Článek
Hory, množství poválečných bunkrů, olivové háje, památky a pláže omývané průzračně čistým mořem. To všechno nabízí často nepochopitelně podceňovaný a přehlížený balkánský stát na jihovýchodu Evropy. Albánie sousedí s Černou horou a po zážitcích prahnoucí cestovatelé se v ní mohou vykoupat hned ve dvou mořích, v Jónském a Jaderském. Jaké zajímavosti neopomenout?
Země desítek tisíc bunkrů
O Albánii se ví, že kromě krásných pláží a mnoha jezer s průzračně čistou vodou, je v ní možné potkat i méně tradiční památky. Téměř na každém kroku narazíte na poválečné vojenské bunkry. Dříve prý každý 11. obyvatel vlastnil alespoň jednomístný nebo dvoumístný bunkr. Dohromady jich bylo v zemi postaveno 173 271, původně bylo přitom plánováno jich postavit až 221 143. Vojenské kryty místní nechávali stavět hlavně kvůli obavám z možných válečných konfliktů. V zemi je vybudoval komunistický politik a vůdce totalitního režimu Enver Hodža.
Bunkry se během osmileté výstavby rozmisťovaly všude, kde to bylo možné, dokonce i tam, kde by je rozhodně nikdo neočekával. Kromě do údolí a horských průsmyků je autoritářský a paranoidní politik poručil umístit do ulic ve městech, na pláže, vinice, pastviny i hřbitovy. Zkrátka téměř všude, kam by mohl kdokoliv vkročit.
I po 34 letech od pádu totalitního režimu bunkry vytvořenými během takzvaného projektu bunkeringu, na jejichž vzniku se podílel speciálně přidělený architekt vojenský inženýr Josif Zagali, stát oplývá na každém kroku.
Nejpočetnějším typem krytů jsou betonové kupole o délce kolem 8 metrů v průměru. Albánie navíc patří mezi nejvíce podtunelované státy světa. Více podzemních prostor má údajně pouze Severní Korea. Tisíce kilometrů podzemních tunelů měly chránit především mocné politiky při atomové válce anebo sloužit pro úkryt vojenských zbraní. Místní si ovšem z na první pohled ne zrovna lákavých pozůstatků bývalého režimu nic moc nedělají a naučili se pro ně najít všestrannější využití.
Bunkrové kavárny i restaurace
Někteří obyvatelé jeden čas usilovali o to, aby v opuštěných bunkrech mohli bydlet. Jiní se rozhodli, že prázdné prostory využijí zase trochu jinak po svém. Zajímavá je třeba restaurace z bunkru v pobřežním městečku Durrës. Z bunkrů vznikají také kavárny a kiosky, jiní pro ně nacházejí využití na skladování potravin a věcí, pastevci v nich spolu se zvířaty hledají stín nebo přístřešek během horkých dní. Někdy v nich přespávají studenti a teenageři, jindy si z nich tvořiví místní udělali například pec na pizzu, pěstírnu hub nebo jim slouží jako místo pro umístění solárních panelů. Bunkry jsou navíc prý ideálním místem pro romantická randíčka zamilovaných dvojic v soukromí.
Přelidněné pláže v letovisku Ksamil? Najdete i hezčí
V Albánii se nenachází jen bunkry, ale také množství rozlehlých křišťálově čistých jezer, řek, historických měst a nádherných pláží. Asi nejznámějším a hojně navštěvovaným letoviskem je Ksamil. Jenže jen 80 km severně odtamtud najdete mnohem hezčí a prostornější pláže s krásným výhledem. Za vidění rozhodně stojí tamní kaňon Gjipe a jeho stejnojmenné pobřeží.
Téměř liduprázdná a rozlehlá pláž s bílým pískem omývaná průzračným mořem je ideálním místem pro všechny, kteří chtějí relaxovat mimo davy lidí v populárních letoviscích, jako je Ksamil. Má to však jeden malý háček, pokud si chcete půjčit auto a vydat se sem během svého výletu za poznáváním, musíte počítat s tím, že se s ním blízko k pláži nedostanete.
Chvíle soukromí jsou vykoupené nutností zdolat předtím stezku pro pěší obklopenou skalními útesy. Stejný pohled se vám naskytne po příchodu na pláž. Množství skal a jeskyně, průzračně čistá voda Jónského moře a v neposlední řadě naprostý klid. To vše uvidíte po průchodu pěší stezkou, lemovanou skálami, která je sama o sobě zážitkem. Trasa z parkoviště impozantním kaňonem, který je ke všemu ještě lemovaný olivovými háji, zabere asi tak dvacet minut a stojí za to. Protože však nejde o zrovna mírnou trasu, vyplatí se žabky nebo pantofle nechat raději doma a na pláž se vydat v teniskách. V okolí je i několik trochu hůř přístupných, avšak o to pěknějších vodopádů.
Milovníci historie a antické architektury mají v Beratu pré
Albánie nabízí mnoho zajímavostí i pro cestovatele, kteří se zabývají historií a architekturou. Uniknout by jim nemělo historické městečko Berat plné útulných úzkých uliček, které je zapsáno na seznamu UNESCO. Každý, kdo ho někdy viděl, asi pochopí, že se tomu není třeba nijak zvlášť divit. Jedno z nejstarších měst tohoto státu leží na řece Osum obklopené malebným pohořím. Majestátní a půvabné scenérie ještě doplňuje rozsáhlá pevnost, která pochází ze 14. století.
Památka na místo láká všechny fanoušky historických staveb plných zajímavých fresek a ornamentálních maleb ve stylu osmanského urbanismu. Unikátní architektura i líbivá místní atmosféra ve městě oken a tisíců příběhů, jak se Beratu také někdy přezdívá, ale nejspíš nadchne i jakéhokoliv jiného turistu. Na úplném jihu Albánie nevynechte ani návštěvu antického areálu Butrint spadajícího taktéž do seznamu UNESCO. Od roku 2000 se v místě nachází také Butrintský národní park na ochranu tamní přírody a památek pocházejících z doby bronzové až 19. století.
Největší jezero na Balkáně s vězením pro neplavce
Největší jezero na celém Balkáně se nachází u hranic s Černou Horou. Jezero o rozloze přibližně mezi 356 až 376 kilometry čtverečními se jmenuje Skadarské a nabízí nejen koupání, ale i řadu kuriozit. V jezeře je kolem padesáti ostrovů, z nichž některé ukrývají národní památky. Jednou z nejzajímavějších je takzvaný Černohorský Alcatraz, jak se mu někdy také přezdívalo, neboli bývalé vězení pro neplavce. Zrušeno prý bylo ve chvíli, kdy se někteří vězni naučili plavat a podařilo se jim z místa utéct.
