Sv. Monika a sv. Augustin – matka a syn a sv. Ambrož jako spojnice na cestě k Bohu

Svým zamyšlením o sv. Monice asi pohorším věřící, ale nemohu jinak. Monika se narodila v římské Africe, byla berberského původu a od dětství vyrůstala v křesťanské víře. V mladém věku byla provdána za pohanského úředníka Patricia, muže prudké povahy, který jí byl nevěrný a podléhal záchvatům hněvu. V tehdejší společnosti bylo domácí násilí časté, a proto se často vyzdvihovalo, že Monika fyzické útoky nezažívala – ovšem pouze proto, že se chovala „poslušně“ a vyhýbala se konfliktům. Jakoby domácí násilí bylo ospravedlnitelné „neposlušností“.

Augustin ve svých Vyznáních vzpomíná, že Monika byla poslušná, mírná a uměla si nakonec naklonit i svou tchyni, se kterou zpočátku nevycházela. Dnes bychom ovšem těžko mohli považovat takový způsob života za příklad hodný následování. Viděno dnešní optikou, Monika není tak docela vzorem moderní ženy: její rada ostatním manželkám, aby raději „držely jazyk za zuby“ než čelily násilným mužům, se dnes zdá zcela zcestná a neobhajitelná. Mnoho žen v ní po staletí hledalo útěchu, protože viděly, že i trpělivé snášení násilí může mít „duchovní smysl“. Jenže takové poselství je v moderním světě nebezpečné, protože ospravedlňuje týrání a pasivitu tam, kde je třeba se bránit a chránit život a důstojnost.

To, co na Monice zůstává inspirativní, je nepochybně její trpělivost, vytrvalost v modlitbě za syna Augustina a v konečném důsledku i za svého manžela a svou tchýni. Nikdy neztratila naději, doprovázela syna na cestách a proplakala nad ním mnoho nocí. Její víra byla nesmírně houževnatá.

Moničin syn Augustin byl mimořádně nadaný a intelektuálně zvídavý, ale dlouho bloudil. Studoval rétoriku a filozofii v Thagastě a Madauře. Rétoriku později vyučoval v Římě, žil s konkubínou, s níž měl syna Adeodata, a přiklonil se k manicheismu, jedné z forem starověké gnóze, která slibovala racionální vysvětlení zla a duality světa. Lákala ho její intelektuální přitažlivost, ale zároveň cítil, že nedokáže najít pravdu, po níž jeho duše toužila. Jeho matka Monika byla z jeho způsobu života velice nešťastná.

Zlom přišel v Miláně, kde se setkal s biskupem Ambrožem, jehož osobnost a kázání ho postupně přivedly k víře. Ambrož, kterého Monika velmi obdivovala, dal Monice skvělou radu:
„Mluv méně se svým synem o Bohu, ale více s Bohem o svém synovi.“

Po hluboké vnitřní krizi Augustin ve věku 33 let – ve stejném věku, v jakém byl ukřižován Kristus – přijal křest z rukou Ambrože. Krátce poté Monika v Ostii zemřela, smířená a šťastná, že její syn našel cestu k víře.

Po návratu do Afriky chtěl žít jako filosof v ústraní, ale lidé ho přiměli stát se knězem a později biskupem v Hippo Regius. Ačkoliv toužil po kontemplaci a studiu, přijal tuto službu s pokorou.

Augustin se stal jedním z největších učitelů církve a jeho dílo je ceněno katolíky, pravoslavnými, řeckokatolíky, anglikány i luterány. Jeho spisy, zejména Vyznání (Confessiones) a O Boží obci (De civitate Dei), jsou nadčasové – nabízejí hluboké pohledy na lidskou duši, víru a vztah k Bohu a stále mají co říci dnešnímu čtenáři. Vyznání se navíc čtou snadno a plynule, jako by byly psány pro každého, kdo hledá pravdu a smysl života.

Ambrož byl milánský biskup, jehož duchovní charisma získalo nesmírný věhlas.

Monika Ambrože vnímala jako ideálního pastýře: byl mužem moudrým, spravedlivým a pevně zakotveným ve víře. Viděla v něm osobu, která může přinést světlo do života jejího vzdorovitého syna, a doufala, že Ambrožovo vedení pomůže Augustinovi najít cestu k Bohu.

Augustin si Ambrože nejprve vážil pro jeho rétorické schopnosti a inteligenci, ale postupně objevil jeho hlubokou duchovní autoritu. Ambrož dokázal kombinovat intelektuální sílu s laskavou, ale pevnou vírou, a stal se tak spojnicí mezi Monikou a Augustinem – prostředníkem, který umožnil, aby Moničina vytrvalá modlitba za syna našla konkrétní duchovní cestu.

Právě Ambrožovo působení a jeho moudrá rada („Mluv méně se svým synem o Bohu, ale více s Bohem o svém synovi“) sehrály klíčovou roli v Augustinově konverzi. Bez Ambrožova vlivu a prostřednictví by Augustinova cesta k víře pravděpodobně nebyla tak rychlá ani tak hluboká.

Sv. Moniku dnes nelze vnímat stejným způsobem, jak ji chápali lidé v její době. Její obraz „trpělivé a poslušné manželky“ a její rady pro ženy musí být přehodnocovány s ohledem na moderní porozumění rovnosti a lidských práv. Přesto její život zůstává inspirativní jako příběh vytrvalé víry a mateřské naděje – její modlitby a vytrvalost ukazují, jak moc může víra provázet i v těžkých chvílích. Augustin je dodnes ctěn jako učitel církve a jeden z nejvýznamnějších myslitelů křesťanství; jeho životní obrat ukazuje, že nikdo není pro Boha ztracen. Ambrož představuje sílu moudrého učitele, který dokázal proměnit nejen život Augustina, ale významně ovlivnil dějiny církve. Svátek svaté Moniky připadá na 27. srpna a svatého Augustina na 28. srpna.