Článek
Hildegard Trutz byla v mládí ideálem árijského typu. Měla blond vlasy a modré oči, a k tomu širší boky, které evokovaly plodnost. A ke všemu jí fakt, že požadavkům německých nacistů přesně vyhovuje, nijak nevadil, ba dokonce naopak. Stala se členkou Svazu německých dívek BDM (Bund Deutscher Mädel), jednalo se o dívčí odnož Hitlerjugend. Šlo o dobrovolné organizace nacionalistických stran. Členové těchto uskupení se obvykle podíleli na silné propagaci německého režimu.
Nevěděla co se životem
Na jedno z nejzásadnějších rozhodnutí v životě Hildegardu Trutz přivedl nejen obdiv k vůdci říše, ale především její vlastní tápání a nejistota. Když jí bylo v roce 1936 osmnáct let a po dokončení školy netušila co s vlastním životem, jeden z vedoucích svazu BDM jí navrhnul, aby se nacistům zavděčila tím, že dá Hitlerovi dítě a tím se postará o dostatečný počet následovníků árijské rasy. To bylo podle něj tím, co Německo v daných časech potřebovalo nejvíc.
A Trutz jeho propagandistických řečí uposlechla. Do státem financovaného programu s názvem Lebensborn se znuděná a poctěná dívka sama přihlásila. Jeho cílem bylo plození dětí s bledou pokožkou, modrýma očima a blond vlasy pro bohaté německé páry. Dívky, které pohlaváři považovali za rasově čisté, braly jako privilegium, že o ně měli zájem důstojníci SS. Z jejich milostných pletek pak měli vzejít „rasově vyhovující“ potomci.
Dívčiny rodiče o ničem neměli tušení
I když byla mladá dívka bez ambicí o svém kontroverzním rozhodnutí stát se součástí Lebensbornu pevně rozhodnutá, z reakce svých rodičů přece jen měla obavy. Namísto pravdy jim proto řekla, že se chystá na kurz národního socialismu. Rodiče tak neměli o tom, že je jejich dcera součástí zvrácené strategie plození potomků „čisté“ árijské rasy, ani to nejmenší tušení.
Důkladně prověřili její árijský původ
Podmínkou přijetí do programu byl certifikát tzv. árijské pravosti. Ještě předtím, než dívce dovolili zplodit potomka árijské rasy, musela projít řadou přísných lékařských prohlídek. Kromě dobrého zdraví bez jakýchkoliv dědičných chorob se zkoumal i původ budoucích rodiček. Režim zajímali i předci z rodové linie – rodiče a prarodiče. Nesměl se v ní v žádném, ani ve vzdáleném pokolení, vyskytovat žádný Žid. Teprve poté už rasové diskriminaci a Hildegardině službě vlasti nestálo nic v cestě. Partnera pro plození potomků si směly dívky vybrat samy, ovšem musel to být jeden z řad vybraných důstojníků SS.
Přísná rasistická pravidla a luxusní zámek
Poté, co se Hildegarda Trutz připojila k přísně utajovanému německému programu, byla eskortována do Bavorska. Tam spolu s dalšími čtrnácti dívkami pobývala na starém zámku plném luxusu. Všechny milenky nacistů byly přihlášeny pod skrytou identitou, takže jim byla přidělena falešná jména.
V zámku se nacházely společenské místnosti určené ke sportu i hrám, ale dokonce i knihkupectví nebo kino. I jídlo zde bylo velice chutné. Podle dívky patřilo k nejchutnějšímu, jaké kdy do té doby jedla. A navíc, se o jeho přípravu Hildegarda nemusela nijak starat. Na zámku bylo spolu s dívkami plno služebnictva, které se árijským členkám staralo o plnohodnotný celodenní servis, takže nemusely pracovat.
Pravé jméno důstojníka, se kterým se po poslední lékařské prohlídce „setkala“ celkem třikrát, se Hildegarda nikdy nedozvěděla. Na výběr důstojníka k reprodukci měly mít ženy v programu údajně čas týden. Předtím společně využívaly všech „atrakcí“ zámku, chodily s muži do kina sledovat filmy a účastnily se společenských událostí. I přes podpisy mnoha dokumentů zůstávala jména důstojníků dívkám přísně utajená. Stejně tak musela každá z nich podepsat papír o tom, že se doživotně vzdává jakýchkoliv práv na narozeného potomka, a jde tedy čistě o účel rozmnožení jedinců severského vzhledu.
Po otěhotnění z celkem třech pokusů byla Hildegarda Němci přesunuta do domova určeného pro nastávající matky. Po porodu syna mohla ještě čtrnáct dnů kojit, než jí byl nadobro odebrán. Od té doby ho už zapálená nacistka nikdy nespatřila, stejně tak se už nikdy nesetkala ani s oním důstojníkem.
Nacisté všechny důkazy zničili
Tím se ale Hildegarda snažit o plození árijských potomků s cílem zavděčit se nacistickému režimu nepřestala. Měla v plánu porodit ještě další děti. Zabránila jí v tom nakonec láska k jednomu z mladých důstojníků, jehož si nakonec vzala. Mylně se však domnívala, že z jejího vyššího údělu rodit árijské potomky v rámci utajeného programu bude nadšený.
Jak se ukázalo, jejímu novému manželovi se tento záměr moc nepozdával. O osudu svého prvorozeného syna už naivní žena nikdy nic zjistila, stejně jako většina ostatních dívek z programu.
Tímto zavrženíhodným způsobem v Německu a Norsku během Třetí říše, která trvala po dvanáct let, přišlo na svět kolem dvaceti tisíc dětí. Svůj pravý původ se nikdy nedozvěděly, ani neměly jak. Celý program byl Němci přísně ututlán a důkazy o jeho fungování byly důkladně zneškodněny.
