Článek
Komplex, který se nachází v podzemí poblíž polského města Międzyrzecze mezi dvěma řekami Odrou a Wartou, je částečně propojený sítí tunelů. Navazují na něj také samostatné vojenské kryty. Opevněnému podzemnímu objektu se říká také Festungsfront Oder-Warthe-Bogen, což znamená v doslovném překladu z němčiny „Opevněná fronta Odra – Warta Bend“. Polsky se Ostwall (západní zeď) označuje jako Międzyrzecki Rejon Umocniony, MRU, tedy Meziříčský opevněný region.
S plány na jeho vznik přišli nacisté ve třicátých letech 20. století, když spřádali záměry na vznik Třetí říše, ještě před vypuknutím 2. světové války a vniknutím německých vojáků do Polska. Přibližně sto betonových zdí mělo za úkol ochránit až několik desítek tisíc německých vojáků v případě, že se do míst dostane sovětská armáda.
Kapacita zamýšleného podzemního města měla být obrovská. Pro lepší představu, Hitler a jeho podřízení počítali s tím, že budou podzemní tunely a prostory zabírat zhruba 80 kilometrů. A aby byl objekt skutečně stranou nepřátel budované říše, začali ho nacisté stavět až 40 metrů hluboko. Na stavbu hlavní střední části neproniknutelného opevnění spotřebovali přes 136 tisíc tun betonu.
Hitler projekt schválil při osobní návštěvě
Projekt podzemního obranného úkrytu nacistů, který vznikal od roku 1932 a na jehož výstavbě se začalo pracovat o dva roky později v roce 1934, si přijel obhlédnout a zkontrolovat Hitler v roce 1936 osobně. Pokračování odsouhlasil. V dané době už byla roku 1935 dokončena první část návrhů a byly provedeny i potřebné terénní práce a úpravy včetně vodních kanálů mezi jezery a hydrotechnických zařízení, jako jezy nebo zdymadla.
V roce 1936 mohla výstavba pokračovat hlavní etapou – stavbou významného centrálního úseku. Počítalo se, že bude objekt hotový v roce 1951. K jeho dokončení už ale nedošlo, protože projekt nacisté zastavili. Ani to ovšem nepokazilo jeho pověst jednoho z historicky nejpropracovanějších a nejmodernějších opevněných objektů v podzemí na světě. To dokládal i fakt, že Němci neopomenuli žádné detaily potřebné pro každodenní fungování vojáků. Kromě kanceláří, strojoven, kasáren, toalet a postelí, které jsou součástí výstavy dnešního muzea pro turisty, zahrnovaly plány také železniční trať.
Po letech sloužil rebelujícím skupinám
V roce 1944 byla výstavba skrytého města Ostwall ukončena, protože se změnily plány nacistů, kteří se nově zaměřovali na západ a Francii. V roce 1945 okolí se samotným podzemním objektem osvobodila Rudá armáda. Poté se o něj nějakou dobu starala polská armáda, jenže šlo o velmi nákladnou činnost, proto s tím z finančních důvodů v šedesátých letech přestala. Od té doby propracovaný obranný systém tunelů dlouhých 32 kilometrů chátral.
Nikdo neví přesně kdy se v místě usadilo hned 12 druhů netopýrů, v samostatných bunkrech, kde je o něco chladněji pak ještě další druh severních netopýrů. Na čas je odtamtud vystrnadili v osmdesátkách hluční Bunker People, jak si extravagantní skupina lidí, kteří v místě pořádali hlasité nelegální večírky a dokonce i svatební obřady, zdi pokreslili graffiti a chovali se v nebezpečných prostorách hlubokých šachet dost neopatrně, sami říkali.
Bunkry v komplexu Ostwall při troše představivosti prý vzdáleně připomínají velké zelené houby nebo klobouky.
Po rekonstrukci bylo místo s netopýry zpřístupněno
Skupina místních obyvatel s podporou Evropské unie se odhodlala místo alespoň zčásti zrenovovat tak, aby temný odkaz dějin 2. světové války zůstal zachován. V roce 2011 bylo v centrální části podzemních prostor s cca 30 kilometry tunelů otevřené Muzeum opevněné oblasti Międzyrzecz. V něm jsou pro lepší ilustraci tehdejších podmínek kromě zachovalých dobových předmětů, jako jsou kanceláře, záchody nebo pokoj s postelí, navíc sochy německých vojáků.
Každý turista si jejich prostřednictvím může dobře představit, jak fungování jednotek v podzemním městě tehdy asi vypadalo. Nacisté byli pověstní svým puntičkářstvím, když si ve svých stavebních plánech dávali záležet na každém detailu v provedení. Ukázkou jejich preciznosti je třeba tamní velice přesné sestupné schodiště. Vede k rozlehlému tunelu se železnicí a okolnímu potrubí. Hlavní hluboká šachta mnohé návštěvníky nejspíš vystraší rozlehlostí a nekončící hloubkou.
Opevnění má ke všemu své nové stálé zvířecí obyvatele. Jako své zimoviště si ho vybrali již zmiňovaní netopýři. Vědci si jich začali všímat v sedmdesátých letech. Statistické údaje mluví o tom, že objekt obývalo některé roky přes 39 tisíc netopýrů najednou, čímž se řadí mezi deset největších zimovišť netopýrů na starém kontinentu. Návštěva tohoto ambiciózního opevněného komplexu tak rozhodně není pro jedince s fóbiemi. Létajících savců se totiž v místě nachází nevídané množství.
