Článek
Strategický přístup k moři má i Česká republika. Neleží sice na pozemcích našeho státu, ale zato ho mohou čeští politici obchodně už desítky let využívat. Pronájem přístavní oblasti Českou republikou bude pravděpodobně trvat i výhledově.
Odškodné po první světové válce
Česko začalo spravovat území v hamburském přístavu ostrova Peute a nábřeží na územích Moldauhafen a Saalehafen už po první světové válce. Pronájem dohromady více než 32 kilometrů čtverečních s přístavem, odkud je přímý vstup k moři, museli Němci, kteří byli uznáni vinnými za vznik první světové války, Československu pronajmout. Bylo o tom rozhodnuto během odškodňování jiných států v rámci Versailleské smlouvy.
Šlo o součást mírové dohody, která probíhala na Pařížské mírové konferenci, kdy Německo nejenže přišlo o některé oblasti v Africe, ale také muselo nabídnout klíčové strategické oblasti v přístavech ostatním státům. Tak v roce 1929 začala platit smluvní dohoda mezi tehdy ještě Československem a Německem o správě přístavů v německém Hamburku a polském Štětíně, který tehdy patřil ještě Německu. Délka pronájmu byl dohodnuta na 99 let.
V roce 1949, když začal po konci druhé světové války Štětín patřit Polsku, si Československo břehy části poloostrova Ewa ještě nějaký čas pronajímalo od Polska. Na rozdíl od německého přístavu, který byl tehdy výhodným místem pro obchod i možností nalézt dobře placenou práci, pronájem místa v polském Štětíně přestal být pro stát výhodný, a tak se ho v roce 1956 Československo vzdalo.
V současnosti přístav chátrá
Z kdysi slavné nábřežní oblasti oficiálně nazvané Svobodné přístavní pásmo v Hamburku dnes zbyla převážně chátrající mola a domy. Přitom zpočátku se všechna tři pronajímaná území Československu náramně vyplatila. Šlo o významné a klíčové obchodní oblasti a dopravní uzel.
Všechny tři části českého námořního přístavu v Hamburku, tedy Sálský přístav (Saalehafen), Vltavský přístav (Moldauhafen) a Peutský přístav (Peutehafen) se sice nevyužívaly k turismu ani k relaxu, zato šlo o důležitou součást českého vývozu a dovozu. V současnosti se Československo, které dokonce zvažuje trvání aktuálního pronájmu, soustředí spíše na menší obchodní plavidla, které se v této oblasti pohybují.
Tamní obchod se dostal do ztrát a české úřady tak musejí jen pár let před koncem platnosti původní smlouvy přemýšlet, co s přístavem dál. Na jeho údržbu v souvislosti s přesunem obchodního dění na silnice musela Česká republika doplácet od devadesátých let několik milion korun ročně. Území pustne a je nutné vytvořit plány co s ním od roku 2028, kdy přestane původní smlouva o pronájmu platit, dělat dál.
Moldauhaufen neboli Vltavský přístav.
Pronájem není tak snadné vypovědět
Jisté je, že pro opětovné oživení místa bude nutná obří rekonstrukce, která by Českou republiku přišla na desítky miliony korun, pokud by je měla financovat sama. Investice do rozvoje místa je tedy na stole. Podle toho, zda se českému Ředitelství vodních cest podaří vypracovat realizovatelný projekt na obnovu přístavních oblastí, anebo jeho realizace nebude možná, se stát po konci platnosti dohody rozhodne, jaké budou jeho následné kroky. Obdobně jako jiné suchozemské státy se však o svůj přístup k mořskému přístavu i ten náš pochopitelně obává.
Je ale také možné, že se již za tři roky svého pronájmu přímořské oblasti vzdá. Pro rozkvět českého obchodu by to podle mnohých analytiků mohla být škoda. Ve hře je prý i možná výměna přístavního území za Kuhwerder Hafenx, který je vzhledem ke svému napojení na říční cesty strategicky výhodnější.
V současnosti se český stát musí chovat i podle toho, že z pronájmu nábřežního území není tak snadné ani odstoupit. Musel by totiž dodržet dohodu o uvedení do předchozího stavu, což znamená, že by zároveň musel odstranit všechny ekologicky v dnešní době neakceptovatelné stavby a prvky. To by bylo velmi nákladné.
Zdroje: euro.cz, cs.wikipedia.org, techsvet.cz, refresher.cz, idnes.cz
