Článek
Zdeňka Fantlová se 28. března 1922 narodila v Blatné, její rodina se ovšem zanedlouho přestěhovala do Rokycan. Protože patřili mezi Židy, čekal Zdeňku i její rodiče a milého krutý osud. Všichni měli být deportováni do koncentračního tábora v Terezíně.
Láska i hory přenáší
Zdeňka, která věděla, že se společně s celou rodinou pobytu v holocaustu nejspíš nevyhne, se v těžkých chvílích upnula k lásce. Se svým drahým byla uvězněná v koncentračním táboře Terezín, kam ji transport přivezl v roce 1942. Ve stejném roce došlo i k hrdinskému činu českých parašutistů, kteří provedli atentát na Heydricha. „Najednou jsme se dozvěděli, že zavraždili Heydricha, my ale byli stejně zavření, takže to pro nás nebyla žádná zásadní zpráva,“ vzpomínala pamětnice pro Český rozhlas.
Židé byli po útoku na říšského kancléře z koncentračních táborů odváženi trestním transportem a mezi nimi měl být i Zdeňčin milý Arno. I když nikdo netušil, kam vězně v dobytčácích posílají, všichni tušili, že je s nimi nejspíš konec. Nějakým zázrakem se Arnovi ještě před odjezdem podařilo alespoň proniknout do ženské části tábora, kde dal Zdeňce snubní prstýnek z plechu s tím, že ji bude chránit. A právě ten Zdeňku držel celou dobu nad vodou a dalo by se říct, že jí pomohl přežít. S příslibem, že když to oba přežijí, po válce se najdou, žila statečná dívka v naději, že jednoho dne bude zase se svým drahým.
Ve věku 100 let zemřela přeživší holocaustu a spisovatelka Zdenka Fantlová. Zdenka Fantlová se narodila v roce 1922 v...
Posted by Památník Terezín / Terezín Memorial on Wednesday, November 16, 2022
Přežila pochod smrti
Časem se převozu do Osvětimi nevyhnula ani Zdeňka. Celou dobu myslela na svého milého. A i přes zákaz přivážení věcí do tábora smrti, se jí podařilo pod jazykem schovávat a mít všude s sebou ochranný prstýnek. A zdá se, že její talisman opravdu fungoval. Kromě pobytu v Osvětimi se Zdeňce podařilo přežít také pochod smrti dlouhý 400 kilometrů.
V Bergen-Belsenu, kam došli, její život spasili britští vojáci. Mezi mrtvými těly našel vyděšenou dívku jeden z nich a pomohl Zdeňce dostat se z lágru ven. S sebou měla stále jen onen prstýnek pro štěstí, který jí skutečně přinesl štěstí v neštěstí a byl zároveň jediným zbývajícím majetkem rokycanské rodačky.
Ani po záchraně však neměla Zdeňka vyhráno. Nakazila se totiž tyfem. K uzdravení se z těžké nemoci ji tehdy pomohla znalost angličtiny, kterou jako dívka vystudovala v Anglickém institutu v Praze namísto gymnázia. Jako Židovka byla totiž z rokycanského gymnázia vyloučena. Jak se zdá, i v tomto případě tedy Zdeňku zachránil osud, protože angličtina se jí při záchraně britskou armádou a následné léčbě choroby náramně hodila.
Milého se nedočkala
Příběh Zdenčiny lásky však bohužel neměl šťastný konec. Arno ani zbytek její rodiny transport smrti bohužel nepřežil. Když skončila druhá světová válka, usadila se Zdeňka, jež se dožila úctyhodných sto let, na čas ve Švédsku, kde se léčila, žila také v Austrálii. Tam poznala budoucího manžela a narodila se jim dcera. Poté, co ovdověla, dožila v Londýně.
I tak se ale po sametové revoluci česká rodačka do Česka pravidelně vracela na návštěvu a o hrůzách, které zažila vydala knihu s názvem: Klid je síla, řek´ tatínek. Vracela se také do Rokycan, pořádala besedy ve školách, kde vyprávěla o krutostech holocaustu, které prožila.
V roce 2002 se Zdeňka Fantlová stala čestnou občankou Rokycan. Zemřela loni, v listopadu roku 2022. Na její počest odhalí přesně v den ročního výročí jejího úmrtí město Rokycany 14. listopadu ve 14 hodin tři pamětní kameny zmizelých jako připomínku obětí holocaustu.
Jde o dlažební kostky s mosazným povrchem, které budou umístěny do chodníku před domem v Jiráskově ulici č. p. 1, kde žila Zdeňka se svými rodiči před odvozem do koncentračního tábora.
