Mýdlová vražedkyně: Leonarda Cianciulli dávala hostům buchty s lidskou krví

Někdy se krvelačná vražedkyně skrývá v nenápadné ženě v domácnosti. Přesně to byl případ seniorky Leonardy Cianciulli, která svým přátelům a sousedům podávala skutečně „podivné“ dezerty. Na první pohled šlo o pohostinnou stařenku, která své hosty „dobrosrdečně“ zvala na čaj a buchty, které sama upekla. Ti bohužel v domnění, že si pochutnávají na cukrářském umění své kamarádky, netušili, co vlastně konzumují. A měla pro ně nachystané také dárečky v podobě „lidského mýdla“. A to není vše, vražedkyně měla ke svým hrůzným zločinům zvláštní motivaci. Vše údajně dělala pro ochranu syna.

Leonardu Cianciulli známou také jako Mýdlářka z Corregia měli všichni z jejího okolí rádi. V nenápadné seniorce, která své sousedy zvala na čaj a domácí buchty, by kanibalskou vražedkyni odhalil zprvu asi jen málokdo. A tak se stalo, že si k ní hosté nevědomky chodili pochutnávat na sladkostech s příchutí lidské krve. Její kamarádky od ní zase dostávaly dárky v podobě podomácky vyrobených mýdel, která se u nich těšila oblibě. Ty pro změnu Leonarda vytvářela z lidského tuku. Údajně za své kosmetické výrobky u známých sklízela dokonce obdiv… To ale ještě nikdo netušil, jaká se v nich skrývá ingredience. Odtud pochází také její přezdívka.

Vypadá to, jakoby činy nelítostné vražedkyně předznamenal její vlastní krutý osud. Vše začalo hned jejím početím, které vzešlo ze znásilnění. Matka Leonardy se kvůli tomu za jejího biologického otce byla donucená provdat, avšak to byl jen začátek jejího pohnutého dětství. Narodila se 18. dubna 1894 a nejspíš kvůli způsobu, jakým přišla na svět, si k ní její matka nevytvořila žádný významnější cit. Chladný vztah s matkou a další strasti v dětství způsobily, že se v dětství Leonarda dvakrát pokusila o sebevraždu.

Smůlu měla Leonarda i v lásce. Když si sama zvolila budoucího manžela, její rodiče ho odmítli přijmout. O jejím nastávajícím měli jiné představy. Navíc ji v danou dobu už přislíbili jinému muži podle vlastního gusta. Když se Leonarda odmítla přizpůsobit jejich výběru, vyhodili ji z domova. Od té doby s ní přerušili veškerý kontakt. Ani když si přes všechny překážky nakonec vzala svou lásku Raffaela Pansardiho, nebylo jejich vztahu příliš přáno. V roce 1927 se Leonarda dostala poprvé do vězení, kde si odpykávala trest za podvod.

Když se dostala na svobodu, potkalo střední Itálii v místech, kde žili s manželem, zemětřesení. Jejich dům obrovské otřesy srovnaly se zemí. Tragédie si tehdy vyžádala na 1400 obětí. Leonarda sice byla mezi přeživšími, ani tak ji ale nezůstalo moc důvodů k radosti. Začala věřit, že ji její matka proklela, a může za všechno neštěstí v jejím životě. Aby toho nebylo málo, na mysli měla Leonarda neustále dávnou věštbu jedné cikánky, kterou si vyslechla v mládí. Podle té se žádné z dětí, které se jí v manželství narodí, nedožije dospělosti. To pověrčivé Leonardě pochopitelně nepřidalo.

Další nesmazatelnou událostí, která mohla stát za Leonardinou formací v krvelačnou bestii, byly četné potraty a úmrtí jejích několika malých dětí. Těhotenstvím si prošla dokonce sedmnáctkrát. Třikrát potratila a dalších deset dětí zemřelo v raném dětství. O zbývající čtyři děti měla již životem zkoušená Leonarda velké obavy. Když její nejstarší syn Giuseppe na začátku druhé světové války v roce 1939 narukoval, rozhodla se pustit do temných ďábelských rituálů, které jí měly zaručit, že se jí vrátí v pořádku domů.

Série nešťastných událostí a jedna cikánčina předpověď budoucnosti v Leonardě vyvolaly náklonnost k černé magii. Kvůli obavám o život svých dětí byla odhodlána udělat cokoliv. Byla přesvědčená, že když obětuje jiné lidi, nahradí jejich dušemi duše svých dětí na oném světě a zachrání jim tím život. Nezastavila ji ani návštěva u další věštkyně, která jí z rukou vyčetla vězení a psychiatrickou léčebnu.

V obavách o zdraví a bezpečí přeživších dětí Leonarda zešílela. Uvěřila, že je ochrání jen skutečné lidské oběti. Neváhala proto vytvořit krvavý plán a pustit se do nelítostného vraždění. Poprvé se zaměřila na nezadanou starší ženu Faustinu Setti, které nalhala, že jí sehnala nápadníka v jiném městě. Prohnaná vražedkyně ještě předtím svou oběť přiměla k tomu, aby svým příbuzným i přátelům rozeslala o budoucím sňatku dopisy, které měly být považovány za odeslané z dalekého místa seznámení s budoucím manželem.

Zajistila si tím neprůhledné alibi, které se postaralo o to, aby po ženě v domnění, že je stále na živu nikdo z jejích známých nepátral. Namísto námluv ji ale v den plánovaného odjezdu Leonarda omámila vínem s omamnými látkami, které jí podala s tím, že jde o přípitek na oslavu. Když žena víno pozřela, začala být malátná, čehož bezcitná vražedkyně využila, aby jí zabila sekerou a rozsekala na kusy. Ty potom Leonarda uvařila s hydroxidem sodným na kaši a vylila do septiku. Krev z těla usušila v troubě a spolu s moukou, cukrem, vejcem a dalšími ingrediencemi z ní vytvořila těsto na koláče. Ty pak upekla, aby si na nich ona i její hosté a příbuzní mohli „pochutnat“.

Obdobný postup, pouze s tím rozdílem, že namísto manžela jí lákala na pozici učitelky ve vzdálené dívčí škole v Piacenze, použila vražedkyně i v případě druhé oběti Francescy Soavi. I ona bohužel skončila stejně jako předchozí žena zavražděná sekerou, rozsekaná na kusy. Její tělo Leonarda rozvařila v hrnci se směsí na výrobu mýdla. Kromě toho z ní ještě předtím stejně jako od předchozí oběti stihla vymámit tři tisíce lir za slibované služby.

Spravedlnost krvelačnou bestii doběhla až po třetí vraždě bývalé operní pěvkyně Virginie Cacioppo. Její sestra ji v osudný den vraždy zahlédla vcházet do domu vražedkyně, takže neuvěřila dopisu, který jí Leonarda jako u předchozích případů namísto Virginie zaslala. Kvůli podivným okolnostem se rozhodla vše nahlásit na policii.

Kdo ví, jak dlouho by ještě pokračovalo řádění sériové vražedkyně, nebýt všímavé sestry třetí z obětí. Leonarda zprvu na policii všechny své zločiny popírala. Když ale zjistila, že v podezření je i její nejstarší syn Giuseppe, protože skončil ve vězení se svou matkou, doznala se, aby ho osvobodila. Při výslechu a u celostátně sledovaného soudního řízení pak pronesla skutečně děsivé výroky, kterými popisovala své vražedné zločiny: „Její maso bylo bílé, když se roztavilo, přidala jsem láhev kolínské vody a po dlouhé době varu jsem vyrobila krémové mýdlo. Kousky jsem dávala sousedům a známým,“ komentovala vražedkyně způsob, jak rozvařila tělo sopranistky. Na krvi třetí z obětí si údajně i s manželem nejvíce pochutnala: „Buchty byly křupavější a sladší, některé dámy mají prostě sladší krev,“ uvedla do protokolu při policejním výslechu.

Druhá věštba se nakonec naplnila, když byla Mýdlářka z Corregia odsouzena ke třiceti letům ve vězení a třem letem v psychiatrické léčebně, kde 15. října v roce 1970 zemřela.

Zdroje: horroresrevelados.wordpress.com, murderpedia.org, reflex.cz, allthatsinteresting.com, thecrimewire.com