Článek
Terénní programy fungují tak, že se jejich pracovníci vydávají přímo za lidmi trpící závislostí do ulic, parků, na nádraží, ale i do bytů a squattů. „V tom vnímám obrovský potenciál terénních programů,“ říká vedoucí terénních programů na Vyškovsku Veronika Vláčilová. Podle ní je na práci nejtěžší právě to, že závislí lidé nepřichází sami a nepřizpůsobují se prostředí sociálního pracovníka, ale pracovník přichází a musí se přizpůsobit prostředí klienta, které je ovlivněno okolím a naladěním jak konkrétního člověka, tak pracovníka, který mu pomáhá. „To, co mi na této práci přijde asi nejtěžší, je prostředí terénní práce tady a teď, zvládání pocitu vlastní bezmoci a držení hranic,“ dodává Vláčilová.
„Tento způsob práce umožňuje smysluplně pracovat s lidmi, kteří by možná sami od sebe pomoc nevyhledali. Nečekáme na to, až si klient uvědomí, že má problém a zaklepe na dveře služby, protože to může trvat měsíce, ale také roky. Přicházíme za těmito lidmi, usilujeme o navázání kontaktu, vytvoření vzájemné důvěry a možnosti hlubší spolupráce,“ říká vedoucí terénních programů na Vyškovsku Veronika Vláčilová.
Cílem služby je snižovat sociální a zdravotní rizika spojená s užíváním drog a alkoholu, jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Dále pak snaha o to, aby se klienti zorientovali ve své vlastní situaci, aktivně předcházeli důsledkům svého chování a byli si vědomi možnosti ke změně.
Kromě poradenství, skrze které se snaží klienty motivovat k abstinenci nebo kontrolovanému pití, nabízí terénní služby i bezplatné a anonymní testování na infekční onemocnění (hepatitida B, C, HIV a syfilis). „Služby nejsou směřovány jen na ochranu klienta, ale také směrem k populaci, usilujeme o to, aby se ve společnosti nešířilo HIV a žloutenka. Za tímto účelem jsme v roce 2020 provedli 23 testů a v tom loňském 65, kdy některé osoby byly testovány vícekrát. Celkově jsme otestovali za rok 2021 43 osob. Aktuálně s několika klienty řešíme léčbu žloutenky typu C a dvěma klientům se dokonce podařilo z tohoto onemocnění vyléčit. To považuji za úspěch,“ uvádí Vláčilová. Zároveň mají několik klientů, kteří s jejich pomocí letos už úspěšně absolvovali pobytovou léčbu závislosti na alkoholu nebo pervitinu. Řadě lidí také zprostředkovali ambulantní léčbu formou terapie, kterou mohou závislí lidé využít na pracovišti Terapeutického centra v Jihomoravském kraji přímo ve Vyškově. Lidem léčícím se ze závislosti se pracovníci snaží najít práci, bydlení či vyřídit doklady a sociální dávky. Doprovází je tak často na úřady nebo k lékaři.
Kromě testování provádí terénní služby i výměnu injekčních stříkaček. Ta je součástí souboru přístupů označovaných jako harm reduction, jehož cílem je snižování zdravotních, sociálních a ekonomických dopadů a podpora chování, které vede ke změně životního stylu. „Denně se setkáváme s věcmi, které nás chrání před riziky při různých aktivitách. Třeba rukavice, ochranné přilby nebo pásy v autech. Při použití helmy na stavbě, použití jištění nebo třeba zapnutí ochranného pásu při jízdě či použití blinkru snižujeme dopad možných rizik při těchto činnostech. A podobně je to s přístupem arm reduction v oblasti závislostí,“ vysvětluje Vláčilová.
„Nemůžeme nikomu vnutit abstinenci. Můžeme však ukázat cestu k ní,“ říká Vláčilová.
Pracovníci společnosti Podané ruce se však nesnaží cílit pouze na osoby se závislostí, ale svou činností chrání i společnost, jelikož usilují o to, aby se ve společnosti nešířilo HIV, žloutenka, sbírají použité injekční stříkačky a také zvyšují informovanost o rizicích spojených s užíváním návykových látek. „Snažíme se předcházet stigmatizaci klientů. Pokud se tedy s někým v terénu bavíme, neznamená to hned, že se jedná o člověka užívajícího drogy nebo alkohol. I když si troufám tvrdit, že mnohdy by vás možná ani nenapadlo, že na ulici míjíte člověka s drogovou závislostí,“ říká Vláčilová.
Dále vysvětluje rozdíl mezi návykem a závislostí. Člověk, který má návyk, by přestal, kdyby chtěl. Závislý člověk by přestal, kdyby mohl, ale nemůže. Závislost mu to neumožní. „Je to, jako by měla klienty v moci nějaká síla, které se neumí sami bránit. Nenaučili se ty životní situace zkrátka zvládat jinak, čímž pak mnohdy trpí celá rodina a okolí závislého člověka. Chci, aby věděli, že pokud se blízcí těchto osob ocitnou v takové situaci, nemusí na to být sami a mohou se na nás obrátit. Pracujeme totiž i s osobami blízkými, nejčastěji jsou to rodiče, sourozenci nebo kamarádi, “ dodává Vláčilová.
