Článek
O Václavovi Babinském alias Vencovi z Pokratic se vypráví mnoho mýtů. Legendární zloděj a zločinec některé z nich o sobě šířil sám, většinu si notně přibarvoval, čímž dělal svůj příběh zajímavější, a ke všemu se snažil ze sebe před ostatními dělat statečného hrdinu, který bohatým bral a chudým dával. Pravda byla však zcela opačná.
Falešné historky o hrdinovi
Václav Babinský se narodil 20. srpna v roce 1796 v Litoměřicích nádeníkovi Václavovi Babinskému a jeho manželce Kateřině, která pocházela z německého rodu. I když Babinský studoval gymnázium, nedokončil ho. V roce 1815 nastoupil na vojenskou službu. V armádě se mu ovšem nelíbilo, proto se z ní rozhodl vyvléct prostřednictvím lží. Předstíral vážné zdravotní a psychické problémy, které mu v roce 1824 poskytly propuštění na svobodu. Nejprve měl pobývat v pražské invalidovně, ale utekl. Protože se mu nechtělo pracovat, navíc jen jako běžný nádeník, rozhodl se, že už se k řemeslu nevrátí.
Namísto shánění normálního způsobu výdělku se rozhodl loupit a krást. První zločiny, které se mu ovšem nikdy nepodařilo prokázat a pachatele z nich usvědčit, provedl Babinský už v roce 1825 a následně v roce 1829. Sám Babinský se od začátku snažil při svých zločinech vystupovat pod falešnými identitami, které neustále měnil a navíc, zejména v pozdějších letech ze sebe začal dělat lidového hrdinu. Namísto o dobrodince, který bohatým bral a chudým dával, však šlo o nebezpečného zločince, který se neštítil pro zisk peněz a bohatství ničeho, dokonce ani brutálních vražd.
Mazaný a vzdělaný zloděj
I když Babinský gymnázium nedokončil, povídalo se o něm, že umí dobře číst a ovládá krasopis, což v tehdejší době nebylo tak obvyklé. Jeho zločiny byly nejen odstrašující, ale často také doprovázené mazanými, těžce prohlédnutelnými plány. Od začátku 20. až do 30. let 19. století loupil ve velkém, někdy se neštítil ani násilí a také vražd. Známý je například jeho zločin o posvícení, kdy se svou organizovanou loupežnickou bandou, kterou vedl, vykradl pohostinství v Ohařicích na Jičínsku. Ještě si prý přitom drze zpíval zbojnickou baladu.
Za své činy se dostal několikrát do vězení, poprvé v roce 1828, kdy byl na chvíli zatčen, ale z trestu se mu podařilo vyvléknout, protože vyšetřovatelé nesehnali dostatek důkazů pro jeho usvědčení. K žádnému ze zločinů se nechtěl veřejně přiznat a spravedlnosti střídavě unikal. Po jedné z brutálních vražd německého pláteníka Blumberga, který pocházel z německého Hirschfelde a zákeřný Babinský ho přepadl, oloupil a zavraždil na cestě lesem mezi Pustým zámkem u České Kamenice a Lískou, dokonce utekl do Polska. Těžko říct, zda v bludech o své dobrotě žil i samotný vedoucí zločinecké bandy Babinský, ale přes všechny své zločiny si mezi lidmi, i později ve vězení hrál na nevinného chudáčka, kterému ukřivdili a k ničemu se nepřiznal.
Žádný lotr mexický, ale český
Zatímco v jedné ze známých zlidovělých písní se o Babinském zpívá jako o starém lotru mexickém, ve skutečnosti byl vězněn zcela „obyčejně“ v České kotlině, konkrétně v Brně na hradě Špilberk. Protože byl časem Venca z Pokratic svými zločiny proslulý a s tím, jak rozšiřoval se svým zločineckým gangem pole působnosti, se ho postupně snažili dopadnout policisté z celého Česka. Lotr působící mimo jiné také na Děčínsku, v Českém středohoří a na Českolipsku byl brzy všem trnem v oku. Dopaden byl definitivně až v roce 1939, kdy byl usvědčen z početných vražd, loupeží, falšování dokumentů i násilí na policejních vyšetřovatelích. Jeho zločiny byly sepsány na neuvěřitelných 83 arších, také celý soudní proces trval dlouho, celých pět let. Když byl nakonec odsouzen, dostal trest dvaceti let ve vězení s nesnadnými podmínkami a přísnou ostrahou. Většinu toho času strávil navzdory různým historkám právě v Brně na Špilberku.
Změnil se, až když ho dostihlo vězení
Právě pobyt ve vězení Babinského údajně jako zázrakem změnil a ten měl začít zpytovat svědomí. Když měl být propuštěn z věznice, kde se choval jako příkladný vězeň, prosil dozorce, aby tam mohl zůstat. Nejen, že se bál příchodu na svobodu kvůli pověsti, která ho předcházela, ale nejspíš si uvědomoval, že si kvůli svým zločinům asi jen tak žádné přátele nenajde. Podle všeho se prý styděl za své skutečné jméno. I když byl Babinský překvapivě najednou ochotný přijmout ve věznici jakékoliv zaměstnání, aby v ní mohl zůstat a nemusel si hledat práci ani bydlení někde jinde, nebylo to možné. Přesto se ho dozorcům a zaměstnancům z věznice zželelo a rozhodli se mu pomoci nalézt „azyl“ u Milosrdných sester z kláštera svatého Karla Boromejského při kostele svaté Rodiny v Řepích v Praze, které ho zde ubytovaly, získal tam také práci zahradníka až do konce života.
Z nečestného člověka se najednou stal věřící. Jestli to slavný zločinec předstíral nebo se opravdu změnil, se lze jen dohadovat. Kratochvíle si Babinský ve stáří krátil návštěvami pražských hospod, kde mezi štamgasty vyprávěl sám o sobě dosti přikrášlené a nepravdivé historky. Inspiroval se při tom v mnoha románech, které poté aplikoval na vlastní příběhy. Idealizoval své chování a přiživoval tvrzení o tom, že byl vlastně dobrákem, který bohatým bral a chudým dával. Obvykle si své dlouhé vyprávění nechal oplácet například koupí piva. Ještě za jeho života o něm někteří spisovatelé dokonce začali psát sešitová vydání inspirované jeho příběhy. I podle nich tak vznikly různé mýty a legendy. Babinský zemřel v roce 1879 v pražských Řepích, kde je také pohřbený. Bylo mu 82 let, když namísto s pocitem viny zemřel jako údajný hrdina. Z vězně a trestaného zločince se v očích veřejnosti na sklonku jeho života zároveň stal populární zbojník.
Námět pro Čtvrtkova Rumcajse
Zajímavostí je, že se ve volném a notně zkresleném podání dostal příběh jednoho z nejnebezpečnějších českých trestanců částečně také do kreslené pohádky. Inspiroval se jím totiž spisovatel Václav Čtvrtek, který při tvorbě knihy o loupežníkovi Rumcajsovi vyšel z vyprávění vlastního dědečka. Ten mu tvrdil, že se osobně setkal s Babinským, a i když o údajném setkání nejsou příliš známé žádné podrobnosti, všechno naznačovalo, že dědečkovo povídání známému spisovateli na dlouho uvízlo v paměti, až ho navíc přimělo, aby vytvořil postavu loupežníka Rumcajse. Čtvrtek mimo jiné během 1. sv. války sám pobýval na Jičínsku a okolí, jednoho z Babinského loupežných rajónů, kam zasadil i děj pohádky.
