Článek
Vykonstruovaný politický proces
Právnička Milada Horáková aktivní obhájkyně ženských práv, členka a klíčová osobnost Ženské národní rady (vrcholné organizace ženského emancipačního hnutí) nebyla jediná, kdo se svým bojem proti totalitě znelíbil režimu. Celý proces vedl JUDr. Karel Trudák a vyšetřoval nejen Miladu Horákovou, ale také jejích dvanáct kolegů. Vykonstruované vyslýchání probíhalo od 31. května do 8. června 1950. Vše bylo prezentováno jako veřejné. Nutno podotknout, že ještě předtím v listopadu 1949 komunisté zatknuli kolem 380 bývalých funkcionářů České strany národně sociální, která v Československu působila od první poloviny 20. století.
Nezdolná Milada Horáková
Milada Horáková dokázala svou nezlomnost a statečnost i během krutých výslechů. Ze svých názorů a hodnot odmítla ustoupit a dál tvrdě vzdorovala vnucovaným myšlenkám. Fakt, že Milada Horáková nespolupracovala s komunistickými pohlaváry a odmítla slevit ze svých ideálů, se jí stal osudným. V době, kdy se komunisté ani někteří udavači neštítili ničeho, ani vraždy, se tak v podstatě vzdala jakékoliv šance na mírnější rozsudek. Milada Horáková byla skálopevná ve svém přesvědčení a projevovala nesmírnou odvahu. Ze stejných důvodů odmítla požádat soud o milost. Její dcera Jana, se o to ve spolupráci s právníkem pokusila. Avšak marně.
Politické procesy jako strašák neposlušných?
Milada Horáková byla jako poslední ze čtyř politických vězňů, kterými byli Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pelcl, odsouzená 8. června 1950 k trestu smrti. Další čtyři političtí vězni byli odsouzeni k doživotí a pět dalších potom k 20 až 28 letům ve vězení. Ve stejném měsíci 16. června přitom proběhla také krutá poprava studenta přírodovědecké a právnické fakulty Univerzity Karlovy Veleslava Wahla, který se účastnil protikomunistického odboje, v Praze na Pankráci.
O milost prosily i známé osobnosti
Zpráva o rozsudku Milady Horákové zasáhla nejen její nejbližší - manžela Bohuslava Horáka a dceru Janu Horákovou, ale i širokou veřejnost a světově známé osobnosti. Všichni se snažili o jediné. Vyprosit nevinné hrdince bojující za práva lidu milost. Albert Einstein, Jean - Paul Sartre, Winston Churchill, Eleanor Roosveltová a někteří další psali dopisy prezidentu Gotwaldovi. „Jsem hluboce přesvědčen, že si zasluhují žít,“ zněl telegram od Alberta Einsteina ze 14. 6. 1950 určený Klementu Gottwaldovi. Ani to nepomohlo. Ten i přesto na základě formálního doporučení ministra spravedlnosti nemilosrdný verdikt podepsal.
Dopisy se k rodině dostaly až po letech
„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“ zněla poslední slova Milady Horákové, která zemřela krutou a bolestivou smrtí v pankrácké věznici. Jen pár hodin před popravou směla dcera Milady Horákové po mnoha měsících matku spolu s jejím strýcem naposledy navštívit. Zatímco ona i strýc neustále plakali, Milada Horáková prý zůstávala klidná a vyrovnaná.
Dozorci ukázali vrchol krutosti, když rodina nesměla oběť nespravedlivé justice ani naposled obejmout. Když odcházeli, směli jenom zamávat a poslat polibek na rozloučenou. Kromě toho napsala Milada Horáková ve věznici hodiny před popravou dopisy své dceři, o kterých jí také řekla. Ta je ale od bachařů nedostala. K té se rady do života od maminky dostaly z rukou tehdejší ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové až po 40 letech v roce 1990, když se po letech strávených v emigraci v USA vrátila do vlasti.
Zdroje: cs.wikipedia.org, pametnaroda.cz
