Článek
Manželství císařovny Marie Terezie a vévody Františka Štěpána překonávalo od svého začátku řadu nelehkých situací, od nesouhlasu otce panovnice císaře Karla VI. až po Františkův hazard a četné nevěry. Přesto se o tomto svazku dá říct, že byl plný lásky a vášně. Významná panovnice a reformátorka prý byla Františkem okouzlená hned, když ho poprvé uviděla.
Okouzlil ji už v šesti letech
Svého budoucího manžela, tenkrát patnáctiletého Františka Josefa Lotrinského, poznala Marie Terezie už v šesti letech, když přijel z francouzského města do Vídně. A i když si spolu kvůli věkovému rozdílu a královskému protokolu nemohli hrát ani spolu tančit na oficiálních plesech, rakouská arcivévodkyně byla Františkem okouzlená. Sympatie byly nejspíš oboustranné, přesto dvojici rozděloval královský protokol a odlišné povinnosti. Také císař se v mladíkovi rychle zhlédnul. O choti své dcery míval ovšem nejdříve jiné představy. Neměl být moc vlivný ani poutat přílišnou pozornost. Navíc vedle ní viděl spíš někoho mladšího.
Otec Marie Terezie Karel VI. byl proti svazku
Manžel Marie Terezie vévoda František Štěpán Lotrinský
Otec Marie Terezie navíc viděl v mladším synovi vévody Leopolda Josefa Lotrinského svého syna, kterého se nedočkal. Ale i když si Františkem vybudoval dobrý vztah a mladík mu byl velmi sympatický, vadil mu především věkový rozdíl mezi ním a jeho dcerou. Když proto přišel na řadu výběr manžela pro jeho devatenáctiletou dceru, aby se mohla ujmout vlády, volba padla jako první na Františkova staršího bratra Clemense. Ten ale tragicky skonal, a tak osud rozhodl, že zamilovaný pár mohl nakonec 14. února 1736 svůj platonický vztah skutečně oficiálně stvrdit manželským svazkem. Tehdy bylo Marii Terezii 19 let a jejímu manželovi 28. Jejich lásce tedy štěstí v tomto ohledu přálo. Karel VI., který se nedočkal mužského dědice, potom začal vyhlížet vnuka.
Vztah plný vášně
Údajně musel tchán Karel VI. svého zetě Františka Štěpána ve snaze o královského potomka s jeho dcerou arcivévodkyní a císařovnou Marií Terezií napomínat v dopise. „Jen moderato, pane, nepřehánějte!“, napsal vzkaz svému zeti potom, co se dozvěděl, že během usilovného snažení o urozeného následovníka trůnu mužského rodu s dvojicí spadla dokonce i velká masivní barokní postel. Mužského dědice se pár panovníků sice dočkal, jeho narození se už ale Karel VI. bohužel nedožil. Zemřel v říjnu roku 1740, tedy necelý půl rok před narozením nejstaršího syna manželů Josefa II. Ze svazku Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského vzešlo celkem 5 synů a 11 dcer. Nejstarší syn Josef II. měl zájem o vládní povinnosti svých rodičů už od útlého mládí a po smrti otce se ujal vlády po boku matky.
Nelehké překážky
Císařovna Marie Terezie s potomky (vpravo Josef II.).
Důkazem lásky ve vztahu jedné z nejmocnějších reformátorek a panovnic české historie byl mimo počet potomků také fakt, že se vévoda František Štěpán Lotrinský pro svou manželku vzdal nadvlády nad Lotrinskem, které zdědil. Překonávat nelehké rány osudu a překážky ovšem musel vztah panovnické reformátorky neustále. Nejkrutější ránou osudu byla pro manželský pár ztráta nejstarší prvorozené dcery Marie Alžběty a pěti dalších potomků, kteří zemřeli ještě v dětství. Z jejich 16 dětí se nedožilo dospělosti šest dětí, také některé další čekal nesnadný osud, kterému museli rodiče přihlížet. V zavalitém manželovi Františkovi Lotrinském viděla Marie Terezie svého hrdinu a ideál i poté, co propadl hazardu. Odpustila mu početné nevěry. Na druhou stranu i ona si prý uměla doma rázně sjednat pořádek. Údajně se nezdráhala choti mnohé vyčinit, a ten se jejím požadavkům většinou přizpůsobil.
Rozdělila je smrt
Vztah Františka Štěpána s císařovnou nenarušil ani fakt, že se mu v politice příliš nedařilo a manželka měla hlavní slovo, vévoda musel žít spíš v jejím stínu. Marie Terezie dál odpouštěla manželovy všechny jeho státnické i soukromé přešlapy a tolerovala nevěry. Rozvod byl v dané době sice téměř nepřípustný, nicméně i další konání panovnice naznačovalo, že svého chotě i přesto nadále celoživotně milovala. Když v roce 1765 vévoda skonal, rozhodla se pro držení smutku a oděla se do černé. Smutné oděvy nosila až do svého skonu, čímž vyjadřovala smutek a nekonečné utrpení ze ztráty manžela.
