Článek
Z čeho plynou domněnky, že se dříve jedlo lépe?
Stejně jako v případě jiných skutečností, nostalgie vůní a chutí dodnes některé lidi přepadne i co se týče jídla a jeho kvality. Podle slov vedoucí Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT Jany Hajšlové pro web lidovky.cz je u nás v současnosti už pár let možné pozorovat v tomto ohledu pozitivní trend. Češi, a tím pádem i výrobci, se více zajímají o to, v jakém složení a co přesně jedí. Negativní a kritické ohlasy proto v četných případech skutečně pramení v pouhém historickém srovnávání.
Lidem, kterým za komunismu chutnal nějaký výrobek, jenže jeho výroba, a tím pádem i složení se od té doby nějak vyvíjelo, může v současnosti ten samý produkt začít chutnat trochu jinak. A zejména v tomto případě se najdou jedinci, kteří odlišnou chuť přisoudí právě jeho kvalitě, aniž by se podrobněji zaměřili na jeho složení. Tímto způsobem poté vzniknou fámy o tom, že to nebo ono jídlo už není co dřív. Zkrátka není dobré, tudíž ani tak kvalitní. Na tom ovšem nemusí být vůbec nic pravdivého.
Bylo sice méně chemie, ale…
Dalším faktem, který je podstatné podotknout je, že se sice potraviny během minulého režimu vyráběly většinou s minimálním přídavkem chemických složek, ale je důležité zmínit i to, proč tomu tak bylo. Stát totiž neměl na pořízení těchto přípravků, které by prodlužovaly trvanlivost potravin, moc financí. Z těchto důvodů se nejdřív tolik nepoužívaly, a tedy potraviny byly v tomto ohledu více „bio“. To ale trvalo pouze do začátku osmdesátých let, kdy se využití konzervantů a dalších složek v potravinářství začalo pozvolna stupňovat. Ani v tomto ohledu tedy nelze jasně říct, že by všechny komunistické potraviny byly méně škodlivé.
Chyby zjištěné při kontrole kvality jídel se zametaly pod koberec
Jak potvrzuje odbornice, ostatně mnohé z nás to ovšem přirozeně napadne, za socialismu se do kvality potravin podobně jako do mnohých jiných věcí nesmělo příliš rýpat ani mluvit zvenčí. Omezená svoboda slova a informací se bezpochyby týkala i kvality jídla. Zatímco dnes máme svobodná média, která jakékoliv závažnější pochybení výrobců a prodejců potravin i hned roznesou na kopytech, dříve tomu bylo přesně naopak.
Když se zjistila jakákoliv chyba v závodní výrobě, československé úřady nařizovaly ji ututlat. Pochybení v kvalitě nebo čerstvosti výrobků se úspěšně maskovalo a lidé neměli mnoho způsobů, jak se o něm dozvědět. A i když se nejspíš řešilo, o průběhu samotného řešení a napravování při výrobě ani jeho následných výsledcích nikdo obyvatele Československa neinformoval. Zkrátka se přešlapy zametaly pod koberec, což se v současnosti v takovém měřítku rozhodně neděje.
Naopak dnes máme povinné přísné kontroly a rozbory kvality našich jídel, všechna negativní zjištění navíc ještě posilují média. Na výrobce a distributory v potravinářském průmyslu je tak neustále vyvíjen (pro české obyvatele pozitivní) tlak, který je nutí dávat dobrý pozor na to, co do svých potravinových produktů vlastně přidají. O tom, že nás někdy média přehnaně straší škodlivostí chemie, která v malém množství pro konzumenta nepředstavuje takřka žádné zdravotní riziko raději ani nemluvě. A přesně tohle je dalším faktorem, který ovlivňuje názor některých lidí na to, že dříve „přece bylo líp“ i z hlediska našich jídelníčků.
Horší složení masa?
Neméně důležitým poznatkem, který se týká toho, co měli dříve občané na talíři, je množství snědeného masa. Masné výrobky, které se za komunismu konzumovaly více než dnes a někdy bývaly horší kvality. Někdo by mohl namítnout, že bylo za socialismu maso méně dostupné. Na kvalitní maso se kdysi v řeznictví skutečně stály dlouhé fronty. Nicméně je nutné nezapomínat na ostatní masné výrobky a produkty jako konzervy nebo uzeniny, kterých byl poměrně dostatek a konzumovaly se ve velkém, což také není moc zdravé. Nutno podotknout také to, že režim považoval maso za důležitou součást jídelníčku. Jedlo se tedy v určité (často méně zdravé formě) mnohem více než dnes. Kvůli velké potřebě hůře dostupného masa se Československý stát od 70. let snažil investicemi do zemědělství zajistit alespoň dostatek vepřového.
Složení dřívějších masných výrobků ovšem z hlediska prospěšnosti, jak potvrdil historik Martin Franc, oproti dnešní době také občas mírně pokulhávalo, zejména z hlediska obsahu tuku. V současnosti totiž vlivem změn podmínek v chovech obsahuje maso menší podíl nijak neprospěšného tuku. Na druhou stranu se musí nechat, že některé nejlevnější druhy uzenin byly v porovnání s těmi dnešními za stejnou cenu skutečně kvalitnější. Když to ale vezmete kolem a kolem, dnes máte na výběr z podstatně více produktů, a pokud nesáhnete hned po tom nejlevnějším a zároveň hledíte na složení, o kvalitu se nemusíte nijak bát.
Místní gastronomie strádala
A lépe na tom, v určitém období komunismu, nebyla ani česká gastronomie. Zjednodušeně by se dalo říct, že až na výjimky od 60. let stagnovala nebo zaostávala. Českoslovenští šéfkuchaři vlivem restrikcí ztratili schopnost držet krok se světovými trendy, a ti, u kterých tomu tak nebylo, nezřídka kdy emigrovali do zahraničí, aby mohli své schopnosti rozvíjet naplno. Ničemu nepomáhala ani přísná nařízení státu, který o žádné západní směřování nestál. Přitom ještě do 60. let Československo drželo v restauračním stravování krok s ostatními státy.
Mezi nejvýraznější Achillovy paty české profesionální gastronomie patřil například nedostatek rozmanitých druhů zeleniny a ovoce, ale také fakt, že české a někdy trochu až moc mastné kuchyni chyběla svěžest a lehkost. Po tradičním českém obědě v restauraci mnohdy hrozilo, že se člověk kvůli těžkému pocitu přejedení nejméně další půl hodinu jen tak neodvalí ze židle. K luxusní a kvalitní gastronomii se řadily spíše konzervativní pokrmy. Místy chyběly také inovativní přípravy jídel, které by celý proces zrychlily a potěšily hladového zákazníka.
Socialismus nepovoloval přípravu minutek a o nějakém fast foodu si Čechoslováci až do začátku porevolučních devadesátek mohli nechat jenom zdát. Mnoho prostoru pro kreativitu nezbývalo kvůli systému závazných norem určených státem ani talentovaným kuchařům. Při vaření konkrétních druhů pokrmů se totiž dle nařízení museli přesně držet předem daných receptů tak, aby odpovídala nejen chuť jídla, ale především jeho spočítaná cena. Jakékoliv změny a inovace museli projít schválením na úřadech.
Zdroje: cs.wikipedia.org, e15.cz, lidovky.cz, zakomunistu.cz
