Článek
Nedávno jsem se jakožto velká fanynka houbaření rozhodla, že si o houbách zjistím něco více a že se o to také podělím. Koneckonců, pokud se neřadíte mezi mykology, mohla i vám tato méně známá fakta o houbách uniknout. Minimálně se vyplatí si je připomenout. Co se v souvislosti se skloňováním názvů hřiby nebo křemenáče během rozhovorů o houbových úlovcích zase tak často nezmiňuje? Možná vás překvapí, že největším objeveným živočichem světa není žádné zvíře, ale právě houba.
Blíže mají k živočichům
Ačkoliv rostou ze země, mají houby k rostlinám daleko. V biologii sice tvoří samostatnou skupinu živých organismů nazvanou Fungi, nicméně k rostlinám rozhodně nepatří. Dalo by se říct, že svou konstrukcí a složením mají daleko blíž k živočichům. A to především kvůli tomu, že obsahují chitinové buněčné stěny, což jsou stejné látky, jaké jsou obsažené v krunýřích hmyzu. Tím se zásadně liší od rostlin, které mají celulózovou buněčnou stěnu.
„Všechny houby nejsou ani byliny, ani koření, ani květ, ani semeno, ale toliko samá pouhá zbytečná vlhkost země, stromů, shnilého dříví a jiných porušených věcí, protože také velmi dlouho trvají, ale v sedmi dnech se rodí i zase hynou a míjejí,“ popisoval houby už jeden z významných italských lékařů a biologů Pietro Andrea Gregorio Mattioli (počeštěným jménem známý také jako Petr Ondřej Matthioli) v Herbáři z roku 1596, který sám sepsal. Mattioli působil v letech 1554 - 1564 v Praze, takže moc dobře věděl, kde houby hledat a už tenkrát dobře určil, že půjde o zcela jiný samostatný živočišný druh.
Největším a nejstarším živým organismem na světě je houba
Houba Václavka smrková
Ne všichni by hádali, že největším a nejstarším organismem na světě je zrovna houba. Vědci ho objevili v národním lese Malheur v Oregonu v USA. Je jím houba Václavka smrková neboli latinským názvem Armillaria ostoyae. Pod zemí se nachází podhoubí, které pokrývá neuvěřitelně rozlehlou plochu o délce větší 965 hektarů. Podhoubí údajně váží asi tak okolo 600 tun a může měřit více než 10 kilometrů čtverečních. Což je pro lepší představu rozloha asi tak 1 665 fotbalových hřišť. Parazitická houba se rozrůstá pomalu, přesto nakonec proroste celým kořenovým systémem stromu, až ho zcela zahubí. Nakonec se živí jeho dřevem. Tato nejstarší houba světa může být dle odhadů stará 2000 – 8650 let a je bezkonkurenčně největší houbou na planetě a také největším žijícím tvorem.
Houby slyší a dýchají
Zajímavostí je, že stejně jako lidé – i houby dýchají. Pohlcují kyslík a vydechují oxid uhličitý. Děje se to i po sběru plodnic. Právě proto je tak podstatné, do čeho houby sbíráme. V ideálním případě se mají sbírat do proutěného koše nebo alespoň do plátěné tašky. Igelitovým nebo plastovým sáčkem si houbaři mohou způsobit výrazné problémy. Hrozí dokonce proměna z jedlé houby na takovou, která je k jídlu zcela nevhodná. Protože houba po sběru dále dýchá, hrozí její zapaření, které z ní udělá zkaženou se špatnou konzistencí i chutí. Taková houba vám může při nejmenším způsobit výrazné trávicí potíže.
„Možnou příčinou dosti vážné otravy jedlými houbami je, když jsou houby zapařené. Pokud houbaři sbírají do nepropustných obalů, igelitových sáčků nebo něčeho podobného, tak se houba zapaří,“ upozorňuje mykolog Vladislav Antonín všechny houbaře.
Ještě zajímavějším zjištěním je, že houby slyší a reagují na zvuky neboli přesněji řečeno na vibrace. Podle provedeného výzkumu má určitý způsob sluchu houby schopnost reagovat na zvuky, podle kterých následně roste rychleji než v tichu. Stejně tak vědci předpokládají, že houby mezi sebou dokáží komunikovat. Ještě se sice přesně neví, do jaké míry spolu houby hovoří, nicméně by mělo podle dostupných zjištění jít o pravidelné dorozumívání, které svým prostřednictvím umožňují i okolo rostoucím organismům.
Dochází k němu prostřednictví zasílaných elektrických impulsů, které si navzájem houby vyměňují. Dělají to prostřednictvím hyf – podzemních vláknitých struktur neboli mycelia (jinak také známého jako podhoubí). Prostřednictvím podhoubí pak mezi sebou komunikují i stromy, které si tímto způsobem předávají výživu a také různá varování. Mycelium tedy funguje i jako komunikační zprostředkovatel. Jde o velmi komplexní síť s nejméně 50 a více různými výrazy, které fungují podobně jako neurony v komunikaci mezi lidmi.
Houby mohou ovlivňovat počasí
Jen málokdo by asi předpokládal, že houby mohou mít vliv na počasí. Funguje to nejenom tak, že vlhké počasí a déšť má vliv na růst hub, ale houby mohou samy spolutvořit okolní podmínky, které podporují jejich růst. Během uvolňování velkého množství spor některé houby dokážou vyprodukovat nepatrné částice, které umí ochlazovat vzduch v jejich okolí. Tím dosahují toho, aby se mohly dále rozšiřovat prostřednictvím vytvořených vzdušných proudů. Vlastní mikroklima jim umožňuje se množit a šířit spory do okolí. Takové schopnosti má například hlíva ústřičná.
Nejjedovatější houbou na světě je Čepičatka
Kromě opravdu nebezpečné a prudce jedovaté muchomůrky zelené, existuje ještě jedna houba, které by se z fleku mohlo přezdívat její jedovatější kolegyně, a tou je Čepičatka bez jednoznačného českého druhového názvu známá jako Galerina sulciceps, který se překládá například i jako sulcová nebo brázdohlavá. Obsahuje stejné smrtící amatoxiny jako muchomůrka zelená, ale ještě v násobně vyšších koncentracích. Vyskytuje se převážně v Indonésii, kde roste především v rozkládajícím se dřevě kmenů jehličnanů. Je nutné se jí vyhýbat obloukem. Amatoxiny obsažené v této houbě způsobují nevratné poškození jater a dalších orgánů.
Zdroje:
