Článek
Hlavní roli hraje Carolina Crescentini a seriál sleduje Adelinu Tattilo – vydavatelku, inovátorku a vizionářku, která v roce 1967 spolu se svým manželem Sarem Balsamem spustila měsíčník Playmen. Seriál kombinuje skandály, kulturu, odvážná rozhodnutí a osobní drama ženy, která se odvážila přinést do Itálie nový pohled na sexualitu, estetiku a mediální obsah. Realita byla ještě složitější. Itálie té doby byla ultrakonzervativní, silně ovlivněná katolickou církví a vydávat erotický časopis v takovém prostředí znamenalo čelit nejen veřejnému odporu a kritice, ale také zákonům, cenzuře a dokonce hrozbě vězení. Přesto Adelina Tattilo dokázala vybudovat magazín, který se stal mediálním a kulturním fenoménem, a to nejen doma, ale i v zahraničí.
Adelina Tattilo
Život Adeliny Tattilo
Adelina Tattilo se narodila 13. listopadu 1928 v Manfredonii, městě na jihu Itálie. Její rodina nebyla významná a život tam probíhal spíše klidně a obyčejně. Dětství se neslo ve znamení školy, domácích povinností a volného času, který Adelina trávila mezi kamarády a rodinou. Po ukončení základní školy se naučila šít a mladá dívka začala pracovat jako švadlena. Práce jí poskytla nejen praktické dovednosti, ale také určitou samostatnost a pracovní disciplínu, které se jí později hodily při organizaci vlastního nakladatelství. V mladém věku se přestěhovala do Říma, kde se otevřely nové možnosti a kontakty. Pracovala v reklamních agenturách a nakladatelstvích, získávala zkušenosti s tiskem, distribucí a marketingem, což se stalo základem pro její pozdější podnikatelské aktivity.
Před Playmenem: první kroky a společné projekty
Než vznikl Playmen, Adelina Tattilo se již pohybovala ve světě médií a publikací. Společně se svým manželem Sarem Balsamem se pustili do menších erotických časopisů a komiksů, které kombinovaly nahé postavy, humorné příběhy a ilustrace, a experimentovali s formátem a grafikou. Tyto projekty jim umožnily vyzkoušet, co dokáže zaujmout čtenáře, a získat technické znalosti o vydavatelském procesu. Už tehdy se ukazovala Adelininá schopnost balancovat provokaci, humor a kulturní úroveň, což se stalo klíčové při vzniku Playmenu.
Vznik Playmenu
V roce 1967 spolu s manželem spustili Playmen, měsíčník primárně určený mužům, ale s obsahem, který oslovoval i ženy. Cílem bylo vytvořit něco nového, co by kombinovalo erotický obsah s intelektuálními a kulturními články. Časopis reagoval na americké magazíny Playboy a Penthouse, ale zároveň si uchovával vlastní identitu a přinášel ženskou perspektivu, která dodávala magazínu sofistikovanost a eleganci.
Playmen přinášel nahé fotografie, které byly v Itálii v té době neobvyklé, a zároveň články od významných autorů. Mezi spolupracovníky a interviewovanými osobnostmi byli například Umberto Eco, Leonardo Sciascia, Mario Vargas Llosa, Allen Ginsberg, Luciano Bianciardi či Franco Valobra, který měl na starosti rozhovory s kulturními i filmovými osobnostmi. Časopis tak spojoval erotiku s vysokou kulturou a přitahoval čtenáře všech pohlaví. Ženský pohled, který Adelina do časopisu vnášela, přidával magazínu eleganci a estetiku. Čtenářky oceňovaly sofistikovanost, humor a intelekt, který se na stránkách kombinoval s odvážnými fotografiemi. Playmen dokázal také otevřít dosud tabuizovanou oblast ženské sexuality a erotického uspokojení tím, že čtenářkám poskytoval prostor pro inteligentní reflexi jejich touhy, tělesnosti a svobody rozhodování o vlastním těle.“
Slavné osobnosti a mezinárodní zájem
Na stránkách Playmenu se objevily známé osobnosti, například Pamela Villoresi, Patty Pravo, Ornella Muti, Brigitte Bardot či Amanda Lear. Významnou událostí byla i publikace fotografie Jacqueline Kennedyové nahé v bazénu Aristotela Onassise v roce 1969, která vyvolala mezinárodní pozornost. Itálie 60. a 70. let byla konzervativní, s výrazným vlivem katolické církve, a proto časopis často čelil kritice. Policie zabavovala výtisky, média informovala o skandálech a veřejná debata o sexualitě byla stále silně regulovaná.
Mezinárodní ambice Playmenu byly rovněž výrazné. Časopis se prodával v západní Evropě, například ve Francii, Německu či Švýcarsku. Pokus o vstup na americký trh skončil právními spory s Playboyem, které vedly k zákazu distribuce v USA v roce 1982. V zemích východního bloku byl časopis dostupný jen neoficiálně, přes pašování a nelegální distribuci. Ekonomická stránka byla náročná, náklady na tisk, distribuci a produkci fotografií byly vysoké, ale i přesto se časopis stal komerčně úspěšným a vyhledávaným titulem.
Další tituly a knihy
V 70. letech Adelina rozšířila své vydavatelství o další tituly. Menelik byl týdenní erotický komiks, zatímco Big cílil na mladé čtenáře a nabízelo rady ohledně vztahů, sexuality a zábavy. Do nakladatelství patřily také knihy s provokativními tématy, například Slovník erotické literatury, Marihuana je dobrá nebo Playdux, erotický příběh zasazený do doby fašismu. Tyto tituly upevňovaly pozici Adeliny jako vydavatelky, která dokázala spojit kulturu, zábavu a provokaci.
Adelina a Sare Balsamo se později rozešli, a Adelina pokračovala v řízení Playmenu sama. Tento krok jí umožnil plně realizovat vlastní vizi časopisu a přinést do něj více ženské perspektivy, která byla klíčová pro estetický a kulturní profil magazínu. S nástupem videí a internetu v 90. letech se postupně od erotických časopisů vzdálila a zaměřila se na technologická a hobby periodika, například o digitální fotografii, počítačích, mobilních technologiích, renovacích a řemeslných projektech. Tento přechod odrážel změny mediálního trhu i její zájem o inovativní obsah a nové formy vydavatelství.
Odkaz
Tattilo zemřela 1. února 2007 v Římě. Přestože Playmen již dávno nevychází, její práce zůstává významným příkladem toho, jak žena dokázala ovlivnit mediální svět a kulturní diskusi. Playmen a další tituly otevřely debatu o sexualitě a morálce v konzervativní italské společnosti a ukázaly, že erotický obsah může být kombinován s intelektuálními a kulturními hodnotami.
Adelina Tattilo versus Larry Flint
Zatímco Larry Flint v USA prosazoval provokativní a konfrontační přístup k erotice, Adelina Tattilo přinesla do Itálie femininní, kultivovaný a sofistikovaný pohled. Stejně jako Flint i Tattilo čelila hrozbě vězení a musela balancovat mezi právními, společenskými a podnikatelskými omezeními. Zatímco Flint reprezentoval dravý, mužsky orientovaný styl, Tattilo nabízela ženskou perspektivu, která časopisu dodávala eleganci, intelekt a estetiku, a otevřeně hovořila o ženské sexualitě a uspokojení. Oba dokázali rozbít tabu a otevřít diskuzi o sexualitě, ale Adelinin přístup byl sofistikovaný, kultivovaný a feministický, což jí umožnilo změnit mediální scénu v Itálii a nabídnout nový pohled na erotiku, kulturu a roli žen ve společnosti.
Netflix seriálem „Mrs Playmen“ připomíná Adelinu Tattilo jako vydavatelku, která spojila podnikatelskou odvahu, femininní kulturu a inovaci, a její příběh dodnes inspiruje a zajímá čtenáře i diváky.
