Článek
Historie kominického řemesla, které dnes už zdaleka není tolik rozšířené jako dřív, sahá až do Anglie 16. století. Zprvu služeb kominíků využívaly pouze bohatší vrstvy s většími domy. Kromě toho, že šlo o poměrně riskantní a také špinavou práci v dobách, kdy se v krbech začínalo topit uhlím, bylo tohle povolání problematické také z jiného hlediska.
Dětští otroci
Povolání kominíka kdysi zdaleka nevykonávali pouze dospělí muži, jako je tomu v současnosti. Ale právě naopak. Řemeslo kominíka se týkalo především těch nejmenších. Děti měly za úkol vymetat komíny zevnitř kvůli své malé velikosti. Stávali se z nich takřka dětští otroci. Do služby je navíc nezřídka kdy prodávali sami jejich chudí rodiče. Za trochu vody, stravy a poskytnutí střechy nad hlavou museli pracovat do padnutí.
Nezáviděníhodné řemeslo
Pro malé děti, nejčastěji ve věkovém rozmezí od 5 do 11 let, znamenalo čištění spletitých komínů bezprostřední nebezpečí. Když pomineme práci v prašném špinavém prostředí plném sazí, riskovali dětští kominíci život z řady dalších důvodů. Pracovní doba byla takřka nekonečná, obvykle od rozbřesku do soumraku, bez jakékoliv dne volna. Ve většině případů kominíků šlo o chlapečky. Jejich úkolem bylo postupně šplhat uvnitř komínu a přitom čistit stěny od dehtu. V nehostinném pracovním prostředí hrozilo dětem zaklínění a udušení.
Mistr kominík s učněm známým jako Spazzacamino v Itálii na konci 19.
Doživotní trauma a vývojové vady
Kromě traumatu, který si většina kluků z této práce odnesla, hrozily dětem vykonávajícím kominické řemeslo vývojové problémy a deformace. Mistři kominíci v případě, že se děti v temném komínu bály, zapalovali v krbu menší ohýnky, aby je donutili pracovat ve snaze dostat se z ohnivého pekla. Chlapci se museli denně pohybovat ve stísněném prostoru během toho, co rostli, což se negativně poznamenalo i na jejich vývoji. Jejich kosti se v důsledku toho deformovaly, takže často trpěli některými onemocněními a tělesným postižením. A dobře na tom nebyly ani dětské plíce, které se kvůli neustálému vdechování sazí zanášely sazemi. Právě nemocné a ucpané plíce potom měly vliv i na délku dožití. Obvykle se takto pracující děti nedožívaly ani středního věku.
Temná kapitola v historii kominictví
Nebezpečím udušení, když některé dítě uvízlo v komíně, odkud se mu už nepodařilo dostat, to bohužel nekončilo. S dětskými kominíky byl spojen i první zaznamenaný výskyt rakoviny. Jako jedny z prvních postihla právě malé kominíky a u několika z nich skončila smrtí. Dětské otročení v komínech zastavila až počátkem 19. století nařízení a úpravy zákona tohoto povolání. Zásluhu na tom měli především někteří aktivisté a vlivní lidé jako například lord Shaftesbury. Díky jeho přímluvě se o kominické řemeslo dětí začala zajímat policie. Strážníci měli za úkol dohlížet na dodržování všech bezpečnostních pravidel a nařízení, která chránila dětské kominíky.
