Článek
V českých dějinách zůstává ve stínu jiných královen, především Elišky Přemyslovny a Blanky z Valois. Přesto její život patří k těm, které si zaslouží pozornost, už jen proto, že se zapsala do světových dějin jako první žena, která přežila císařský řez.
Beatrix Bourbonská
Původ a rodové zázemí
Beatrix se narodila kolem roku 1320 jako dcera Ludvíka I. Bourbonského a Marie z Avesnes. Pocházela z rodu Bourbonů, významného francouzského vévodského rodu, který měl blízké vazby na královský dvůr a který se později stal vládnoucí dynastií Francie. Beatrix byla příbuznou a zároveň vrstevnicí Blanky z Valois, první manželky Karla IV.
Zatímco Blanka se stala v českém prostředí mimořádně oblíbenou, Beatrix takové přijetí nikdy nezažila. A důvody nebyly jen osobní, ale hluboce symbolické.
Sňatek s Janem Lucemburským
Roku 1334 se Beatrix provdala za Jana Lucemburského. Jan byl v té době již více než dvacet let českým králem a měl dospělého syna Karla, budoucího císaře. Je dobré připomenout, že Karel IV. se při narození jmenoval Václav. Jméno Karel přijal až při biřmování, kdy si osvojil jméno svého strýce Karla IV. Francouzského, u jehož dvora vyrůstal.
Manželství Jana a Beatrix bylo především politické. Jan potřeboval posílit své vazby na Francii a Bourboni byli vhodným spojencem. Pro Beatrix znamenal sňatek vstup do vysoké evropské politiky, ale také přesun do země, k níž si nikdy nevytvořila vztah.
Cizinka v zemi, která vzpomínala na Elišku Přemyslovnu
České prostředí nebylo vůči Beatrix vstřícné. Lidé stále vzpomínali na Elišku Přemyslovnu, poslední panovnici z domácí dynastie, která pro ně představovala symbol české státnosti. V porovnání s ní byla Beatrix nejen cizinkou, ale také představitelkou francouzského dvora, který byl vnímán jako vzdálený a chladný.
Zatímco Blanka z Valois si Čechy upřímně zamilovala, naučila se česky a snažila se porozumět místním zvyklostem, Beatrix nic podobného neučinila. Neusilovala o sblížení s českým prostředím a Češi to vycítili. V kombinaci s idealizovanou vzpomínkou na Elišku Přemyslovnu zřejmě ani neexistoval způsob, jak by si Beatrix mohla český lid získat.
Manželství s Janem Lucemburským navíc nebylo partnerské. Jan trávil většinu času mimo Čechy na válečných výpravách, turnajích a diplomatických cestách. Jejich vztah byl spíše formální a vzdálený, bez známek hlubšího osobního sepětí.
Václav Lucemburský
Porod, který změnil dějiny
Roku 1337 Beatrix v Praze porodila syna Václava. Porod byl natolik komplikovaný, že lékaři přistoupili k císařskému řezu, tehdy zcela výjimečnému a krajnímu zákroku. Beatrix jej jako první žena v historii přežila. Tím se zapsala do světových dějin medicíny, i když sama by si toto prvenství jistě ráda odpustila.
Syn dostal jméno Václav, zjevně s cílem připomenout patrona české země a získat si sympatie obyvatel. Tento záměr však zůstal nenaplněn. Češi si k dítěti cizí královny vztah nevytvořili a Václav navíc vyrůstal převážně mimo Čechy.
Václav Lucemburský, syn, kterého Jan miloval
Václav Lucemburský se později stal vládcem Lucemburska jako Václav I. Lucemburský. Byl pravým opakem svého otce. Jemný, kultivovaný, oddaný dvorské kultuře, lovu, sokolnictví a poezii. Psával francouzskou dvorskou lyriku a dochovalo se několik jeho písní, v nichž oslavuje rytířskou čest, službu dámě a nešťastnou lásku.
Politicky nebyl ambiciózní, ale jeho vláda byla klidná a stabilní, což bylo v neklidném čtrnáctém století mimořádně cenné. Jan Lucemburský ho měl velmi rád. Podle kronik se těsně před smrtí u Kresčaku ptal, kde je jeho syn Václav. Nemyslel tím Karla IV., ale právě tohoto mladšího syna, který mu byl lidsky bližší.
Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku, obraz Viktora Barvitiuse
Návrat do Francie
Po smrti Jana Lucemburského roku 1346 zůstala Beatrix vdovou jen krátce. Znovu se provdala za Oda II. z Grancey, burgundského šlechtice. Tento sňatek jí umožnil návrat do prostředí, které považovala za domov. Opustila Čechy, kde nikdy nezapustila kořeny, a vrátila se do světa francouzské dvorské kultury a rodových vazeb.
Beatrix Bourbonská zůstává v českých dějinách neoblíbenou a často přehlíženou královnou. Její život ukazuje, jak silnou roli hrály symboly, paměť a emoce lidu. Nebyla špatnou královnou. Byla jen královnou v zemi, která milovala někoho jiného, respektive symbol, do něhož lid projektoval své představy a ideály.
