Heydrichova vdova Lina měla v Břežanech zámecký koncentrák. Po válce s hosty vychvalovala staré časy

Na Lině Mathilde von Ostenové, vdané Heydrichové bylo mnoho zvláštního. Po skončení 2. světové války svého manžela nepřestala podporovat a uctívat. Vypadalo to, jako by nikdy nepochopila skutečnou hrůznost nacistického režimu. Ostatně byla sama od mládí zapálenou nacistkou, která vedla od roku 1942 vlastní miniaturní pracovně koncentrační tábor s několika desítkami Židů z koncentračního tábora v Terezíně, kteří jí byli úředně přiděleni.

Lina Mathilde von Osten pocházela z chudého šlechtického rodu. Její rodiče viděli v nacismu spásu celého Německa i jejich vlastní, a v tomto duchu dcery vychovávali. Není se proto čemu divit, že Lina rychle převzala všechny myšlenky vlastní nacistickým německým pohlavárům o čisté rase a vybudování „lepší“ Třetí říše.

S budoucím manželem s Reinhardem Heydrichem se poznala ještě během svých studií, když byl nadporučíkem německého vojenského námořnictva. Okouzlil ji natolik, že kvůli němu zanechala školy a rozhodla se za něj provdat navzdory tomu, že Heydrich tehdy údajně čekal dítě s dcerou zámožného loďaře. Heydrich byl kvůli jejich vztahu a také tomu, že si odmítl vzít ženu, kterou přivedl do jiného stavu, z námořnictva vyhozen. S Linou se vzali 26. prosince 1931 a Heydrich se ve snaze zachránit zpackanou kariéru přidal do nacistické strany a začal pracovat pro velitele SS Heinricha Himmlera. Nacistickému páru se celkem narodily čtyři děti.

27. září roku 1941 Heydrich přiletěl do Prahy, kde dostal za úkol dohlížet na pořádek a chování obyvatel protektorátu Čechy a Morava. Zanedlouho ho následovala i Lina s dětmi. Nejdříve bydleli na Pražském hradě, odkud se po Velikonocích v roce 1942 přestěhovali na dolní zámek v Panenských Břežanech, kde bydleli v docházkové vzdálenosti od dalšího nacisty K. H. Franka usídleného na horním zámku. Lina se prý na zámku zabydlela téměř okamžitě a ihned ze sebe začala dělat důležitou zámeckou paní. Nechávala se prý zdravit zdviženou pravicí a podle svědků bývala hodně panovačná. V době přestěhování byla počtvrté těhotná. 27. května téhož roku se jí ovšem jen pár hodin poté, co se s manželem Heydrichem rozloučila jako obvykle, změnil život.

Ten den na něj byl spáchán atentát a o devět dnů později v nemocnici zemřel. Lina se jakožto těhotná raději nezúčastnila jeho pohřbu. Po smrti Heydricha zařídil šéf SS Heinrich Himmler Lině s jejími dětmi doživotní právo na užívání zámku. Mimo to dostávala vysokou penzi a rodina žila mimo jiné také z vyplacené pojistky.

Chladná a panovačná vdova se starala o to, aby mohla žít na vysoké úrovni. Zpeněžila zeleninu a rostliny ze zámecké zahrady, obchodovala například s tulipány. Prodala také paroží, které v zámku zůstalo po předchozích majitelích. Rozhodla se, že aby pro ni byl pobyt na zámku příjemný, musí odpovídat jejím vlastním představám do puntíku. Začala proto hledat personál, který by provedl důkladné úpravy a opravy zámku a zahrady.

Nacisté Linině přání rychle vyhověli a v červenci roku 1942 jí úředně přidělili pracovníky z koncentračního tábora Terezín. Židovských vězňů, jak uváděla Lina ve svých knižních vzpomínkách, bylo na zámku vězněno kolem 120. Židé, kterými Heydrichová pohrdala, pro ni museli dělat všechny práce, které si pořádku chtivá vdova poručila. Časem nesměli ze zámku vycházet. Plnili zadané úkoly a dřeli na zahradě nebo na zámku. V opačném případě jim hrozily kruté tresty.

Ubytování vězněných Židů sice zdánlivě nebylo tak nelidské jako v běžných větších koncentračních táborech, nicméně ani tam nebylo nijak zvlášť pohodlné. Šetřivá obyvatelka zámku je ubytovala v prostorech bývalé koňské maštale. Stravu prý dostávali od spořivé a ekonomicky smýšlející šéfové velmi šizenou, Heydrichová na stravě svých nucených pracovníků nemilosrdně šetřila. Nemluvě o tom, že jídlo vězňům neposkytovalo dostatek sil na těžké pracovní úkoly, které dostávali od Heydrichové rozkazem. Kromě toho ovšem stejně jako v koncentráku vytvářela zámecká paní na personál, který pro ni přebudoval krásné prostory s mnoha vzácnými dřevinami kolem zámku na ovocné a zelinářské zahradnictví, neustálý psychický nátlak.

Ke svým podřízeným se chovala jako k podřadnému druhu a podle pamětníků jimi jakožto židovským národem zapálená nacistka pohrdala. Vězni prý na zámku neměli téměř žádná práva. Tak vznikl její malý soukromý koncentrační tábor přímo v areálu dolního zámku. Ve své nové roli se Lina rychle rozkoukala, v zámku poručila pokácet vzácné dřeviny jako pomerančovníky, datlovníky, javory nebo fíkusy v anglickém parku a na pozemcích také nařídila vybudovat bazén i hřiště. Na zámku Heydrichova vdova v roce 1943 tragicky přišla o syna Klause, když vyjel s bratrem Heiderem ze zámeckého areálu na kole přímo pod kola jedoucího nákladního automobilu.

Vězni na zámku nuceně pracovali až do února roku 1944, kdy je nacisté v rámci svých vlastních ekonomických a ideologických zájmů ze zámku odvolali. Poté se Heydrichová spokojila alespoň se skupinou 15 svědků Jehovových, které jí Himmler pomohl získat k práci na zámku jako náhradu za předchozí vězně. Jehovisté k ní přišli z koncentračního tábora Flossenbürg v Bavorsku jen kousek od hranic s Československem. Jehovisté patřili k dalším menšinám, jenž bývaly trnem v oku nacistickým příslušníkům za neustálou propagaci svého přesvědčení a také za to, že se obvykle vyhýbali vojenské službě.

Zámek Heydrichová opustila v dubnu roku 1945, kdy se odstěhovala zpět do rodného Fehmarnu. I přesto, že svých činů zjevně nikdy nelitovala, doživotnímu trestu úspěšně unikla. Fakt, že nemá žádné výčitky svědomí a hodnoty, které za války sdílela s manželem Heydrichem, nijak nepřehodnotila, se ukázal v mnoha jejích výrocích vyřčených po 2. sv. válce jako například: „Jsem ještě dnes toho názoru, že úkol, který tehdy můj muž měl, byl ryze pozitivní a že se domníval, že pro Čechy dělá to nejlepší, co může,“ nebo „Můj muž přišel do Prahy s pevnými úmysly. Měl na mysli, že Československo by se mohlo stát součástí Německé říše.“

V roce 1946 byla v Československu odsouzena na doživotí za spoluúčast na popravě 90 vězňů. Vdova po Heydrichovi vinu popírala, proto se ukrývala v Rakousku. Spravedlnosti a vydání jako jedna z mála manželek nacistů úspěšně unikla. Protože jí soudy zabavily v rámci trestu veškerý majetek, vydělávala si na černo různým obchodováním. V roce 1953 jí úřady vrátily rodný dům ve Fehmarnu a navíc jí byl uznán vdovský důchod, který činil přibližně polovinu tehdejšího životního minima. Když přesto nespokojená Heydrichová žádala ještě o generálský důchod, byl její požadavek zamítnut s tím, že byl její manžel Heydrich válečným zločincem, nikoliv generálem.

Lina se v roce 1965 znovu provdala s o čtyři roky mladším finským malířem, básníkem a ředitelem divadla Maunem Manninenem. Ještě předtím se stihla už jednou zasnoubit s rakouským šlechticem Leopoldem von Zanettim. Ten ovšem Linu opustil hned, jakmile zjistil, že se jedná o trestně stíhanou manželku nacisty utíkající před zákonem.

S druhým manželem Maunem Manninenem si na Linině rodném ostrově koupili penzion Imbria Parva. Údajně i tam nacistka, která nikdy plně nepochopila hrůzné zločiny prvního manžela a jeho spolupracovníků, vzpomínala s bývalými nacisty, ze kterých se stali jejich stálí hosté, na „staré časy“.

Na svého manžela nedala dopustit ještě pár let před smrtí, kdy se o něm kladně vyjadřovala i ve vlastních knižních memoárech s názvem Život s válečným zločincem (druhé vydání vyšlo s upraveným názvem na Můj život s Reinhardem). Domnívala se, že Heydrich v Československu nic špatného ani zlého neprovedl a jeho činy v knize obhajovala.

Proslýchá se, že v roce 1965 navštívila promítání filmu Atentát v Oslu. Údajně tehdy na dotaz režisérovi Jiřímu Sequensovi co na film říká, odpověděla, že zřejmě to tak bylo. V roce 1979 s Heydrichovou hovořil také zpravodaj Československé televize Cyril Smolík. Rozhovor se v archivu ale bohužel nedochoval kompletní. Heydrichová zemřela v roce 1985 ve věku 74 let na rodném ostrově Fehmarn. Tři ze čtyř dětí Heydrichových - Heider, Silke a Marte dodnes žijí.

Zdroje: plus.rozhlas.cz, lidovky.cz, cs.wikipedia.org, irozhlas.cz, stream.cz