Článek
Rok 1921 obyvatele Československa zrovna nešetřil. Územím státu se přehnala vedra a v jejich důsledku silné bouřky i přírodní katastrofy. Toto období se nesmazatelně zapsalo do historie i kvůli nebývalému suchu a znatelnému úbytku vody na vodních tocích, který měl důsledky na blaho lidí a chod státu.
Nejdříve povodně, potom tornádo
První šok zažili obyvatelé Československa už v červnu roku 1921, když první vlnu veder na konci května vystřídaly bouřky a 1. června udeřily v Jeseníkách ničivé povodně. Jen během dvou hodin v lokalitě kolem Červené hory napadlo kolem 136 mm srážek, za celý den to pak bylo kolem 200 mm. Síla vody byla tak ničivá, že porazila všechny mosty v okolí a zlikvidovala také řadu domů. Docházelo k prudkým sesuvům půdy, které celou přírodní katastrofu zhoršovaly.
Kvůli zahrazeným korytům řek půdními nánosy ze svahů vznikla velká záplavová vlna, která ničila všechno, co se jí postavilo do cesty. Povodně si vyžádaly 7 lidských obětí. V podezření byl i nevhodný způsob zemědělství v dané oblasti, který podle určitých teorií mohl průběh záplav taktéž ovlivnit.
Sotva se lidé vzpamatovali z první přírodní pohromy, následovala další. O několik dní později, na Ostravsku směrem od Poruby (Orlové) vzniklo spolu s bouřkou tornádo o síle F3 Fujitově stupnice. Pokračovalo přes Petřvald až po Radvanice. Ve všech zasažených oblastech přírodní živel ničil střechy domů, například v Porubě bylo zničených 9 střech stavení, ale někde také celé zdi jejich horních pater. Svědkové tornádo popisovali jako černošedý trychtýřovitý sloup, který se pohyboval nahoru a dolů z nebe během bouřky. Jen v Petřvaldu bylo silným tornádem téměř zlikvidováno 14 budov.
Rok 1921 byl plný extrémů a výkyvů počasí, z dnešního pohledu ho však i tak lze zařadit kvůli jeho průměrným teplotám 10,2 °C mezi chladnější roky. To ovšem tehdy, kdy národní meteorologický ústav založený v Praze na přelomu roků 1919 a 1920 byl teprve na začátku svého fungování a měření, neplatilo. Tento rok byl brán na tehdejší poměry jako teplotně nadprůměrný. Navíc lze konstatovat, že teplotních rekord z daného roku byl dosud překonaný pouze čtyřikrát. Z toho už dvakrát jen v letošním roce 2026.
Padaly teplotní rekordy
„V Praze stále trpíme nevýslovným vedrem, včera měřeným zase +46° C o polednách. Jistě však bylo někde větší,“ popisoval 30. července roku 1921 oficiální vládní deník jménem Československá republika vydávaný Státní tiskárnou v Praze, který o vlně silných veder pravidelně informoval občany.
Oficiální měření se sice dobralo nižších teplot, přesto enormních. Na několika územích státu se pohybovaly kolem 40 °C. V roce 1921 se 28. července 1921 v Hradci Králové rtuť teploměru vyšplhala na rovných 40 °C. A tropické počasí bylo nejen v celém Československu a Evropě, ale také v USA. Čtyřicítkové teploty padly od roku 1918 na území Česka zatím pouze pětkrát.
Poprvé až o 62 let později, v roce 1983 v pražské Uhříněvsi, kde 27. července onoho roku meteorologové naměřili 40,2 °C. Komunističtí politici si z vysokých teplot tenkrát nic nedělali, alespoň se rozhodli o nich spoluobčany nijak speciálně v tisku neinformovat. Zajímaly je pouze s ohledem na zemědělství a možné ohrožení úrody. V noviných pouze vyzývali obyvatele Československa ke spěchu ve sklizni.
Znovu byl teplotní rekord z roku 1921 překonán v roce 2012 ve středočeských Dobřichovicích, kde se 20. srpna 2012 teploty vyšplhaly na 40,4 °C. Meteorologové o tomto dosud nepřekonaném výsledku měření na našem území hovoří jako o „absolutním maximu maximální denní teploty“.
To se ale změnilo 27. a 28. června letošního roku, kdy padly dosud nevídané teplotní rekordy. Sobota i neděle z uplynulého víkendu se nesmazatelně zapsaly jako dosud nejteplejší dny, jaké u nás historicky nemají žádné obdoby.
V sobotu 27. června bylo v Doksanech nad Ohří naměřeno 40,6 stupňů Celsia, čímž byl překonán dosavadní teplotní vrchol z Dobřichovic. Jen o den později tam byl nový nejvyšší výsledek znovu překonán. 28. června 2026 bylo v Doksanech nad Ohří naměřeno dosud neupřesněné rozmezí 41,7 až 42 °C. Jedná se o nový absolutní rekord v měření meteorologickou stanicí. V dějinách Česka ještě nikdy nevystoupaly ukazatele teploměrů tak vysoko.
Sucho trápilo rolníky i Pražáky
Zpět k roku 1921, kdy pro tehdejší obyvatele Československa bylo vedro opravdu nevídané a nadprůměrné. S ohledem na nadprůměrné teploty a jejich maxima z dávnějších období, které se například na počátku 19. století, pohybovalo kolem 24 stupňů, je to víc než pochopitelné.
Na slunci bylo v roce 1921 amatérsky naměřeno i 58°C, není se tedy čemu divit, že půda byla naprosto vyprahlá a zemědělcům nevzešla téměř žádná úroda. Zničeny byly kvůli suchu pozdní brambory, pícniny pro dobytek, kukuřice a většina ostatních zemědělských plodů. Vysychaly nejen řeky a potoky, ale také voda ve studních. Problémem tehdy začínal být nedostatek vodních zdrojů.
Rolníci a zemědělci se uchylovali k nesnadným rozhodnutím, kdy svá hospodářská zvířata prodávali za symbolické částky, protože je neměli čím krmit. Vedra postupně začala trápit všechna města trpící nedostatkem vody. To se týkalo i Prahy. Obyvatelé metropole dostali příkaz významně šetřit vodou a její příděl jim byl zkrácen na polovinu. Nesměly se kropit vyprahlé chodníky a ulice, takže obyvatelům ubývaly možnosti, kam se mohli vydat pro osvěžení. Stovky obyvatel Prahy to řešily koupáním ve Vltavě, což s sebou přineslo další nebezpečí.
Mezi stovkami plavců spolu s lidmi na menších lodičkách docházelo ke kolizím, což způsobilo několik tragédií. Například ve strachu ze srážky s parníkem, skočil do vody a kvůli křeči utonul jeden z mužů, kteří se plavili po Vltavě na loďce.
Sucho v daném roce trvalo až do října. Labe v Děčíně dosahovalo hloubky 95 cm, což je dodnes zaznamenáno i na hladovém děčínském kameni. Jedná se o jednu z nejstarších hydrologických památek střední Evropy. Kámen se ukazuje pouze tehdy, je-li hladina řeky v korytě příliš nízká.
Výstižný je výrazný starší německý nápis dochovaný na kameni „Wenn du mich siehst, dann weine“ (Spatříš-li mne, plač, překlad), přestože později od roku 1926 se vlivem úpravy přehrad už kámen objevuje častěji, a to i v průměru na 126 dní v běžném hydrologickém roce. Nevídaný úbytek hloubky v mnoha vodních tocích na českém území se zapsal v roce 1921 do historie. V tomto ohledu dodnes patří mezi nejhorší.
