Nedoceněná houba připomínající mužský pyj: Mnohé odradí její zápach, přitom jde o jedlé afrodiziakum

Nejen svým tvarem připomíná hadovka smrdutá neboli latinským názvem Phallus impudicus mužský pohlavní orgán. I samotný překlad vědeckého názvu totiž doslova znamená penis nestoudný. Na první pohled má tato houba tvar ztopořeného penisu.

Na povrchu je rosolovitá, mladá plodnice je hodně ohebná. Spodní část houby je bíle zbarvená. V rané fázi houba po rozkrojení nezapáchá a její aroma evokuje bramboru nebo jinou zeleninu. Zralá dospělá hadovka mívá oslizlý zelený žebrovaný klobouk ve tvaru zvonu nebo čepičky, který vylučuje výtrusy. A právě dospělá houba bývá cítit hnilobou. Z klobouku houby navíc často odkapává sliz, který je největším zdrojem zápachu. Do okolí ho poté roznáší hmyz, ale i povětrnostní podmínky a déšť.

Dospělá smrdutka je i kvůli tomu cítit na dálku, takže je možné její pach, který připomíná shnilé maso cítit na několik metrů, čímž nezkušeného houbaře pochopitelně odradí. Tato houba je však jedinečná v tom, že se dá konzumovat i syrová, navíc v minulosti platila nejen kvůli svému tvaru mezi lidovými léčiteli za mocné afrodiziakum. Jaké může mít využití a kdy?

Hadovka smrdutá část mužského pohlavního orgánu – varle připomíná i v rané fázi svého růstu. Její vejce je jedlé nejen po tepelné úpravě, ale také syrové. Nejedlou se stává houba ve chvíli, kdy už je plně vyrostlá z prasknutého vajíčka. V takovém případě se už nedoporučuje houbu sbírat ani konzumovat. Předci navíc věřili, že jde o houbu, která symbolizuje hojnost, úrodu a plodnost, protože ji má v moci bohyně Ceres z římské mytologie.

Zejména ve středověku, ale i v současnosti věří někteří lidoví léčitelé tomu, že hadovka smrdutá má silné afrodiziakální účinky. Vejci houby se lidově přezdívalo čertovo vajíčko. Právě z obalu prasklého vajíčka následně roste dospělá plodnice nápadně připomínající tvar mužského údu.

Za účelem zlepšení mužské sexuality si tuto houbu jedinci nejčastěji připravovali tak, že ji vyloupli z nepevného obalu vejce a následně nakrájeli na plátky a osmažili. Přestože tato houba podle někoho nepatří zrovna k těm nejchutnějším, některé jedince dříve motivovala k její konzumaci právě snaha o zlepšení sexuální aktivity.

Dříve se hadovka využívala také v medicíně a léčitelství. Své čestné místo měla mezi kořenáři a lékaři při léčbě dny. Houba se opět nakrájela na plátky a polila lihem. Tentokrát se ovšem nekonzumovala, ale pouze přikládala na nemocné končetiny. Rozkrájené vejce houby se vkládalo mezi jednotlivé prsty za účelem úlevy od projevů nemoci. Nejvíce močových kyselin se totiž v takovém případě nachází právě tam, což způsobuje bolestivost prstů.

V současnosti se ke konzumaci hadovky uchylují už pouze zkušení houbaři a mykologové pro zpestření jídelníčku. Ti ji navzdory typickému zápachu považují za gurmánskou specialitu. Mladé plodnice hadovky smrduté přitom zdaleka nemusíte jíst pouze obalené. Výhodou je především fakt, že se smí konzumovat i syrové, takže je mnozí znalci přidávají například do zeleninových salátů pro vyladění chuti. Při přípravě ovšem nezapomeňte vejce vyjmout z obalu a poté v polovině rozříznout, abyste vyndali také zelený prostředek nápadně podobný uvařenému vaječnému žloutku. Zajímavostí je, že takto upravená houba chutná jako brambora, ředkvička nebo kedlubna. Právě proto jde o mykology vyhledávanou lahůdku, kterou se hodí podávat třeba jako součást předkrmů nebo salátů s dalšími různými druhy zeleniny.

Pokud jste se rozhodli, že tuto nedoceněnou houbu rádi ochutnáte, zbývá vám zjistit, kde máte šanci na ni narazit. Stručně by se dalo říct, že ji můžete najít skoro ve všech typech lesů. Často se jí daří v lesích, kde rostou listnaté stromy, jako jsou duby a habry, ale nalézt ji můžete i ve smíšených či jehličnatých lesích. Protože se jí daří v půdách s vyšším množstvím dusíku, není její výskyt tolik omezen na určité druhy stromů. Někdy ji uvidíte také v parcích, na mýtinách, jak v nížinách, tak i na horách.

Hadovku je možné sbírat od měsíce června až do listopadu, kdy se jí daří nejvíce. Často se vyskytuje v menších skupinkách, takže jich nezřídka kdy roste více u sebe. Zajímavostí je, že tato houba se zdaleka nevyskytuje jenom u nás, ale jde o poměrně „exotickou houbu“ rozšířenou v zahraničí a ve vzdálenějších zemích, jako je třeba Japonsko nebo indonéský ostrov Jáva a také na mnoha místech severní polokoule.

Hadovku smrdutou je i přes její typický vzhled možné s nedostatečnou znalostí zaměnit za vzácnou hadovku valčickou, která je o něco menší a na rozdíl od hadovky smrduté její pach nepřipomíná zkažené maso, ale spíše vůni kvasnic. Poznáte ji tak, že po zmáčknutí červená. Ani záměny těchto dvou druhů se ovšem není nutné obávat. Stejně jako smrdutá je hadovka valčická na začátku svého růstu jedlá.

Zdroje: cs.wikipedia.org, ohoubach.cz, 4health.cz, heslo: houba/hadovka-smrduta, vesmir.cz