Hrdina, nebo podvodník? Denis Avey se stal dobrovolným vězněm v Osvětimi

Za druhé světové války, kdy se ještě přesně nevědělo, jaké krutosti se za zdmi koncentračních táborů odehrávají, byste jen těžko našli odvážlivce nebo spíš blázna, který by se v nich dobrovolně nechal zavřít. Jedna výjimka se však údajně přece jen našla…

Brit jménem Denis Avey, který byl po válce nositelem čestného britského titulu Hrdina holocaustu, se rozhodl obětovat, aby se dozvěděl, jak je to s nacistickými pracovními tábory doopravdy. Napínavý životopisný příběh, který voják a spisovatel otiskl ve zmiňovaném díle Muž, který se vloupal do Osvětimi, se rychle stal knižním bestsellerem.

Britský voják Avey pracoval jako spojenecký válečný zajatec v jedné z fabrik nedaleko koncentračního tábora Osvětim. Při tom ho zaujal vzhled vyhublých jedinců v pruhovaném oblečení patřících mezi místní „pracovníky“, které občas potkával. Jeden z mužů v pruhovaném jménem Ernst Lobethal ho prý jednoho dne požádal o pomoc. Hledal sestru, která se měla nacházet ve Velké Británii, kam ji odvezl záchranný transport pro děti.

Muži se rychle spřátelili a Denis Avey nakonec dokázal navázat se sestrou vězně kontakt. Díky tomu začala po vojákovi tajně posílat bratrovi do vězeňského tábora cigarety, které měly nebohým zajatcům sloužit i jako úplatky gestapu. Zajišťovaly jim jídlo a snesitelnější podmínky. A právě fakt, že vězni tolik touží po cigaretách jakožto jakémsi platidlu vzburcoval v odvážném vojákovi podezření a mnoho otázek. Jak to, že mohly cigarety ovlivňovat životy pracovníků tábora? Co se vlastně za vysokými zdmi s nápisem hlásajícím, že práce osvobozuje, odehrávalo doopravdy? Tyto dotazy se rozhodl zodpovědět prostřednictvím vlastního pátrání.

Denis Avey se podle svého příběhu rozhodl si na celý den vyměnit uniformu s jedním z židovských vězňů. Aby byl jeho převlek věrohodný, oholil si také hlavu. Riskoval tím svůj holý život. Kromě zvráceného zacházení nacistů a gestapa se zajatci, hrozilo Aveymu zastřelení při případném odhalení. V době, kdy byl v přestrojení za vězně, se na něj nevztahovala ženevská úmluva o ochraně raněných a nemocných vojáků.

Když viděl, jak několik set tisíc zajatců je nuceno se upracovat k smrti, a k tomu ještě musí čelit bezdůvodnému násilí a mlácení ze strany dozorců, byl v šoku. Surové podmínky se týkaly i uvězněných dětí. Vraždu jednoho z nich měl Avey vidět na vlastní oči, když se do tábora smrti vrátil podruhé. O zrak částečně přišel, protože ho napadl jeden z dozorců. Ten mu jedno oko silně poranil pažbou pistole. Avey na něj oslepl. V pozdějším věku museli lékaři bývalému vojákovi oko kvůli tomu nakonec odstranit. Britský spojenecký válečný zajatec rychle pochopil, že podmínky jeho vězení pro vojáky se s vedlejším nacistickým zařízením nedají vůbec srovnávat.

Aveyův neuvěřitelný příběh končí v dubnu roku 1945, kdy se mu podařilo z tábora utéct. Domů se měl válečný hrdina dostat za pomocí amerických vojáků. Nikdo z příbuzných nevěřil, že by Denis mohl být ještě naživu. Jeho návrat domů tak byl obrovsky radostným překvapením. Z války si Denis odnesl tuberkulózu, léčba mu trvala rok a půl. Navzdory posttraumatickému syndromu se bývalý válečný hrdina snažil věnovat běžnému životu. Přestěhoval se na čas do USA a dožil se úctyhodného věku 96 let.

Navzdory dojemnému a poutavému příběhu se vyrojily četné teorie o tom, že si Denis svůj příběh vymyslel. Ani mezi pamětníky neexistoval nikdo, kdo by se o Denisově zážitku zmiňoval, nebo ho mohl jakkoliv potvrdit. Podle všeho nikdo o Aveyovi nevěděl, ani ho neznal. Také některé verze jeho pozdějšího vyprávění se od sebe vzájemně výrazně lišily, ať už místem tábora či jménem spřáteleného vězně (kromě Ernsta zmiňoval Hanse). Informace ani o jednom ze jmenovaných vězňů se nepodařilo vypátrat.

A o pravdivosti Denisova příběhu měli prý pochybnosti i samotní přeživší koncentračních táborů. Velice pochybná je také otázka přítomnosti Aveyova otce ve stejném vězení válečných zajatců. Zatímco podle dochovaných dokladů měl být v dané době vězněm ve stejném táboře E715 jako jeho syn, sám Denis si v tom protiřečí. V řádkách knihy se naopak zmiňuje o tom, že jeho otec neměl ani ponětí o tom, že se nacházel v táboře poblíž Osvětimi. Je možné, aby se tam vůbec nepotkali, protože byli každý v jiné budově? Tak či tak, kde je pravda a jak to bylo s hrdinským činem Denise Aveyho doopravdy se nejspíš s jistotou nedozvíme. Britský voják zemřel 16. července 2015 ve Velké Británii.

Zdroje: theguardian.com, dailymail.co.uk, en.wikipedia.org, dotyk.cz