Článek
Z NDR neboli totalitního Východního Německa se za dob minulého režimu neúspěšně pokusila odejít řada rodin. Dvěma z nich se to podařilo jen díky mimořádné odvaze a pořádnému kusu práce.
Peter Strelzyk a Günter Wetzel z Pößnecku v Německé Demokratické Republice si se svými manželkami a malými dětmi tenkrát po dvou neúspěšných pokusech o útěch z neprosperujícího státního území pod správou Sovětského svazu položili osudný dotaz. Pokusí se ještě jednou o útěk a dají v sázku všechno co mají za vytouženou svobodu a lepší život na Západě? Odpověď byla jednoznačná. A tenkrát se zrodil originální nápad, který nemá v historii útěků z totalitního Německa obdoby. Tajná policie už byla tou dobou oběma mužům a jejich nejbližším na stopě, takže jim byl útěk málem znemožněn nadobro.
Nápad podnítil článek o Novém Mexiku
Nápad utéct za lepším životem probudila v Günteru Wetzelovi a Peteru Strelzykovi Wetzelova sestra, která stihla z Východního Německa odejít ještě předtím, než ho „sevřela“ železná opona a vliv Sovětů. Jednou, když byla u Wetzelových na návštěvě, nechala jim prý na stole časopis, kde se psalo o výpravách horkovzdušnými balóny v Novém Mexiku. Jejímu bratrovi článek neunikl a začal o takovém letu přemýšlet.
Běžný úprk ze státu byl tehdy již téměř nemyslitelný. Východoněmecké pohraničí hlídalo na padesát tisíc pohraničníků, překročení státních hranic zabraňovaly také ostnaté dráty, strážní věže, a dokonce nastražené nášlapné miny. Komunisté spolu se Sověty byli ochotní připravit bez pohnutí svědomí uprchlíky o život, jenom aby zabránili únikům obyvatel na Západ.
Zruční mechanici Strelzyk a Wetzel se potkali v továrně na výrobu plastů, kde oba nějaký čas pracovali. Padli si do oka, stali se z nich přátelé, a ke všemu se po rozhovoru o tom, že už nechtějí žít v totalitě, shodli na jediném možném řešení - pokusu o útěk. Měli výhodu, že pro své originální plány na výrobu vlastnoručního horkovzdušného balónu, kterým by přeletěli s rodinami státní hranice směrem na západ, měli nejen potřebnou odvahu, ale oba mimo to disponovali potřebnou zručností a nápady. Strelzyk byl specializací původně elektrikář a z vojenské služby si odnesl cenné zkušenosti leteckého mechanika, Wetzel byl zase pracovitý dělník. Když spojili své síly, najednou jejich myšlenka na odlet balónem přestala být tak nereálná.
V tichosti vyráběli rok a půl vlastní horkovzdušný balón
Realizovat myšlenku na útěk čtyř dospělých a čtyř dětí bylo pro oba muže skutečně obtížné. Není se čemu divit, nejen političtí příslušníci, ale i udavači z řad běžných občanů číhali tehdy stejně jako v Československu na každém kroku. Celý tajný projekt výroby balónu musel být přesně utajovaný. To se ovšem vzhledem k tomu, že před samotným procesem výroby potřebovali uprchlíci studijní a výrobní materiály, nerealizovalo moc dobře. Pro knihy o letech horkovzdušným balónem, v nichž hledali rady i inspiraci, si jezdili do kilometry vzdálených obcí.
Nenápadní se snažili být i při shánění 900 metrů dlouhé látky. Vyzvídajícímu personálu v obchodě s látkami ve městě Gera dostatečně vzdáleném od jejich bydliště se po dotazech proč chtějí takové množství látky, museli vymluvit, že jsou pionýrskými vedoucími a že mají v plánu šít táborové stany. Během výroby balónu se dvakrát setkali s neúspěchem, což je mimo jiné stálo spoustu zmařeného úsilí a peněz. První nepovedený pokus měl hořák napojený na propanbutanové bomby, který Wetzel vyrobil z instalatérských trubek a dílů ze starého sporáku.
Provizorní fukar pocházel z motoru trabantu. Korunu o 1800 m3 Strelzyk ušil na šicím stroji, koš pro pasažéry byl vyroben z obyčejných kovových sloupků a plátu a doplňovaly ho šňůry na prádlo. Když muži tajně vyzkoušeli svůj výrobek v jednom z opuštěných lomů, ke svému zklamání zjistili, že je nefunkční a nelétá. Ani to Strelzyka a Wetzela neodradilo od dalšího pokusu.
Druhý pokus už byl pro oba o něco úspěšnější, alespoň díky zjištění, že se jim nejlépe bude hodit materiál pro výrobu deštníků. Vydali se pro něj proto z Pößnecku až do Lipska, kde na doskladnění potřebného množství látky museli čekat přes noc. Ani při druhém pokusu, kdy mnoho dílů kýženého dopravního prostředku vylepšili, se ovšem dvěma spiklencům nepodařilo vzlétnout. Když už se málem vzdali, přičemž zejména Wetzel začal mít velké pochybnosti a navrhoval místo horkovzdušného balónu sestrojit spíš malé letadlo, zjistil jeho nevzdávající se parťák, že je potřeba otočit hořák, který plášť balónu naplní horkým vzduchem a udrží ho v letu.
První neúspěšný přelet provedli bez Wetzelových
Wetzel mezitím ztratil odvahu na útěk v balónu úplně, proto první pokus o přelet přísně střežených hranic NDR podnikli Strelzykovi sami. Let se nezdařil a Strelzykovi nedobrovolně přistáli ještě na území totalitního Německa, a to jen pár set metrů od hlídajících pohraničníků a nastražených nášlapných min u hranic rozdělenými ostnatými dráty. Vyděšení a unavení se nočním lesem s velkou dávkou štěstí úspěšně dostali zpět na mýtinu, kde na ně čekalo auto. Jejich neúspěšný zážitek Strelzyka s Wetzelem opět svedl dohromady. Věděli, že jim bude tajná policie v patách, jakmile objeví ztroskotaný dopravní prostředek.
Neměli už moc na vybranou, dali všechny snahy do posledního pokusu o útěk ze státu. Tentokrát však museli být ještě nenápadnější, protože věděli, že bruslí na hodně tenkém ledě. Po malých rolích proto postupně nakoupili potřebný taft na výrobu velikého balónu, který by unesl obě rodiny. Ujeli kvůli tomu nespočet kilometrů a vyvíjeli přitom velké úsilí, aby je nikdo nestihl odhalit nebo udat při tajném plánování útěku. Když získali potřebný materiál, šil Wetzel hořejší plachtu balónu šest týdnů. Nakonec se oběma emigrantům podařilo sestavit balón vysoký 25 metrů o objemu 4000 m3.
Guenter Wetzel s Peterem Strelzykem a jeho manželkou Doris Strelzyk.
Útěk provázely technické problémy
Konečně nastal den D a dvě rodiny Strelzykových a Wetzelových se vydali v noci na 15. září v roce 1979 na cestu balónem z opuštěné mýtiny. S sebou neměli kromě oblečení a láhve šampaňského vůbec nic, všechny osobní věci se rozhodli z bezpečnostních důvodů ponechat ve Východním Německu. Krátce po vzletu se ale objevily technické problémy, když pozdě přestřihli jeden z úvazů kotvících balón, takže se plamen z hořáku dotkl části balónu. Naštěstí s sebou měli hasicí přístroj a plamen včas uhasili. I tak se už v koruně balónu v důsledku prasklých švů objevila díra.
Pasažérům nezbylo jiné řešení, než že začali přidávat více plynu do hořáku, následně v chladnějších podmínkách vyšší nadmořské výšky si musel Wetzel pomáhat i zápalkami, kterými zapaloval zhasínající hořák. Aby toho nebylo málo, trhlina v plášti balónu se vlivem horkého vzduchu neustále rozšiřovala. Štěstí bylo i přes ztrácející naděje obou rodin na jejich straně a pohon rodině vydržel přes přelet hranic. S posledními zbytky plynu při prudkém nárazu o zem přistáli 10 kilometrů od hranic v Západním Německu poblíž města jménem Naila. Wetzel si během tvrdého přistání zlomil nohu.
Po příletu si horkovzdušného dopravního prostředku rychle klesajícího k zemi vlivem nedostatku zásob paliva všimli západoněmečtí strážníci, kteří jim přispěchali na pomoc. Ještě předtím se oba muži stihli vzájemně ubezpečit, že jsou skutečně v Západním Německu, potom se radostně začali objímat, otevřeli láhev sektu, který přesně pro účely úspěšného útěku vzali s sebou. Ani potom uprchlé rodiny nečekaly jen radosti. Strelzykův bratr a sestra se švagrem byli totiž kvůli jejich úspěšnému odchodu ze státu zatčeni kvůli obvinění, že k tomu rodiny podněcovali. Protesty organizace Amnesty International na ochranu lidských práv jim ale naštěstí pomohly zpět na svobodu.
Po útěku do Západního Německa se s obyvateli Naily rychle spřátelili. Úspěšní a odvážní konstruktéři balónu byli mezi místními lidmi opěvováni jako hrdinové. Obec jim poskytla velkou podporu v podobě střechy nad hlavou a finanční pomoci do začátku. Obě rodiny se v Německu i díky přiděleným bytům rychle zabydlely, Strelzyk se později přestěhoval do Bad Kissingenu, kde si otevřel opravnu televizorů, a mohl se tak věnovat původní profesi. Kvůli obavám z vystopování tajnou policií se časem s rodinou odstěhoval do Švýcarska. V roce 1990 se vrátil a v roce 2017 ve věku 74 let po dlouhé nemoci zemřel. Wetzel si otevřel autoservis a v Bavorsku už s rodinou zůstal.
Kolem nevídaného útěku balónem se okamžitě strhnul velký zájem, příběh dvou uprchlických rodin plnil titulky mnoha novinových článků. Dočkal se také dvou filmových zpracování ve filmech Noční přechod (r. 1981), Balón (r. 2018) a seriál Útěk v Balónu (r. 2024). I dopravní prostředek, který umožnil úspěšný útěk oněch hrdinů se stal slavným a je možné ho vidět v Muzeu bavorské historie (Haus der Bayerischen Geschichte), kde je součástí stále výstavy.
Podobně kuriózních útěků z totalitních států nenajdeme mnoho. Podobně vynalézavý byl například v roce 1953 automechanik Václav Uhlík z Líní u Plzně se svou manželkou, který i se dvěma dětmi a další čtyřčlennou rodinou unikl do Bavorska. Díky tomu, že v lesích Václav Uhlík nalezl a sám opravil nalezený vrak nacistického stroje RR-7, jenž díky vlastnostem nápadně podobným starému tanku a možnostem jízdy na pásech dokázal projet i obtížným terénem, tedy až za přísně střežené hranice se Západním Německem.
