Článek
Jen málokterého zločince z přelomu 18. a 19. století provází tak rozporuplná a věhlasná pověst jako loupežníka a vraha Jana Jiřího Grasela. Ten měl na svědomí kolem 205 zločinů, přičemž o některých z nich dodnes kolují historky a legendy.
Zatímco pro někoho, zejména v české kotlině, byl Jan Jiří, který na to, kolik spáchal zločinů, žil poměrně krátce, především zavrženíhodným lotrem, někteří ho dlouho vnímali jako hrdinu mezi loupežníky. Grasel přitom stihl nejen krást, ale také vraždit, neváhal ani ubližovat ženám a mučit mladé dívky.
Společensky zavrhovaná rodina
Vlastním jménem Johann Georg Grassel se narodil 4. září roku 1790 v Nových Syrovicích do společensky zavrhované rodiny. Otec se živil jako soudní posel, ale nakonec byl propuštěný. Matka Jana Jiřího Grasela byla dcerou pohodného neboli rasa, který odklízel uhynulá zvířata a odchytával a následně usmrcoval ta toulavá. Už tehdy se jednalo o velice nerespektované a odpudivé povolání, které jeho rodinu vyřazovalo z venkovské selské společnosti.
Nejen dědeček, ale i otec žijící v sociálním vyloučení, neměli daleko ke krádežím, protože sami spolupracovali s tuláky, loupežníky a dalšími zločinci. Už během dospívání se tedy Jan stal zlodějem, protože mu chyběl vzor slušného chování. Možná, že právě fakt, že hned jako malý zažíval pouze bídu a loupení pro obživu, mohl za jeho následné kruté a nelítostné zločiny.
S otcem založili loupežnický gang
Už jako devatenáctiletý, v roce 1809, založil Jan Jiří Grasel se svým otcem a dalšími kumpány loupežnický gang. Společně poté loupili na území Dolního Rakouska, jižních Čech a Jižní Moravy. Nutno podotknout, že si s oloupenými lidmi rozhodně nebrali servítky.
Většinou si vybírali poloopuštěné statky a stavení, v nichž žili osamělí hospodáři nebo pouze dva lidé. Své oběti většinou svázali a mlátili do té doby, než jim řekli, kde schovávají veškeré cennosti. Kradli i koně a hospodářská zvířata, ale také látky a oblečení. Lup poté oba Graselovi utráceli v hospodě, kdy platili účty za štamgasty nebo za nakradené peníze pořizovali dárky pro rodinu a příbuzné. Nejspíš i kvůli tomu vznikla později šířící se legenda o tom, že Grasel bral pouze bohatým, zatímco chudým dával.
Nelítostní tyrani páchali násilí na ženách
Otec a syn Graselovi, kteří nakradené věci nejčastěji schovávali v hostincích, se neštítili absolutně ničeho. Známé je například jejich surové okradení obchodníka s látkami v roce 1809 ve Wiesmadenu. Nejen, že ho připravili o zboží i zisk, ale také při tom brutálně zmlátili jeho dceru, která v důsledku násilného zločinu prý ohluchla.
Každý z Graselových zločinů provázely rány pěstí a nebezpečné násilí. Kvůli zisku stříbrných příborů měl prý jednou v noci se svými kumpány dokonce zmlátit a okrást faráře, ke kterému se v noci vloupali do fary. Zatímco Jiřího otec Thomas se čas od času po návratu z vězení, kde kvůli svému známému jménu zločince, trávil velkou část života, pokoušel napravit, a nakonec se i s manželkou rozhodl přestěhovat do dolnorakouského Pömlingu a změnit si jméno, jejich syn to odmítl. Ve zločinech po nějaké době pokračoval.
Z lupiče se stal vrah
Grasel se po marném pokusu o vlastní nápravu a práci u strýce rozhodl, že založí vlastní gang. V roce 1811 se jeho kumpánem stal dezertér Ignaz Stangl. Společně pak nejenom loupili, ale také vraždili. Mezi první Graselovy oběti patřil hostinský Michael Witzmann z Obergrünbachu. U jedné vraždy ovšem nezůstalo a brzy se jeho obávané loupežné řádění spojilo s vražděním. Mezi lidmi v Čechách i Rakousku kvůli tomu obcházel strach.
Obávaného muže a jeho kompliců se báli všichni. Nejprve se sice Grasela i se Stanglem podařilo dopadnout a uvěznit, ale Graselovi se z vězení podařilo utéct. Jeho loupežné a vražedné řádění tedy nadále pokračovalo. Na svědomí měl například smrt oloupené vdovy, která se při pokusu jeho bandy o vloupání křičela a bránila. Grasel ji měl ve strachu z vyzrazení ubít kovovou tyčí. Následně se ale prý vymlouval na to, že byl opilý a že vdova spadla ze schodů. Zločinecká skupina řádila nejen v Rakousku, ale také v jižních Čechách.
Grasel, který měl mnoho spolupachatelů, obcházel vesnice tajemně a v noci. Někdy chodili pěšky i několik desítek kilometrů, jindy jezdili na koních. Dobře věděli, na koho z místních se mají zaměřit tak, aby byl jejich lup co největší. Okrádali sedláky i řemeslníky. Mnoho z lupu prohýřili v krčmách. Mezi lidmi o nich začali kolovat různé legendy a nikdo se ani v jižních Čechách tehdy necítil bezpečně.
K dopadení přispěla jeho největší slabina
K dopadení obávaného vraha a násilného zloděje pomohla jeho největší slabost. Tou byl zájem o ženy, s jednou z milenek dokonce počal syna a věnoval jí část lupu na pořízení domu. Díky tomu se mu známý jedné z jeho milenek jménem David Mayer brzy dostal do přízně s příslibem pomoci s útěkem.
Když Grasel v roce 1815 nabídku přijal, chytil se do předem nastražené pasti. U soudu mu porota prokázala 205 zločinů a dvě vraždy. Celé trestní řízení se vleklo tři roky a skončilo Graselovým odsouzením k trestu smrti popravením. V roce 1818 se konala jeho poprava ve Vídni na náměstí, na kterou se přišly podívat davy lidí, aby se ujistili, že už bude v jejich okolí bezpečněji.
Jeho věhlasné zločiny pronikly až do českého jazyka
Určitě už jste někdy slyšeli od někoho rozhořčení: „To je ale grázl.“ Nyní už asi chápete, odkud se právě tohle slovo vzalo. Pověst loupežníka byla natolik obávaná, že se o ní zejména v českém prostředí často mluvilo. Lidé byli z jeho nekončících zločinů dlouho vyděšení, a tak si o nich vyprávěli ještě dlouho. Graselovo příjmení se tak až do současnosti dochovalo jako označení pro neurvalého, hrubiánského, zlostného a nebezpečného člověka. Často se tímto výrazem i dnes hanlivě říká zločincům, zlodějům, vrahům a násilníkům.
Navzdory legendám o tom, že to Grasel myslel dobře s chudými, které kolovaly nejenom ve Vídni, ale také mezi německými obyvateli po druhé světové válce, u nás se pověst loupežníka a zločince Grasela tolik neidealizovala.
Přesto se v roce 1985 dostal jeho příběh do třetího dílu seriálu Slavné historky zbojnické a jeho jméno se na začátku 21. století začalo objevovat v některých místních názvech, jako jsou turistické stezky v oblasti České Kanady a na jihozápadní Moravě. Jedná se o vyznačené lokality, kde se Grasel a jeho gang skutečně pohyboval. Podobně nazvaná po známém loupežníkovi jsou také některá místa v severním Rakousku.
Zdroje: cs.wikipedia.org, idnes.cz, denik.cz, grasel.eu
