Článek
Kim Ung-Yong byl už od nízkého věku na míle vzdálený svým vrstevníkům, alespoň z hlediska schopností. Ve čtyřech letech proto podstoupil inteligenční testy, ve kterých dosáhl nevídaných výsledků. V dospělosti se ovšem chlapec, který už jako dítě začal spolupracovat například s NASA, rozhodl pro poklidný život profesora, za což dostal nálepku neúspěšného génia.
Moudrost a osamění
Kim Ung-Yong se narodil 8. března 1962 v Soulu. Jeho otec pracoval jako uznávaný profesor fyziky na Hanyangské Univerzitě a matka vyučovala na Soulské národní univerzitě. Syn dvou inteligentních a vzdělaných lidí se přesto vymykal očekávání. Nebyl totiž pouze běžně chytrý, jeho znalosti a talent byly mimořádné. I když v pěti letech ovládal malý Kim asi pět cizích jazyků a dokázal vyřešit jakékoliv složité rovnice, štěstí díky svému vysokému IQ 210 nejchytřejší chlapec světa nenašel. Kromě toho, že na něj kvůli jeho mimořádnému nadání byl vyvíjen tlak, cítil se i přes nevídané příležitosti hodně osamělý. Od okamžiku, kdy malý Kim ve čtyřech letech podstoupil individuální inteligenční test podle takzvané Stanford-Binetovy inteligenční škály, kdy mu byl naměřen inteligenční kvocient o hodnotě 210, se chlapci obrátil svět vzhůru nohama.
Kim Ung-Yong v sedmi letech počítající jednu z diferenciálních rovnic.
V roce ovládal abecedu i starobylé básně
Už v jednom roce zvládal Kim přeříkat celou korejskou abecedu, kromě toho dokázal také odrecitovat čínské verše ze 6. století. Nebylo pochyb o tom, že jeho nadání je skutečně nevídané. Začalo se mu proto přezdívat zázračné dítě. Ve třech letech už chlapec uměl spočítat i velmi složité výpočty a talent měl také na psaní. V tomto věku mu vyšla také jeho nejprodávanější téměř dvousetpadesátistránková kniha esejů, kaligrafie a ilustrací, která byla psána v angličtině a němčině. Údajně od tří do šesti let se Kim zapsal na Hanyangskou univerzitu, kde učil jeho otec, jako externí student fyziky. Všichni měli od zázračného dítěte, za které Kima považovali, velká očekávání. Proslavil se i v televizi Fuji TV, když před zraky překvapených diváků dokázal spočítat i ty nejsložitější diferenciální rovnice.
Přál si žít jako normální kluk
Už v Kimových sedmi letech si jeho mimořádného talentu všiml Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a projevil zájem o to, aby u nich pracoval. Osmiletý Kim, aniž by dokončil základní a střední vzdělání, nabídku přijal a jako matematik pracoval ve vesmírném programu až do svých osmnácti let. Žádné pocity štěstí z mimořádné příležitosti a vědeckých schopností však nepociťoval.
„V té době jsem vedl svůj život jako stroj - probudil jsem se, vyřešil denní přiřazenou rovnici, jedl, spal… Opravdu jsem nevěděl, co dělám, byl jsem osamělý a neměl jsem žádné přátele,“ popisuje později své dětství Kim, který namísto pocitů štěstí cítil většinou spíše opak. Ve skutečnosti byl prý hodně osamělý a neustále předvádění schopností mu příliš nevyhovovalo. V nálepce zázračného dítěte se Kim necítil dobře, raději zůstával často doma, nechodil moc často do společnosti a skrytě toužil žít obyčejný život jako ostatní lidé.
Mnozí ho označují jako neúspěšného génia
Život „cvičené opice“, jak o něm sám vědec později hovořil, Kimovi brzy přestal vyhovovat. Rozhodl se, že začne žít normální život stranou pozornosti médií a obrovských národních společností. Navíc se podle svých preferencí nakonec odhodlal začít studovat stavební inženýrství. Jenže kvůli pracovním povinnostem neměl ukončené základní a střední vzdělání. Před nástupem na vysokou školu proto musel nejprve ukončit povinnou školní docházku a začínat prakticky od začátku. To ovšem pro Kima nebyl žádný problém, během dvou let si zvládl vše doplnit a nakonec vystudoval univerzitu zakončenou titulem PhD., a začal vyučovat na univerzitě.
Kim, který toužil po obyčejném životě stranou pozornosti od veřejnosti, je navzdory přehnanému očekávání ostatních spokojený a stojí si za svým. Úspěch v nadnárodních společnostech ho podle jeho slov šťastným neudělal. Z negativních komentářů okolí ani médií, která začala Kima považovat neúspěšného génia, si dnes dvaašedesátiletý univerzitní profesor nic nedělá. I přesto, že se jeho vysoké IQ oficiálně dostalo i do Guinessovy knihy rekordů jako nejvyšší na světě, zůstává skromný a nemá pocit, že by svůj potenciál nevyužíval. „Snažím se lidem říkat, že jsem šťastný takový, jaký jsem. Ale proč musí lidé nazývat mé štěstí neúspěchem?,“ vysvětloval s tím, že kdysi býval zoufalý a pracovní úspěchy mu nepřinášely mnoho radosti.
Zdroje: vocal.media, en.wikipedia.org, cs.iq-test24.com, dotyk.cz, dotyk.cz
