Článek
Přesto mi to nedá nereagovat na článek jedné zdejší autorky o tom, že když si platí jízdné v MHD, tak bude sedět a senioři jezdící zadarmo nemají právo si místo vynucovat.
Jako teoreticky autorku chápu, že má na seniory pifku. Sama si někdy říkám, že někteří senioři se chovají hůř než mlaďoši. Zatímco teenegeři se chovají nevhodně pod vlivem hormonů a nedostatku zkušeností, senioři zřejmě dosáhli mety, kdy mají pocit, že určitá pravidla slušného chování pro ně už neplatí. Fascinují mě senioři, kteří se bez rozmyslu sebevražedně vrhají pod kola aut, protože přechod a oni mají právo. Nájezdy v hypermarketech jsme zažili všichni. Kamarádka ve vysokém stupni těhotenství zažila situaci, kdy jí důchodce nákupním vozíkem plnou silou vrazil do břicha. Někteří senioři si myslí, že jejich věk je ospravedlňuje k čemukoli.
Ale… Nelze hovořit paušálně. Týká se to některých jedinců. Je toho mnoho, za co lze seniory obdivovat a co lze od nich čerpat. Přinejmenším si zaslouží respekt za to, že celý život pracovali, vychovávali děti a státu odvedly za ta desetiletí nemalé daně.
To, co zvládaly dnešní babiny, by mnohé mladé ženy nezvládaly ani náhodou, a to připouštím, i přesto, že mi pěkně lezla na nervy moje mamka s tetou, když se chvástaly desetitisíci vyvařenými a vyžehlenými plenami, protože jednorázovky neexistovaly a my jsme tudíž vlastně lemry, když už je máme a martyrium s vyvařováním plen jde mimo nás. Ale na druhou stranu, nechte bejt. Protože v dobách normalizace, kdy byl všeho nedostatek dokázaly ženy z hovna ukroutit bič. Mistryně improvizace v kuchyni v dobách, kdy se nedalo skoro nic sehnat, elegantně upravené dámy, které si samy šily, pletly, háčkovaly, protože v obchodech s textilem se nic hezkého nedalo koupit a bony, za které se dalo obléci v Tuzexu, měl jen málokdo. Stejně vyšňořené bývaly i jejich děti. A to je jen jeden příklad, který mě zrovna napadl.
Ale abych neodbíhala od tématu. Zrovna MHD je prostor, kde mi bývá často ouzko. Mlaďoši sedí a senioři stojí. Většinou tiše. Málokdy jsem se setkala s tím, že by si sami řekli o místo a už vůbec ne agresivně, jak líčila autorka. A nejsou to jen senioři. Mladí studenti, které čekají dlouhé hodiny sezení ve škole nepouští sednout ani lidi se zdravotním znevýhodněním, ani těhotné ženy. Autorka zmiňovaného článku mi to krásně vysvětlila. Já platím, tak budu sedět a ten, kdo má jízdné zadarmo, bude stát. Oni i ti zdravotně postižení mají kartu ZTP nebo ZTP/P, a tudíž MHD zdarma. Naprosto to ukazuje, že ve společnosti prostě jsou sobečtí samožeři bez empatie. Protože výše zmíněná slova nelze přijmout, ani kdyby byla míněna s humorem.
Jednou jsem byla svědkem toho, jak jedna spolucestující bez servítek vyčetla mladé dívce, že sedí, zatímco velmi stará paní s hůlkou nad ní stojí. Holčina se ani nehnula. Paní (ne ta stojící) najednou zvýšila hlas. „Zvedni tu svoji prdel, než tě z tama vytáhnu vlastníma rukama!“ V tu chvíli mladé děvče konečně uvolnilo místo stařičké dámě. Ne že bych to úplně považovala za příklad hodný následování, ale na hrubý pytel hrubá záplata a je to i naše zodpovědnost, a právě naše lhostejnost pomáhá snižovat morální status ve společnosti a ano, já sama si obrazně řečeno sypu popel na hlavu, protože v těchto situacích obvykle zbaběle mlčím, nebo se zvednu sama, ač už opravdu nejsem ani trochu mladá.
V těchto chvílích si uvědomím, že jsme si ty děti asi tak nějak blbě vychovali. Naše spoluvina. Samozřejmě i zde nelze hovořit paušálně. Je spousta mladých lidí, kteří ten zadek zvednou sami od sebe a moc jim za to děkuji a také jejich rodičům za to, že je dobře vychovali.
