Knížectví Sealand leží na staré plošině v moři. Neuznaný mikrostát vznikl jako romantické gesto

Sealand je zvláštní případ dodnes přetrvávající mezinárodně neuznané mikronárodní komunity založené britskou dělnickou rodinou z roku 1965. Sealandské knížectví leží asi 12 km od Suffolku. Otec současného vládce mikro knížectví prince Michaela, Patrick Roy Bates, bývalý major britské armády, založil vlastní rozhlasovou stanici jménem Radio Essex a stal se rybářem.

Pirátskou rozhlasovou stanici si Patrick, přezdívaný Paddy, založil původně v jiné opuštěné námořní pevnosti na pobřeží Knock John nedaleko plošiny HM Fort Roughs z 2. světové války, na které stojí současné samozvané knížectví. Kvůli chystající se změně britského zákona, jejímž cílem bylo zastavení všech pirátských rádiových stanic, se ale rozhodl v moři přesunout ještě o kousek dál, právě na pevnost HM Fort Roughs. Ta totiž spadala do oblasti nenáležící oficiálně žádnému státu, takže na ní britské zákony neplatily.

Mezinárodní vody, ve kterých Velká Británie nechala tuto pevnost vystavět pro možnosti obrany proti německým letadlům, která do vod shazovala miny v oblasti významných dopravních uzlů, a ty poté zabraňovaly bezpečnému průjezdu obchodních lodí, poskytly nelegálnímu rozhlasovému vysílání Patricka Roye Batese, a později i jeho blízkým, na Štědrý den v roce 1966 bezpečné útočiště. Jeho vysílání na bývalé vojenské lodi v havarijním stavu, která byla obývána vojáky ještě několik let po válce do roku 1956, najednou nebylo pevně ani legální ani ilegální, protože spadalo do území nikoho.

A právě faktu, že se o bývalou vojenskou základnu úřady přestaly aktivně zajímat, využil Bates naplno. Poté, co se na ni přesunul s celou rodinou, si místo přivlastnil a 2. září roku 1967 ho v rámci romantického gesta pro manželku, která ten den slavila narozeniny, prohlásil za Sealandské knížectví.

Na plošinu Batesovi, kteří měli dvě děti, současného vládce knížectví od roku 2012 prince Michaela a princeznu Penelope, nastěhovali i příbuzné, přátele a najatý personál. Oficiálně knížectví žádný ze světových států neuznává, přesto se Batesovým podařilo zachovat svůj vlastní mikrostát pro sebe, a i když nemá oficiální svrchovanost, zachovává si Sealand nezávislost.

Paddy Bates bojoval s britskou vládou výhradně o své rozhlasové vysílání a jeho primárním cílem nikdy nebylo získat vlastní stát. Přesto se stal britské zákony nerespektující mikrostát v širém moři symbolem protestů proti britské vládě. Život na něm byl přitom podle prince Michaela ryze bohémský a jeho obyvatelé se na Velkou Británii moc neohlíželi. Neusilovali proto nikdy ani o mezinárodní uznání.

Sealand je zblízka možné pozorovat pouze z lodi. Nutno podotknout, že však nelze čekat klidnou prohlídku. Připravte se na plavbu na hřebenech šlehajících vysokých vln Severního moře, které bičují poněkud zničenou plošinu uprostřed.

V současnosti se značně poničená plošina v širém moři s menším počtem budov připomínajících spíš kontejnery než klasické domy nachází 12 kilometrů od pevniny. Pořádně si ji prohlédnout je možné pouze z lodi. Nemluvě o nalodění, ke kterému je potřeba pomoc jeřábu, který navzdory prudkému větru a divokým vlnám vytáhne pasažéry nahoru.

Plošina byla postavena jako jedna takzvaných z Maunsellových pevností za účelem obrany před německými letadly kladoucími miny do ústí řek na strategických místech, kde jezdívalo mnoho lodí. Plošina byla nazvána Roughs Tower nebo také HM Fort Roughs a obývalo ji během 2. světové války kolem 150 – 300 osob z Královského námořnictva. HM Fort Roughs se nacházela 6 mil od pobřeží Suffolku, mimo třímílové pásmo vod, které spadají pod britské Spojené království, což pevnosti původně zajistilo na určitou dobu nezávislost.

Podle prince Michaela nebylo dospívání na plošině žádný med. Když se poprvé přijeli s rodinou podívat za tatínkem, který neměl zprvu v úmyslu zakládat vlastní mikrostát, neměl ani tušení, že na místě zůstane tak dlouho.

„Bylo mi teprve čtrnáct, když jsem poprvé přijel během letních prázdnin pomáhat tátovi, a myslel jsem si, že to bude jen šestitýdenní dobrodružství…. Rozhodně jsem si nemyslel, že to bude příběh, který bude trvat nějakých 50 let. Byla to zvláštní výchova, protože jsme na místě někdy zůstávali celé měsíce a čekali, až loď přiveze zásoby z pevniny. Díval jsem se na horizont a od rána do večera jsem viděl jen Severní moře,“ popsal své zvláštní dospívání současný neoficiální panovník Sealandu, syn Patricka Roye Batese, princ Michael. Ten v roce 2012 po smrti otce převzal vládu nad neuznaným knížectvím.

Notně stresující musel být pro současného vládce Sealandu a jeho sestru Penelope pokus o ovládnutí pevnosti německým právníkem Alexanderem Achenbachem v roce 1978. V té době zastával na Sealandu funkci premiéra. Podnítil k tomu skupinu německých a nizozemských vojáků. Žoldnéři vtrhli v noci v srpnu roku 1978 do Sealandu a zajali prince Michaela a personál. Manželé Batesovi byli v té době zrovna z plošiny pryč. Michael se s pomocí zaměstnanců osvobodil a ozbrojené útočníky dokázali zadržet. Achenbacha obvinili z vlastizrady a vše se obrátilo i proti pachatelům, za které vůdce Sealandu požadoval výkupné a začal je držet jako rukojmí.

Nakonec se do snahy o propuštění zločinců zapojili politici z Holandska, Rakouska a Německa, Velká Británie se snažila celý incident ignorovat. Když kvůli zajatým zločincům dorazil na plošinu německý velvyslanec osobně, který kvůli tomu přiletěl do Londýna vrtulníkem, jenom aby vyjednal se samozvaným panovníkem Sealandu Paddym jejich propuštění, považoval to Bates za oficiální uznání jeho státu Německem.

Bizarním faktem je i to, že Achenbach se ani po znovunabytí svobody nechtěl Sealandu vzdát a prohlásil se v Německu jeho platným vládcem v rámci exilové vlády. Z těchto důvodů začala rodina Batesových chránit svůj mikrostát pomocí zbraní a vojenských sil.

Stát, který až nečekaně do dnešní doby ve sporných mezinárodních vodách zůstává svébytným, byť nikým jiným neuznaným územím, časem získal vlastní národní symboly. V dobách největšího „rozmachu“ tohoto státu v 70. letech žilo na plošině asi 50 osob. Jednalo se převážně o příbuzné Batesových. Kromě nich žil v samozvaném knížectví také personál, který se staral hlavně o údržbu místa. Knížectví, které bylo mimo jiné jakýmsi symbolem proti autoritám a proti britské vládě, žije dodnes vlastním životním tempem a bohémským životem. Sealand má vlastní ústavu a nechybí mu ani důležité symboly jako erb nebo vlajka v červeno-bílo-černé barvě.

Kromě toho si místní mohou pyšně zazpívat svou hymnu, knížectví vydalo kolem 500 pasů a co víc – na své si na miniaturním území přijdou také fotbaloví fanoušci. Sealand má vlastní fotbalový tým. Zajímavostí je, že v roce 2004 podle tiskového záznamu měl při jednom z prvních zápasů za soupeře dost možná hráče právě z České republiky. V tiskové zprávě totiž stojí nesprávně napsáno Checkia, čímž bylo pravděpodobně myšleno Česko.

Státu Sealand nechybí ani vlastní měna – bankovky s portrétem princezny Joan. Mottem Sealandu je heslo: „E Mare, Libertas“, přeloženo do češtiny: „Z moře, svoboda.“

I přes změnu rozdělení teritoriálních vod po roce 1987, kdy oblast s plošinou začala spadat k území Velké Británie, Sealand stále existuje. A to i navzdory Úmluvě OSN o mořském právu. Podle té „umělé ostrovy, instalace a konstrukce nemají nárok na status ostrovů ani na vlastní teritoriální moře“.

Michael Bates prý nikdy nevěřil, že by mohl samozvaný stát jeho rodiny vydržet fungovat tak dlouho. A je přitom více než zjevné, že kromě politické stránky, vedou k pochybám i ekonomické důvody. Rozhodně totiž nejde o levnou záležitost. Na stránkách, které náleží knížectví, si mohou turisté koupit různé zajímavé sealandské suvenýry, mimo jiné třeba i královské a šlechtické tituly. Titul lorda nebo baronky pořídí nadšenci přibližně za cenu 29,99 liber, což je v přepočtu kolem 840 korun. Právě vlastní eshop a stránky se zajímavými informacemi drží Sealanďany doslova „nad vodou“.

Zdroje: cs.wikipedia.org, bbc.com, idnes.cz, en.wikipedia.org, blog.geogarage.com, sealandgov.org/en-eu