Střídání času mě opět vyhodilo z rovnováhy. Hlavní důvody jsou přitom dávno pasé

Posun času mě pořádně vykolejil z rovnováhy. Ani po několika dnech jsem stále „nevstřebala“ ten časový rozdíl. A o tom, že pro režim malých dětí je to mnohdy opravdu zásadní rozdíl asi zejména rodičům nemusíme nic vysvětlovat. Proč se tedy k tak nepříjemnému a podle oficiálně dostupných informací už dávno nepotřebnému střídání zimního a letního času stále přistupuje? A proč se zimnímu času říká nesprávně zimní? Možná vás zaujme, že posun času o hodinu dopředu není zakotven ani nijak hluboko v historii a důvody zavedení této nadbytečné změny byly především ekonomické. K ustálení jednoho času, například toho původního správného už před pár lety konečně mohlo dojít, ale jak už to tak někdy bývá, není to zatím tak jednoduché. Zatím to naráží na zásadní překážky v mezilidské, tomto případě mezinárodní komunikaci.

Zimní čas je v porovnání s o hodinu dopředu šoupnutým letním časem nazýván nepřesně jako zimní podle toho, že se u nás tímto časem řídíme na podzim a přes zimu. Nicméně ve skutečnosti jde o běžný pásmový čas, jinak ho lze označit také jako „ten správný“. Zeptáte-li se na názor řady odborníků a expertů, ale i na můj skromnější osobní, jde o původní pásmový čas, kterým se řídí přirozené vnitřní biologické hodiny lidí, proto je beze sporu tím zdravějším a vhodnějším. Tohle už dávno potvrdil nejeden výzkum. Jet lag a změna času jsou sice při cestování díky přizpůsobivému cirkadiánnímu rytmu lidí zvládnutelné, odborníci vám však potvrdí, že ani to pro náš organismus není ideální. Tudíž, proč změnu času podstupovat záměrně dvakrát do roka?

Když už vás štve změna času dvakrát do roka, možná se uklidňujete tím, že to dává smysl alespoň historicky. Jenže bohužel ani to není tak úplně pravda. Rozhodně nemá původ změny zimního času na letní kořeny nějak hodně hluboko v historii. Navíc jeho vznik měl skutečně povrchní a prosté důvody pramenící především po větší efektivitě práce a vyšším finančním výdělku.

Nejspíš první zaznamenaná písemná teorie směřující k pozdějšímu uvažování o přizpůsobení času podle východu a západu slunce pochází z roku 1784, kdy se Benjamin Franklin v dopise adresovaném vydavatelům časopisu Journal of Paris ironicky rozpovídal o tom, že lidé by měli lépe využívat čas. Dopis sice na první dobrou vyzníval, jako že by lidé potřebovali „změnu nebo posun času podle světla“, šlo však především o ironii a nadsázku a dobře míněnou radu lidem chodit spát a vstávat dříve kvůli efektivitě jejich pracovní aktivity.

Oficiální zavedení letního času ve více evropských zemích pak proběhlo až během 1. světové války v roce 1916. Jako první ho zavedlo v daném roce Německo, Rakousko-Uhersko, pod které spadalo Česko v daném roce následovalo. Ještě předtím o něm uvažoval ve své eseji o plýtvání slunečním svitem s názvem The Waste of Daylight londýnský stavitel William Willett, tehdy se ale ještě u většiny britských poslanců nesetkal s přílišným pochopením a jeho návrh byl zamítnut. Velká Británie se k posunutí hodinových ručiček na letní čas rozhodla také až v květnu roku 1916. Následovalo také Švédsko, jehož obyvatelé ovšem s touto změnou moc spokojení nebyli. V dalším roce už proto Švédové ve střídání času nepokračovali.

Pravé důvody, proč státy hromadně přistoupily ke střídání zimního a letního času, byly poněkud přízemní a šlo výhradně o ekonomické důvody vedoucí ke zvýšení produktivity lidí. Mezi hlavní důvody, kterými mnozí argumentovali, patřilo jen několik málo benefitů. Například fakt, že úředníci i dělníci mohli chodit domů ještě za světla a dělníci díky tomu stíhali obdělávat pole, což se ale záhy, kdy začali chodit do výrobních podniků unavení, ukázalo opět jako nevýhoda. Nepatrným benefitem bylo i ušetření petroleje do pouličních lamp, protože bylo déle vidět. Ve Francii se prostřednictvím letního času usilovalo také o úsporu uhlí.

Jenže podtrženo sečteno, nevýhody už od začátku převažovaly nad mírnými přínosy, čehož si brzy povšimli i Češi. Zejména na vesnicích začali být s nepřirozeným posunem času nespokojení. Lidé byli více unavení a dětem se nechtělo chodit spát za světla. V roce 1918 a 1919 platil letní čas zavedený zákonem taktéž v USA, pro nepopularitu mezi lidmi byl však poté zrušen. V Rusku během 20. století jednu dobu platil také jejich vlastní vymyšlený čas posunutý o dvě až tři hodiny dopředu, od roku 2011 pak mají bývalým prezidentem schválený letní čas namísto standardního celoročně, tento čas začaly v daném roce používat i Bělorusko a Arménie.

I když se odborníci na energetiku a ekonomiku vesměs shodují, že letní čas ve skutečnosti na spotřebu energií nemá téměř žádný nebo pouze minimální vliv, a o jeho přínosech by se proto dalo diskutovat, státy Evropské unie si i letos už tradičně opět musely přeřídit hodiny o hodinu dopředu. O to smutnější je fakt, že jsou státy EU vesměs za jedno v přání o zrušení střídání času a přechodu na jednotný čas. Jenže v tom je právě další háček. Pro politiky je velmi těžké se shodnout na tom, který čas je tím jediným správným, který by měl zůstat pro všechny státy. Do současné doby se jim nepodařilo se dohodnout, kterého času by se všechny členské státy měly zříct.

Naposledy se podle směrnice z roku 2019 měl střídat čas v roce 2021. Jenže kvůli neschopnosti se dohodnout a covidové pandemii se rozhodnutí opět posunulo a finální dohodu se státům v Evropské unii dosud nepodařilo domluvit. Ne všechny státy jsou totiž nakloněny pro původní standardní čas. Státy, jako je Portugalsko, Polsko nebo Kypr touží po tom si ponechat letní.

Především Velká Británie zase podpořila stejný návrh, jenž byl například v roce 1974 u občanů v USA krátce po svém zavedení nepopulární, a z těchto důvodů následně zrušený. Řešení mít letní čas celoročně by bylo výhodné pro tamní turismus a umožnilo by to sjednotit časové pásmo Velké Británie s většinou Evropy. Řada evropských států se ale přiklání k názorům vědeckých výzkumů, které potvrdily nepříznivé narušení přirozených lidských biorytmů, a je tedy pro stálé zavedení standardního pásmového času, který je dnes nesprávně označován jako zimní.

Zdroje: cs.wikipedia.org, denik.cz, novinky.cz, tn.nova.cz, zpravy.aktualne.cz