Článek
Marie Pětrošová se narodila 4. prosince roku 1919 do rodiny železničáře ve Frýdku. Beskydská rodačka se vyučila modistkou a pracovala jako švadlena. Pomoc s protinacistickým odbojem vídala do té doby u otce, jenž byl povoláním železničář, který se v něm angažoval. K jejímu zapojení do beskydské převaděčské skupiny přispělo i seznámení s členem organizace Obrana národa Františkem Příborským, do kterého se zamilovala.
Dům Pětrošových fungoval zároveň jako záchytný bod pro jedince, kteří se snažili dostat přes hranice. Nejčastěji šlo přitom o vojáky, kteří chtěli přejít přes polské hranice, aby mohli bránit vlast ze zahraničí. Mezi nimi byli i budoucí letci RAF, tedy československého letectva v jednotkách britské Royal Air Force, kteří později na nenápadnou převaděčku malého vzrůstu vzpomínali ve svých pamětech. Vojáci na první pohled drobné dívce plně důvěřovali a pro její vzezření jí začali říkat Párátko.
O tom, jak přesně přechod přes hranice s pomocí převaděčů probíhal, později promluvili tehdejší uprchlíci. „Hájíček věc zařídil tak, že na nádraží v Bašce u Frýdku čekal na něho jistý Franta Příborský, kterého podle popisu poznal. Tento ho zavedl do rodiny železničáře Pětroše, kde zůstal do večera, pak jeli taxíkem do Morány do hostince u Morise. Odtud šli na samotu patřící Josefu Motyčkovi (Morávka-Pržno, č. 29), která je několik desítek metrů od státní hranice. Zde se sešel Příborský se svojí milenkou Marií Pětrošovou, zvanou Párátko, přespali tam a 10. 5. všichni tři společně překročili státní hranici na hřebenu Beskyd, východně od Morávky, a sešli do Ligotky Kamenné v Polsku,“ píše se ve zprávě zprávě československého zpravodajského ústředí v Londýně z roku 1939, které se zabývalo mapováním tras uprchlých vojáků.
Gestapo ji zatýkalo natřikrát
Poprvé gestapo zatklo mladičkou Marii na základě podnětu o neznámém převaděči v srpnu roku 1939. Ta se ovšem nenechala zlomit a během výslechů tvrdila, že chodí do lesa pouze na zdravotní procházky. Gestapo jejím slovům nakonec nejspíš uvěřilo, přesto musela strávit několik týdnů až do konce září roku 1939 ve vězení za to, že nelegálně překročila hranice.
Na základě udání pomstychtivé manželky hostinského z horské chaty Kotař byla ovšem nenápadná dívka k výslechu přivedena znovu 27. února 1940. Ta byla rozčilena, že jim údajně Marie Pětrošová nezaplatila za pobyt. Dlužná částka měla být 3124 korun, jak prý bylo uvedeno v protokolu napsaném nacisty. Tenkrát však byla Marie během brutálního zatčení v šestém měsíci těhotenství. Aby chránila Příborského, který sám zmizel za hranice ve chvíli, kdy se dozvěděl o jejím prvním zatčení, udávala jako otce krátkou známost Františka Hrubého.
Nicméně její rodina věděla, že otcem dítěte je právě Příborský. Odvážná žena ovšem přečkala drsné a nelítostné vyslýchání, nadávky i hrubé zacházení, aniž by vyzradila kohokoliv ze svých spolupracovníků. Jenže právě to jí zřejmě zlomilo vaz, protože si tím gestapo přítomné u výslechu proti sobě poštvala ještě výrazněji.
Příběh Mileny Ručkové, dcery protinacistických odbojářů, která se v červnu poprvé setkala se svými sourozenci z Velké...
Posted by Ústav pro studium totalitních režimů on Sunday, August 28, 2022
Po porodu do koncentráku
Nacisté měli s odvážnou převaděčkou, která se jim odmítla přiznat, předem domluvené nemilosrdné plány. Čekali pouze na to, až se jí narodí dítě. Nic netušící Marii nechali porodit doma, aby ji měli pod kontrolou. Pouhých deset dnů od narození dcery Mileny začátkem května 1940 ji znovu zatkli. Tentokrát se už ovšem na svobodu nedostala. Po sedmi týdnech věznění byla z vězení v Moravské Ostravě převezena z kraje prosince do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde v roce 1942 vysílená skonala ve věku nedožitých 23 let. Dcera Marie, která vyrůstala u prarodičů, tak maminku, která se za ní toužila vrátit, poznala pouze z fotografií a vyprávění.
