Jak jedli o Vánocích za Masaryka? Lahůdky z Francie, jiná vánočka a salát se lišil jednou přísadou

Stejně jako dnes, patřila už za dob první republiky k tradičním vánočním sladkostem vánočka. Přezdívalo se jí štědrovnice nebo také calta. Lišil se však výrazně její tvar a u chudších lidí také složení. Zatímco dnes se při pečení sladkosti s mandlemi, rozinkami nebo oříšky zaplétají jednotlivé části těsta do sebe jako cop, dříve měla vánočka obvykle jednoduchý placatý tvar.

Ti, kteří neměli dost mouky, ji namísto toho pekli z bramborového těsta. Naopak majetní lidé si právě na výrobu vánočky šetřili tu nejkvalitnější mouku. Vánočku dostal každý člen domácnosti vlastní, chystala se také pro hosty a dobytek. Předkové kromě toho věřili, že podle toho, jak se jim podaří upéct vánočka, taková bude i následující úroda obilí.

Velice tradiční pochoutkou byly ve vánočním čase pro většinu československých rodin oplatky. Podávaly se nasladko i naslano a jejich prostřednictvím obdarovaným hostitel prokazoval úctu a uznání. Příprava oplatek se proto nebrala na lehkou váhu. Většinou se jedly s medem. Neméně oblíbené byly oplatky s česnekem či šípkem a různými bylinkami.

Dodnes si přízeň všech českých jedlíků zachovaly luštěniny. Na Vánoce se jedla hrachová polévka, čočka na kyselo nebo kaše, a to zejména na Štědrý den. Kaše z obilovin nebo luštěnin symbolizujících plodnost nechyběla na štědrovečerních tabulích. Někdy se doslazovaly medem, který spolu s ořechy, ovocem a houbami představoval symbol bohatství. Navíc šlo o poměrně dostupné potraviny i po konci první světové války.

Zámožnější obyvatelé Československa v období první republiky holdovali národnímu pokrmu Francouzů. Lidé z vyšších vrstev se obvykle přímo o Štědrém dnu vydávali do restaurací, aby si pochutnali na šnecích. Mezi vyhlášené podniky, kde je měšťanským rodinám servírovali k obědu, patřila Klášterní vinárna u Národního divadla v Praze.

Recept na nadívané šneky bylo možné najít i v kuchařce Magdalény Dobromily Rettigové z roku 1826. Někteří obyvatelé Československa si tak před druhou světovou válkou šneky připravovali sami. Tento zvyk se ale po druhé světové válce téměř vytratil. Na stole býval během vánočních svátků obvykle také houbový kuba s kroupami, který se těší popularitě také dnes. Na něm si mohli pochutnat všichni, tedy i méně bohatí obyvatelé.

Také ovoce se tehdy dostávalo na stůl především československé smetánce. Všechno ovoce, které se u nás nedalo vypěstovat, bylo považováno za exotické. Na stůl se tak dostalo pouze bohatším vrstvám. To platilo například pro pomeranče, fíky, banány nebo ananas.

Už za první republiky byl oblíbeným štědrovečerním pokrmem bramborový salát. Nejdříve ovšem zdaleka nebyl tak rozšířený, jako je tomu v současnosti. A také servírování bramborového salátu obvykle souviselo s ekonomickou situací tehdejších Čechoslováků. K chudším vrstvám pronikl až za čas. Jeho původ je navíc dodnes tak trochu záhadou. V českých kuchařkách se po 1. sv. válce recept na něj z ničeho nic objevil. Jak vznikl, není ale přesně jasné. Kromě tradičních surovin, jako jsou okurky, vejce, cibule, sůl, pepř a majonéza, do něj tehdy hospodyňky přidávaly i nakrájená jablka.

Zdroje: cs.wikipedia.org, frekvence1.cz, cesky.radio.cz, stoplusjednicka.cz, spektrumzdravi.cz: heslo: zivotni-styl/vanoce-za-prvni-republiky-ceske-tradice-jidlo-a-darky-pred-100-lety; spektrumzdravi.cz/heslo: recepty-a-jidlo/vanocni-recepty-prvni-republiky-na-cem-si-mohli-pochutnavat-t-g-masaryk-nebo-treba-karel-capek