Článek
Nejaktivnější světová sopka
Sopka Etna
Sopka Etna, která dosahuje nadmořské výšky až 3357 metrů nad mořem, patří mezi nejaktivnější vulkány na světě. Naposledy došlo k její rozsáhlé mohutné explozi v březnu v roce 2017. V důsledku erupce se tenkrát poranilo 10 turistů. A i když se dá v rámci historických srovnání říct, že většinou výbuchy této sopky nebývají až tak moc nebezpečné, obezřetnost je rozhodně na místě. Proto i nyní, když se sopka znovu hlásí o slovo, muselo být kvůli černému popelu, který dopadl na přistávací dráhy, uzavřeno letiště v nedaleké Katánii. Ostatně právě Katánie a její obyvatelé si už v minulosti kvůli bouřící sopce „prožili“ své…
O výbuchu Etny psal jako jeden z prvních básník Vergilius
Vůbec první dochovaný záznam o erupci Etny pochází z prvního století před naším letopočtem. Jeho autorem byl řecký historik Diodór Sicilský. O mohutném výbuchu z roku 396 před naším letopočtem básnil poté i básník Publius Vergilius Maron v Aeneis: „Přístav nesmírný a nedotknut přístupem větrů tam sice jest, ale Aetny oheň v hoře strašlivě hřímá, někdy ona k nebesům vír dýmu vymršťuje černý a z chomolů smolných sype hustý popela příval, a znova vyšlehaným plamenem nebes oblohu líže. Někdy celé skaliny, odtrhlé útrobě vlastní, plije a roztopené kamení hází do povětří s ohromným stonotem a řváním ze dna propasti,“ popsal do té doby nevídaně rozsáhlou sopečnou aktivitu Vergilius ve svých verších třetí knihy Aeneida.[1]
Za punské války odehnala nepřátele, mohla i za úlevu od daní
Výbuch vulkánu byl během punské války (264 př. n. l. – 146 př. n. l) mezi Římem a Kartágem prý tak silný, že zmařil snahu Kartáginců proniknout do Syrakus. Několik let poté v roce 122 před naším letopočtem došlo k velice prudké a masivní erupci Etny takzvaného pliniovského typu. K tomu dochází tehdy, když se z ucházejících plynů vytvoří pyroklastický sloup složený z plynů, popelu a jiných pevných částic. A zejména tento typ sopečné aktivity umí být pořádně ničivý. Tehdy měl důsledky zejména pro jihovýchodní část ostrova. Bídně na tom bylo blízké město Katánie, kde mohutná exploze zničila mnohé střechy domů. Tehdy se proto římská vláda rozhodla, že jeho obyvatelům pomůže osvobozením od placení daní po dobu deseti let. O dalších mohutnějších erupcích ze vzdálenější historie nemáme mnoho informací. Je možné, že k závažnějším výbuchům Etny vůbec nedošlo nebo se jenom o nich nedochovaly důkazné prameny.
V 17. století srovnala Etna přilehlé město se zemí
Kresba výbuchu Etny v roce 1669
Největší následky od roku 122 před naším letopočtem měla zatím exploze sicilského vulkánu Etna ve druhé polovině 17. století. 8. března v roce 1669 začala mocná sopka Etna výrazně dunět. Silné erupci předcházelo výrazné zemětřesení. Otevřela se trhlina, která vedla až k centrálnímu kráteru sopky a vytvořila několik menších vulkánů. Z těch všech najednou začalo vytékat nebezpečné magma do všech stran. O pár dnů později chrlil vulkán ničivou lávu, která nejprve srovnala deset obcí na jižní straně kráteru. Po dalších pěti týdnech 15. dubna se magma dostalo až k městským hradbám metropole Katánie.
Opevnění města se sice podařilo lávu odklonit jiným směrem, ta ovšem do města pronikla z jihu přes přístav, a takřka ho téměř celé srovnala se zemí. Mnoho domů a kulturních památek, včetně centra města bylo fatálně zasaženo. Přírodní živel měl na svědomí na 20 tisíc lidských životů, přibližně tři tisíce lidí žijící v horských svazích se udusily a další tisíce tamních obyvatel zůstaly bez domova. Někteří namísto útěku zůstávali v Katánii v marné snaze ochránit své město před ničivou katastrofou.
Současná podoba města pochází z 18. století
Novější podoba města Catania, které prošlo v 18. století významnými opravami
Současná podoba města Katánie pochází až z 18. století, kdy prošlo rozsáhlou obnovou. Většina kostelů a kulturních památek v centru musela být znovu postavena z lávových kamenů. Proto jsou některé budovy nápadně tmavé a mají na první pohled poněkud netradiční fasádu. Lávový proud zasáhl hustě obydlené oblasti i v roce 1928, kdy zasáhl hustě obydlenou oblast v okolí Mascali.
[1] Publius Vergilius Maro. Aeneida. Překlad Karel Vinařický. Praha: I. L. Kober, 1885. Dostupné online. Kniha třetí, s. 72. Verše 570–577.
