Článek
Luděk Kopřiva, vlastním jménem Ludvík Kopřiva, byl v soukromém životě pravděpodobně zcela jiný, než jak si ho pamatují diváci z jeho nejslavnějšího projektu, oblíbené filmové trilogie Slunce seno. Prchlivého a stydlivého faráře Otíka a jeho hlášky typu: „Sodoma Gomora…“ při nichž měl ruce sepnuté pohoršením a modlil se o napravení všech hříšníků z Hoštic, si zapamatoval snad každý, kdo někdy oblíbenou komedii viděl.
Jak už to tak ale občas bývá, ani protagonista duchovního Otíka neměl se svou filmovou postavou téměř nic společného, i když se do jeho osobnosti dokázal dokonale převtělit. Stalo se mu například i to, že musel odmítat důchodce, kteří ho stavěli na ulici s prosbou o pokřtění vnoučka, a ke všemu je u toho pohoršil svým skutečným vyjadřováním. Ani mimo plac a kamery paradoxně nebyl žádný svatoušek a nedokázal být věrný manželce, kterou i přesto velmi miloval.
Odmítl křtiny a pohoršil důchodkyně
Luďka Kopřivu si prý se skutečným farářem spletly během přestávky mezi natáčením i důchodkyně z vesnice. A to dokonce do té míry, že ho požádaly o křest vnoučka. „Při natáčení šel o přestávce do auta a odchytili ho lidé, kteří šli ke křtu. Jedna z babiček říká: ‚Pokřtil byste Vojtíška‘? a Kopřiva odpověděl: ‚Což o to, já vám ho pokřtím, ale bude vám to hovno platné,“ vyprávěl kdysi režisér Zdeněk Troška zábavný příběh z natáčení filmové trilogie Sunce seno v jednom z rozhovorů. Babičky polekané jeho vyjadřováním údajně potom údajně s vysvětlením, že jakožto herec faráře ztvárňuje pouze na plátně, poslal Kopřiva do tamního kostela za skutečným duchovním.
A nebylo to naposledy, kdy si Luďka Kopřivu někdo spletl se skutečným kazatelem. Stalo se to dokonce i strážcům zákona, což mu přišlo vhod. Jednou vjel totiž herec, ačkoliv byl dobrým řidičem, v Plzni do protisměru, čehož si všiml policista a okamžitě ho proto zastavil. Když si ovšem všiml, kdo sedí za volantem, hned ho to obměkčilo. „Sodoma Gomora, Velebnosti… Jeďte!,“ řekl prý jen a filmového faráře nechal odjet bez pokuty.
Herec Luděk Kopřiva
Na manželku velmi žárlil, přitom ji podváděl
Velmi komplikovaný a navíc velmi odlišný od filmového protagonisty byl umělec v soukromí. Nebyl rozhodně žádný svatoušek, protože se vědělo o jeho častých záletech s milenkami, přestože byl spokojeně ženatý a svou manželku velmi miloval. Ovšem všechny jeho milenecké pletky byly údajně přechodného charakteru a manželka měla před milenkami přednost. Aby toho nebylo málo, on sám měl sice v manželství volnost, ale opačně to nefungovalo. Na druhou polovičku velmi žárlil a žádné vedlejší avantýry netoleroval. Vše došlo dokonce tak daleko, že na ni nastražil past, kdy se ji snažil přistihnout s domnělým milencem. Plán však nevyšel, ta ho totiž ve skutečnosti nepodváděla.
I přes chorobnou žárlivost by pro svou manželku redaktorku Českého rozhlasu Olgu herec udělal první poslední. Manželství bylo komplikované i tím, že bylo nezáměrně bezdětné. I tak spolu partneři zůstali až do tragického odchodu Olgy, která vážně onemocněla a zemřela. Herec mnoha známých vedlejších rolí jí byl do posledních chvil po boku a po jejím skonu zůstal dlouho sám. Protože neměli děti, býval hodně osamělý. To se změnilo, až když byl herec v důchodu, do kterého odešel v roce 1991.
Díky odškodnění často cestoval po světě
Herec, který zazářil také ve snímcích Což takhle dát si špenát, seriálech Létající Čestmír, Křeček v noční košili, Arabela a mnoha dalších filmových projektech, se podruhé bláznivě a šťastně zamiloval až v důchodovém věku. Když mu bylo 73 let vzal si svou druhou manželku o devět let mladší vdovu a díky odškodnění po roce 1989 si mohli dovolit postavit vlastní dům a cestovat po světě. O umělci bylo známé, že je rychlý v balení zavazadel. Dokázal se prý sbalit do půl hodiny a vydat se se svou drahou kamkoliv po světě. Radost ze společného života jim ovšem bohužel nevydržela moc dlouho.
Luďkovi Kopřivovi byla pár let po svatbě diagnostikována Parkinsonova choroba, kterou těžce nesl, ale jeho manželka mu byla oporou. Herec začal tušit, že se blíží jeho konec, proto si sám nechal vyrobit náhrobek na vyšehradském hřbitově v Praze. Kromě toho komediální herec, který miloval humor, sepsal závěť, kde se vyjádřil k tomu, že si nepřeje veřejný pohřeb, aby si s ním lidé nespojovali žádné smutné události. Pár měsíců po osmdesátých narozeninách 2. října v roce 2004 Luděk Kopřiva zemřel.
Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, super.cz, reflex.cz, vlasta.cz
