Krutost Jižní Koreje sedmdesátých let: Ženám se povinně měřila délka sukně a za přestupky do klece

Než dospěla Jižní Korea k současnému demokratickému systému, zakusili její obyvatelé mnohá příkoří. V 60. a 70. letech 20. století se museli lidé podrobovat nesmyslným trestům a respektovat zvláštní nařízení. Složitý, stále ještě poválečný vývoj, střídající se s občanskými krvavými protesty, při kterém se u vlády vystřídalo hned několik diktátorů, měl na obyčejné lidi neblahé důsledky.

A jak to tak bývá, nejvíce se tehdejšímu autoritativnímu jihokorejskému režimu nezdáli mladí lidé. Proti srsti mu byli mladíci s delšími vlasy, které mužům tehdejší nařízení přísně zakazovala, stejně tak jako dívky, které by se rozhodly vyjít mezi lidi v „odvážnějším“ oblečení. Pro kontrolování dodržování politických omezení dokázali dojít tehdejší úředníci a policisté skutečně daleko, až za hranice lidské slušnosti a důstojnosti.

Zatímco dnes už panují v Jižní Koreji po mnoha zvratech relativně normální demokratické poměry, ještě na začátku 60. a 70. let neměl tamní totalitní režim až tak daleko k nelidským podmínkám v Severní Koreji. V současnosti už sice jsou mezi poměry obou zemí naštěstí astronomické rozdíly, tehdy ovšem byly některé tamní zákazy a tresty silně omezující a daleko za hranou všeho normálního.

Vůbec nejbizarnějším pravidlem, které by v současnosti nejednoho jedince pohoršilo, ba dokonce přímo šokovalo, bylo měření délky sukní dívek a žen přímo na ulici. Praktika hraničící podle dnešních celosvětových poměrů se sexuálním harassmentem spočívala v nařízení, které určovalo, že dívky nesměly nosit oděv kratší než do délky nejméně 17 centimetrů nad koleny. V opačném případě to od nich bylo považováno za neslušné a neuctivé a čekal je trest. Nezřídka kdy se běžně stávalo, že ženu jdoucí po ulici zastavil náhodný policista s metrem, aby změřil, zda přísné pravidlo vytvořené bývalým vojákem jihokorejským diktátorem jménem Park Chung-hee, náhodou neporušuje.

Vojenský převrat z roku 1961, kdy se k moci tehdy v ekonomicky chudé poválečné Jižní Koreji dostal voják Park Chung-hee, měl za následek nepochopitelná omezení. Zatímco ekonomika do té doby zkorumpované země začala díky jeho novým reformám vzkvétat, lidská práva kvůli jeho bezohlednosti v zemi silně pokulhávala. A protože nebral ohledy na nic a na nikoho, zaměřil se na nesmyslné tresty nejenom pro dámy v sukních, ale například také na zákaz dlouhých vlasů u mužů. Jakmile viděl kdokoliv z příslušníků nesvobodné nadvlády muže s delším sestřihem, rozhodl se ho na místě rovnou ostříhat. Kromě pokuty a nesvobodného zacházení s právy občanů se zde však našly ještě mnohem bizarnější tresty.

Za přecházení silnice na nedovoleném místě nebo cyklisty a řidiče porušující dopravní předpisy i všechny jiné hříšníky čekal potupný a poměrně neúměrný trest. Policisté jim na místě dali tučný flastr, a poté je ještě zavřeli do takzvaných klecí hanby, jak se jim pro jejich účel tehdy přezdívalo. Z dobových fotografií je patrné, že půlhodinový pobyt za mřížemi v klecích, ve kterých byli vězni na veřejnosti vystavováni, byl doprovázen vyvěšenými hanlivými a zesměšňujícími texty na jejich adresu. Lidé, kteří chodili kolem, se jim tak mohli vysmívat a dívat se pro výstrahu při nedodržování předpisů na příkoří, jaké by je také mohlo čekat.

Situace v Jižní Koreji se začala mírně a postupně obracet k lepšímu až poté, co byl na autoritativního vládce 26. října roku 1979 spáchán atentát. Ještě předtím stihl ovšem přijít s mnoha omezujícími zákony a nařízeními. V roce 1972 Park vyhlásil stanné právo, které bylo namířené proti nevoli a shromažďování nespokojených obyvatel. Tvrdá cenzura televize a médií a také pronásledování zarytých odpůrců režimu a opozičních politiků už byly pak jenom dalšími z projevů jeho snahu o totalitní moc. I když po atentátu, který vládce nepřežil, se začaly věci z hlediska lidské svobody ve státě mírně obracet k lepšímu, o úplném nástupu demokracie v Jižní Koreji lze mluvit až od roku 1987.

Do té doby byla sice zrušena některá z bezcitných nařízení totalitního vůdce Parka Chung-hee, nicméně některá omezení ještě nějakou dobu přetrvávala. I když se situace v tomto státě stabilizovala až ve druhé polovině osmdesátých let, někteří na osobnost vládnoucího diktátora vzpomínají v dobrém. V souvislosti s jeho vládou a opatřeními totiž dodnes někteří hovoří o „zázraku na řece Han“, protože zbídačenou a zaostalou ekonomiku dokázal kontroverzní autoritativní politik a generál dát do pořádku. Jeho totalitní krutovláda tak podle mnohých Korejců měla i své přínosy.

Zdroje: cs.wikipedia.org, en.wikipedia.org, vedazive.cz, is.muni.cz