Uhrančivá Viktorka z Babičky: Život se s herečkou nemazlil, zpětně si přála, aby víc plakala

Představitelka uhrančivé Viktorky z filmového zpracování Babičky Libuše Geprtová to v soukromí neměla jednoduché. Celý život se prala s pocitem nedostatečnosti a toho, že pro nikoho nebude dost dobrá. Tyto emoce měly neblahý vliv i na její milostný život. Nepřízeň osudu však nezkrotná svéhlavá herečka pociťovala i kvůli tomu, že se narodila za 2. světové války.

I narození budoucí talentované herečky bylo poměrně dramatické. Její rodiče už totiž jedno dítě měli – Libušinu starší sestru a při porodu její matka netušila, že rodí dvojčata. Když tedy jako první vykoukl na svět její bratr – dvojče, pomysleli si její rodiče, že mají „hotovo“. To se však mýlili.

Porodník se dotázal rodičky, co by řekla na to, kdyby se jim hned narodilo ještě jedno dítě. Namísto slov radosti a nadšení se však dočkal pouze výkřiku: „No to snad ne!“ A tento pocit nevítanosti a přebytečnosti herečku doprovázel takřka celé dětství. A nesla si ho do dospělosti. Její matka prý byla poměrně citově odtažitá a s dětmi se doma nijak zvlášť netulila.

Průlomem v kariéře mladé dívky, která šla nejprve ve stopách rodičů učitelů, byla role bláznivé Viktorky ve zfilmované podobě díla Boženy Němcové Babička od režiséra Antonína Moskalyka v roce 1971. Do té doby několik let pracovala jako učitelka. Poprvé se před kamerou objevila v dramatickém snímku Kohout nese smrt.

I když neměla vystudovanou DAMU, filmaři si všimli jejího nepřehlédnutelného talentu, když účinkovala v oblastních divadlech, kde jako herečka začínala. Krása talentované umělkyně brzy oslovila filmové tvůrce. Role Viktorky v Babičce však byla pro Geprtovou zásadní. V čase natáčení Babičky už působila v brněnském Státním divadle. Díky roli Viktorky získala angažmá v Praze v Divadle Na zábradlí, kde strávila třicet let.

Podobně jako filmová Viktorka, se i její filmová představitelka v soukromí obávala mužů. Možná i vlivem zážitků z dětství se bála zavázat pouze jednomu… A i když se kvůli tomu nikdy neprovdala, po dítěti toužila, a nakonec bezdětná nezůstala.

S hereckým kolegou Vítězslavem Jandákem počala syna. Filmová Viktorka se ale rozhodla, že chce raději zůstat svobodnou matkou, protože mužům nedůvěřovala a svému vztahu s Jandákem nepřisuzovala nadějnou budoucnost, proto ho odmítla. Namísto pro manželský svazek se tak nakonec rozhodli, že zůstanou pouze přáteli kvůli synovi, s čímž se smířil i raněný Jandák. Ten prý ale v současnosti syna nevídá a jeho syn nenosí ani jeho příjmení, protože Geprtová herce neuvedla jako otce.

Libuše Geprtová se rozhodla zasvětit svůj život synovi a divadlu. Zpočátku jí se vším pomáhala její starší sestra, ta však bohužel ještě před narozením hereččina potomka Svatopluka onemocněla rakovinou, na kterou nakonec zemřela. Protože její bratr – dvojče emigroval do zahraničí a otec zemřel taktéž na stejnou zákeřnou chorobu už před lety, zbyla si na nějakou dobu jen se svou matkou. Údajně kvůli tomu nejednou mívala pocity provinění, protože stále cítila, že byla pro matku nejméně oblíbeným dítětem.

Herečce nakonec zůstal pouze syn, pár blízkých přátel a milované herectví. Žádného muže si k tělu nepřipouštěla. Nakonec však i ji bohužel dostihlo rodinné prokletí a onemocněla rakovinou plic. Navzdory léčbě se bohužel nádor Libuši Geprtové rozšířil i do mozku. To však ostatním tajila až do smrti. Za všech okolností se na sobě snažila nedat znát emoce a moc lidí si k tělu nepřipouštěla. Mezi kolegy měla pověst silné, konfliktní, divoké a spontánní osobnosti, což jejím vztahům s okolím zrovna neprospívalo.

Dožila v jednom z pražských hospiců, kam za ní docházeli syn Svatopluk a blízcí kamarádi. A jak uvádí její dlouholetá blízká přítelkyně spisovatelka Zuzana Maléřová, některé své jednání na konci života přehodnotila: „Měla jsem v životě víc plakat. Takhle si všichni mysleli, že všechno unesu. Ale neunesu,“ svěřila se prý své blízké kamarádce, že lituje prudkého a rázného jednání, pod nímž se ve skutečnosti ukrývala citlivá duše umělkyně.

Zdroje: cs.wikipedia.org, PODBRDSKÉ NOVINY - Náš REGION. 2023, roč. 18., č. 46. 2023., nasregion.cz, i60.cz