Článek
Jen stěží si mohl Baťa představit, že o devadesát let později budou lidé stát na mostech, vytahovat mobily a se zaujetím sledovat, jak lodě pomalu mizí v betonové vaně plavební komory.
Právě to jsme zažili při procházce podél Baťova kanálu z Uherského Hradiště.
Baťův kanál
Stezka kopírující vodní cestu patří k těm, kde není kam spěchat. Po hladině líně plují výletní lodě, hausbóty i paddleboardy, kolem projíždějí cyklisté, nabízí se čerstvé ryby a celé okolí působí překvapivě klidně. Jen občas ticho přeruší zvuk motoru nebo hlas kapitána, který se chystá vplout do některé ze čtrnácti plavebních komor.
Baťův kanál
A právě ty jsou možná tím nejzajímavějším, co Baťův kanál nabízí.
Zastavili jsme se u plavební komory ve Starém Městě. Dá se na ni podívat doslova z první řady – po mostě přímo nad ní. Odtud člověk krásně vidí celý proces. Obsluha stojí stranou s dálkovým ovladačem, lodě vplují dovnitř, manželky kapitů zaklesnou tyč s háčkem o boční lano, aby loď neodjížděla kam nemá, zavřou se mohutná vrata a začne se měnit hladina vody.
Plavební komora Staré město
My jsme zrovna sledovali lodě plující po proudu, takže se komora pomalu vypouštěla. Přibližně osm minut tři hausbóty tiše čekaly vedle sebe, než hladina klesla asi o metr. Pak se otevřela spodní vrata a všechna plavidla mohla pokračovat dál. Kdyby plula opačným směrem, celý proces by probíhal obráceně – komora by se naopak napouštěla. Právě proto se plavebním komorám někdy přezdívá vodní výtahy.
Překvapilo nás, jak nenápadně celý systém funguje. Žádná složitá technika na očích, žádný hluk. Jen jeden pracovník, několik stisků dálkového ovladače a technologie, která spolehlivě slouží už desítky let.
Přitom samotný princip je mnohem starší. Myšlenka plavební komory se dvěma vraty vznikla už před více než tisíci lety ve staré Číně. Díky ní přestaly lodě překonávat výškové rozdíly namáhavým přetahováním přes jezy. Později se tento princip rozšířil do Evropy a během renesance jej zdokonalovali italští stavitelé, mezi nimi i Leonardo da Vinci.
Plavební komora
Baťův kanál vznikal v letech 1935 až 1938 jako moderní technické dílo své doby. Měří zhruba 52 kilometrů, střídá uměle vybudované kanály s tokem řeky Moravy a výškové rozdíly překonává soustavou čtrnácti plavebních komor. Po druhé světové válce význam nákladní dopravy postupně upadal a vodní cesta začala chátrat. Druhý život dostala až v 90. letech minulého století, kdy se proměnila v jednu z nejoblíbenějších turistických atrakcí jižní Moravy.
A možná právě to je na celém příběhu nejhezčí.
Stavba, která vznikla kvůli uhlí, dnes vozí hlavně zážitky. A přestože si většina návštěvníků přijede půjčit loď nebo projet kus kanálu, stojí za to na chvíli zůstat na břehu. Protože sledovat, jak se před očima během několika minut zvedá nebo klesá hladina vody i s několika loděmi, je překvapivě návyková podívaná.
Zdroje:
Baťův kanál – historie a technické informace: https://www.batak.cz
Povodí Moravy – informativní cedule plavebních komorách a provozu Baťova kanálu.
