Článek
Zase se mi potvrdilo, že člověk se nemá spoléhat na hodnotící weby typu Databáze knih nebo CSFD, protože hodnocení nemusí zdaleka odpovídat realitě. Nezřídka se mi stalo, že průměrné hodnocení neodpovídá skutečnému zážitku, a že se vyplatí dát prostor intuici a zájmu o dané téma. Kniha, v mém případě audiokniha, Žiju bez dětí, byla příjemným překvapením.
Hodnocení ne vždy vypovídá o kvalitě
Na Databázi knih má kniha průměrných 68 % a jeden z komentářů zněl, že nedosahuje kvalit Aleše Palána. Poslední kniha, kterou jsem od Aleše Palána četla, mě nudila natolik, že jsem ji nedočetla, což nebyla vina autora, ale spíš toho, že se mi netrefil do aktuálního vkusu (ta předchozí byla naopak TOP). Takže jsem si říkala, že pokud to bude ještě větší nuda než poslední Palán, bude to ztráta času a brzy to odložím. Ale je to audiokniha, takže se při domácích pracích dá přežít.
Rozhovory v přátelství prostoru plném ženské empatie
V první kapitole autorka vypráví o tom, jak se se ženami setkávala a jak zpracovávala data. Tato část stojí určitě za pozornost, protože sehnat vhodné adeptky a následně s nimi vést velice intimní zpovědi představuje opravdu mravenčí práci.
A nyní se zaměřme na samotné rozhovory. Formát audioknihy přidává knize přinejmenším dvacet procent navíc. Aňa Geislerová, Zdenka Žádníková, Lenka Krobotová, Klára Melíšková a další zprostředkovávají svědectví natolik autenticky, že máte pocit, že rozhovory vede autorka se skutečnými ženami, s nimiž se průběžně setkávala.
Musím zmínit, že miluji knižní rozhovory a je mi docela jedno, zda se jedná o slavné osobnosti, odborníky různých profesí nebo obrazně řečeno o ženy či muže z lidu. Mám vždy pocit, že jsem se s těmi lidmi mohla setkat a že mi předali něco ze sebe. Navzdory tomu, že se jedná o dialog, lidé odhalují své niterné pocity, přitom však zůstávají ve sdíleném módu. Je to rozdíl například ve srovnání s knižním deníkem, který mi naopak není vůbec blízký, protože bývá obvykle příliš introspektivní. (I když deníky Adriana Moolea jsem milovala a také Prevítem snadno a rychle.)
Nyní pár slov k samotnému obsahu rozhovorů. Výběr respondentek byl pestrý jak co do věku, zaměstnání, tak co do, řekněme světonázoru a etnické pestrosti. Všechny spojovalo jediné – neměly děti. Některé se tak rozhodly, některé nechtěně potratily a už děti mít nemohly.
Všechny ženy mě velmi oslovily. Asi nejvíc pak nesourodý lesbický pár, kdy jedna z partnerek byla ve věku matky své partnerky, přesto z páru i takto zprostředkovanou formou vyzařovala neuvěřitelná chemie a zároveň moudrost a zralost starší ženy.
Zaujala mě také vysokoškolsky vzdělaná romská žena, která měla širší mnohočetnou rodinu, ale sama s manželem děti mít nemohla, což v romském prostředí, které klade na plodnost velký důraz, představuje až hendikep. Přesto se se svou romskou rodinou skvěle koexistovala a fungovala jako oblíbená multitetička.
Upoutal mě také rozhovor s nejstarší ženou, která měla téměř sto let, ale přesto jí to pořád parádně pálilo. V životě se jí přihodilo opravdu hodně zlého, a přesto v ní byla smířenost. Všechny ženy byly silné osobnosti, silné individuality.
Podnětné, i když ne vždy souzním
Co možná někomu nemusí úplně sedět, je, že některé ženy jsou ezo a eko zaměřené. Pro to nemá každý pochopení. Já jsem ezoterický skeptik a přinejmenším díky této knize jsem se dokázala seznámit s odlišným „mentálním“ nastavením, připustit, že i tak se v mnoha ohledech můžeme shodovat. A tak mohu říci, že jsem snad i trochu překonala osobní předsudky.
A mé osobní poselství, které jsem si z knihy odnesla? Zmíním dva zásadní. Jsou ženy, které mají jinou životní filozofii než já, ale není důvod lidi škatulkovat, i v naprosté odlišnosti lze totiž nacházet inspiraci nebo alespoň zamyšlení v duchu aha, ono to lze také nazírat jinak, přistupovat k člověku vždy bez předsudků.
A ten druhý? Žena je životodárný typ, ale ne (jen) ve smyslu rození dětí. Životodárnost se zde vztahuje k hlubší schopnosti vytvářet, pečovat, milovat a proměňovat svět kolem sebe. Žena v sobě skrývá tvůrčí a láskyplnou energii, která dokáže obohatit životy ostatních atím i její vlastní. Tato síla není podmíněna aktivním mateřstvím. Každá žena může tuto energii plně prožívat a realizovat ji naplno, ať už skrze vztahy, práci, přátelství, tvůrčí projekty nebo sebepoznávání. Kniha připomíná, že hodnota ženského života není měřena počtem dětí, ale hloubkou, s jakou dokáže žena žít, tvořit a milovat.
