Článek
Talentovaný, silně levicově orientovaný herec, vlastním jménem Vladimír Šmejral, se narodil 16. října v roce 1903. Zažil tedy obě světové války a zejména během té druhé prožil představitel inkvizitora Bobliga z Kladiva na čarodějnice z roku 1969 čisté utrpení. Velkou roli v tom hrálo manželství herce, který spolupracoval s Voskovcem a Werichem a který debutoval v roce 1937 ve snímku Svět patří nám se scénářem právě z dílny těchto umělců, když mu bylo 34 let.
Našel si manželku ze zámožné židovské rodiny
Vladimír Šmeral, který sám nepocházel z bohatých poměrů, se ve 30. letech 20. století zamiloval do Marianny Fischlové pocházející ze zámožné židovské rodiny. Také ona byla umělkyně a živila se jako tanečnice v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha a Divadle E. F. Buriana. Když se v srpnu v roce 1938 brali, mysleli si, že mají před sebou slibnou budoucnost. Zařídili si společné bydlení v novostavbě činžáku a žili spokojeně jako ostatní. Tedy až do začátku druhé světové války v roce 1939, kdy se na naše území dostali němečtí nacisté.
Vladimír Šmeral v divadelní hře Manon Lescaut v roce 1940.
Šmeral dostal na výběr – rozvod, nebo koncentrák?
Protože manželka Vladimíra Šmerala Marianne byla nacisty označena jako Židovka, ona i její rodina zanedlouho zakusili velké utrpení. Část rodiny, včetně Marianniných rodičů, musela už v roce 1941 nastoupit na transport do koncentračního tábora v Lodži v Polsku, kde Fischlovi také zemřeli, a babička Eleanora zahynula v koncentračním táboře v Terezíně. Šmeral se celou dobu snažil uchránit před transportem smrti alespoň manželku. Údajně mu v tom měla pomáhat i jeho milenka, prvorepubliková herečka Adina Mandlová.
S hvězdou černobílých filmů se Šmeral seznámil v roce 1937 právě při natáčení svého prvního významného filmového počinu Svět patří nám. Do té doby měl početné zkušenosti hlavně s divadelním jevištěm. Herečka se do něj zakoukala a stali se z nich milenci. Mandlová měla kontakty i mezi vysoce postavenými nacisty, se kterými se snažila být za dobře.
Nabízeným východiskem pro Šmerala, který nejspíš tušil, že se on ani jeho žena Židovka koncentráku nevyhnou, bylo se rozvést. Pifku měli však nacisté ve jménu „konečného řešení židovské otázky“ především na jeho manželku. Rozvod s manželkou ale pro herce nepřipadal v úvahu a když v roce 1944 dostala rozkaz k nástupu do transportu, stál po jejím boku a vydal se s ní vstříc do tábora smrti. Jenže měli smůlu a rozdělili je. Zatímco Marianna byla transportována do českého Terezína, Šmeral byl odvezen do Polska, do Klettendorfu u Vratislavi.
Mandlová mu posílala balíčky
Jak ke sklonku života Adina Mandlová přiznala mimo jiné i ve své autobiografické knize s názvem Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju z roku 1990, do Šmerala byla bláznivě zamilovaná a i když byli většinu času pouze milenci, ona sama si jeden čas nedokázala ani představit, že by měla žít po boku jakéhokoliv jiného muže. Když Šmerala uvěznili, byla s ním těhotná. Do koncentráku se mu snažila posílat a různě propašovávat balíčky s jídlem a další užitečné věci pro přežití.
Jenže jejich společná dcera zemřela při porodu, ke kterému došlo, když byla herečka v prosinci roku 1944 v osmém měsíci těhotenství. Jejich příběh krátce pokračoval poté, co se jako zázrakem umělci známému z černobílých filmů z koncentráku podařilo utéct a schovával se poté u herečky. Zatímco ona mu bezmezně věřila a dokonce se kvůli jeho zatčení pokoušela usilovat o jeho propuštění z pracovního tábora u nacisty K. H. Franka, on ji nakonec zradil.
Mandlovou přestal potřebovat
Happy endem ale románek mezi dvěma herci rozhodně neskončil. Jak se totiž později ukázalo, Šmeral milenku Mandlovou pouze využil ve svůj prospěch. Po válce ji čekalo vězení a proces za její vlivné známosti s nacisty. Od Šmerala očekávala nejen jeho svědectví, které by herečce mohlo pomoct k mírnějšímu trestu, ale především jeho přítomnost a podporu. To se ovšem nestalo a herec se od ní odvrátil. S Mandlovou, která kvůli milenci neváhala ani dočasně sympatizovat s názory komunistů, se z ničeho nic přestal vídat a ona tehdy konečně pochopila, že jí jeho srdce nikdy nepatřilo.
Poválečné shledání manželů
Milenecký trojúhelník se definitivně uzavřel poté, co Šmeralova manželka i díky později odsuzovaným konexím Mandlové přežila válku i pobyt v Terezíně. Dvojice k sobě opět našla cestu a za čas se dokonce stali staršími rodiči. V roce 1955 se jim dokonce narodil jejich jediný společný syn, kterého rodiče pojmenovali po otci Vladimír. V té době už bylo Šmeralově manželce 44 let.
Vladimír Šmeral mladší se stal úspěšným právníkem, který působil mimo jiné i v OSN. V roce 2020 však hercův jediný syn předčasně zemřel. Šmeral se navíc po válce stal zapáleným levičákem, na podporu komunistů dokonce sepsal knihu Hovory o divadle (1954), v díle oslavuje nejen socialismus, ale také divadelní obor pod vedením komunistického režimu. Kromě filmu a divadlu se po válce věnoval také učení. Působil mimo jiné i jako pedagog na pražské divadelní fakultě DAMU.
Zdroje: cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, super.cz, csfd.cz, reflex.cz
