Článek
Terezie z Lisieux sice patří mezi nejoblíbenější svaté, přesto jsem malé Terce (malá Terezie se jí říká proto, že pak je ještě velká Terezie a totiž ta z Ávily) řečené svatá Terezička nepřišla příliš na chuť. Přišla mi trochu jako rozmazlený „spratek“. I když duchovní zralost se projevuje možná právě prostřednictvím bezprostřednosti, která se jeví nepochopitelnou a snad i protivnou.
Na druhou stranu, snad žádný světec si nezískal takovou popularitu. Je to skutečná celebrita mezi světci. Literatura o ní se počítá na stovky. Tak jsem si položila otázku, čím lidi tak fascinovala, a když jsem si to tak trochu zesumírovala, musela jsem uznat, že něco na té Terce je. Fascinuje tím, že svatost (svatost ve smyslu setrvávat v Bohu) učinila dosažitelnou pro běžné lidi. Nebyla vizionářka ani extatická mystička, nevykonala hrdinské činy či milosrdné skutky, a přesto inspirovala miliony hledajících.
A pak… Francouzská spiritualita a francouzští teologové jsou mi velmi blízcí. Ač je Francie spolu s Českou republikou často považována za jednu z nejateističtějších zemí světa, ve francouzském prostředí lze nalézt opravdové duchovní klenoty, které dokazují, že hodnota nespočívá v kvantitě, ale v hloubce a upřímnosti prožité víry. Právě takoví lidé inspirovali generace věřících a nadále ovlivňují duchovní život po celém světě.
Malá Terezie ve věku tří let
Život a rodina
Svatá Terezie z Lisieux, vlastním jménem Thérèse Martin, řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, se narodila 2. ledna 1873 v Alençonu jako nejmladší z devíti dětí středostavovské rodiny hodináře Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové, známé krajkářky. Její rodiče byli roku 2015 svatořečeni papežem Františkem a stali se prvním manželským párem v historii katolické církve, který prošel celým procesem kanonizace společně. Z osmi sourozenců přežily jen čtyři sestry, všechny se staly řeholnicemi,a jedna z nich, Pavlína, později následovala Terezii do kláštera.
Terezie vyrůstala v katolické rodině a od útlého věku cítila povolání k zasvěcenému životu. Po smrti matky se rodina přestěhovala do Lisieux, kde se o domácnost staraly starší sestry. Tatínek trpěl depresemi, což se projevovalo i na Tereziiných úzkostech.
Vstup ke karmelitkám
V patnácti letech Terezie vykonala poutní cestu do Říma a požádala papeže Lva XIII. o dispens, aby mohla vstoupit do kláštera karmelitek. Po přijetí řádového oděvu se stala sestra Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. V klášteře psala své vzpomínky, dopisy, básně a modlitby, přičemž trpěla od třinácti let stavy úzkosti a někdy přesvědčením, že bude zatracena, přesto se dokázala odevzdat Boží lásce.
Život v klášteře byl tvrdý a jednotvárný, s časně ranním vstáváním, modlitbou, manuální prací a přísným režimem, přesto Terezie udržovala intenzivní duchovní život a psala spis známý jako Dějiny duše.
Nemoc a smrt
Tereziino křehké zdraví trpělo tvrdým životem v klášteře. Pravděpodobně již v 80. letech se nakazila tuberkulózou, která u ní naplno propukla 18 měsíců před smrtí. Byla upoutaná na lůžko, které musely sestry přenášet, a přesto všechny těžkosti přijímala s úsměvem. Naposledy byla vyfotografována v roce 1896, ležící v portálu klášterní nemocnice.
Když byla Terezie upoutaná na lůžko, trpěla silnými bolestmi. Lékař jí předepsal morfium, aby zmírnil utrpení, ale matka představená mu jeho podání zakázala. Z dnešního pohledu dost nepochopitelné. Dnes může fascinace utrpením působit patologicky, fascinace bolestí může být nebezpečná. Na druhou stranu přijetí utrpení, které patří k lidskému životu,může do života vnášet hloubku a smysl. Utrpení lze nabídnout také jako oběť, což byl i případ Terezie, která pokorně přijala rozhodnutí své nadřízené. Terezie svou „malou cestou“ ukazuje, že odvaha se projevuje v každodenním přijímání života se všemi jeho těžkostmi.
Zemřela 30. září 1897 ve 24 letech. Byla pohřbena v kapli Karmelu a později 17. května 1925 Piem XI. svatořečena, Jan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil učitelkou církve.
Malá cesta a duchovní odkaz
Terezie je fascinující tím, že ukazuje, že svatost není v hrdinských činech, ale v každodenní věrnosti, lásce a obyčejné odvaze být sám sebou se vším, co to obnáší, i kdyby to byla jen úzkost a bolest skryté za závojem bezbranného úsměvu. Její „malá cesta“ spočívá v tom, že člověk dělá malé věci s velkou láskou a přijímá svou slabost s důvěrou, jako dítě, které se nebojí být malé. Píše upřímně o pochybnostech, strachu a vyprahlosti v modlitbě, a přesto její život působí hluboce inspirativně. A tak, i když jsem Terezii kdysi považovala za rozmazleného „spratka“, teď už vidím, proč tolik lidí po celé generace nachází v její jednoduchosti a upřímnosti inspiraci. Svatost se s ní najednou zdá lidská, dostupná a srozumitelná.
Terezie v divadelní roli Jany z Arku
I přes svůj krátký život byla Terezie z Lisieux literárně plodná. Napsala Dějiny duše, které se staly jedním z nejvlivnějších textů moderní spirituality, více než 250 dopisů, 62 básní, 21 modliteb a několik zbožných divadelních her, v nichž v době, kdy byla ještě relativně zdravá, sama hrála a připravovala kostýmy. Terezie zanechala bohatý duchovní odkaz, který inspiroval a nadále inspiruje miliony lidí po celém světě.
Terezie duchovně inspirovala mnoho lidí, mezi nimiž byli nejen její současníci, ale i pozdější generace teologů. Mezi nejvýznamnější, kdo se zabývali její spiritualitou a šířili její učení o „malé cestě“, patří blahořečený Marie‑Eugène od Dítěte Ježíše,vlastním jménem Henri Grialou.
Blahořečený Marie‑Eugène od Dítěte Ježíše
Blahořečený Marie‑Eugène od Dítěte Ježíše, vlastním jménem Henri Grialou, byl významný francouzský bosý karmelitán a teolog, který se narodil 2. 12. 1894 a zemřel v roce 27. 3. 1967. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších popularizátorů spirituality karmelu a osobně i spirituality svaté Terezie z Lisieux. Ačkoliv se s Terezií osobně nesetkal, její život a učení o „malé cestě“ lásky a odevzdanosti Bohu se staly základem jeho teologického a pastoračního díla.
Marie‑Eugène se zasloužil o to, že Terezie z Lisieux byla nejen široce známá, ale i správně chápána v duchovní praxi karmelitánů a širšího katolického světa. Jeho spisy, přednášky a duchovní vedení pokračují v inspirování těch, kteří hledají hloubku a upřímnost v každodenním životě. Blahořečen byl 19. listopadu 2016 v Avignonu a jeho dílo zůstává cenným mostem mezi duchem Terezie z Lisieux a moderní spiritualitou.
Edith Piaf
Slepota Edith Piaf a zázračné vyléčení u hrobu svaté Terezie z Lisieux
Dalším příkladem, jak Terezie z Lisieux ovlivnila život lidí, je Édith Piaf. Slavná zpěvačka oslepla jako malé dítě, pravděpodobně ve třech letech, a neviděla až do svých sedmi let. Zrak se jí podle životopisů vrátil během návštěvy hrobu svaté Terezie, na kterou ji doprovázela babička. Na pouť k uctění svaté Terezie se složily prostitutky z veřejného domu, v němž malá Édith vyrůstala a kde se o ní prostitutky staraly. Nepochybně krásné a ušlechtilé gesto od „padlých“ dívek.
Piaf tento návrat zraku později připisovala Terezii z Lisieux a od té doby se k ní upínala, nosila křížek a Terezie se jí stala duchovní průvodkyní, ačkoli o Édith nelze hovořit jako o ortodoxní věřící. Příběh ukazuje, že vliv Terezie zasahuje i do života lidí žijících mimo tradiční náboženský kontext a že její „malá cesta“ může inspirovat různými způsoby.
