Článek
Dloubání v nose je dle zjištění odborníků z australské univerzity nejen neslušné, ale také potenciálně nebezpečné, protože může způsobit vznik Alzheimerovy choroby nebo demence. Výzkum, který prokazuje souvislost mezi šťouráním v nose a zanesením nosní sliznice škodlivými bakteriemi a viry putujícími až do mozku, byl proveden zatím pouze na myších.
Vědci, včetně některých českých odborníků, už dlouho spekulují o tom, že se mohou bakterie dostávat nosem do mozku, a tím vyvolávat neurodegenerační onemocnění mozku. Nyní vědecký tým společně s profesorem Jamesem St Johnem pracujícím jako vedoucí Centra Clema Jonese pro neurobiologii a výzkum kmenových buněk přišel s vůbec prvním oficiálním zkoumáním tohoto typu. Odborníci tak prozatím částečně potvrdili své domněnky o tom, že sliznice nosu je velmi citlivým místem, do kterého by se z bezpečnostních důvodů raději nemělo příliš zasahovat.
Za vše může jeden druh bakterie
Chlamydia pneumoniae podle závěrů studie dokáže proniknout přes nos až do mozku a tam zapříčinit vznik neurodegenerativních chorob, jako je Alzheimerova choroba a demence.
„Jsme první, kdo prokázal, že Chlamydia pneumoniae může proniknout přímo nosem do mozku, kde může vyvolat patologie, které vypadají jako Alzheimerova choroba. Viděli jsme to na myším modelu a důkazy jsou potenciálně děsivé i pro lidi,“ vyjádřil se profesor St John.
Zároveň však zdůraznil, že se nejedná o definitivní potvrzení, zda to stejné platí i pro lidskou populaci. Podle vědce je zapotřebí další mnohem širší a početnější výzkum, aby se hypotéza o tom, že to v případě lidí funguje stejně potvrdila, nebo naopak vyvrátila.
„Musíme provést studii na lidech a potvrdit, zda stejná metabolická dráha funguje stejným způsobem. Je to výzkum, který navrhlo mnoho lidí, ale dosud nebyl dokončen. Víme, že tytéž bakterie jsou přítomny i u lidí, ale zatím jsme nezjistili, jak se tam dostanou,“ vysvětlil výzkumník.
Chlamydie pneumoniae se u myší dostávají podle odborníků až do mozku přes čichový nerv, odkud bakterie mají kratší cestu přímo až do mozku. Touto cestou se vyhnou ochranné hematoencefalické bariéře, která je zodpovědná za správnou funkci centrálního nervového systému, jeho ochranu před toxiny a patogeny a regulaci přísunu živin. Jestli tento princip platí i u lidského organismu je tedy nutné ještě vyzkoumat při studii zaměřeném přímo na lidi s lidským vzorkem populace.
Čeští badatelé mají stejnou teorii
Teorii australských vědců před nedávnem potvrdil také český chemik Tomáš Fiala. Neslušné šťourání v nose prý spadá mezi aktuálně vnímané rizikové faktory pro vznik Alzheimerovy choroby. Fiala s týmem kolegů zjišťuje možné příčiny vzniku závažných neurodegenerativních onemocnění. A i jeho tým shledal jako pravděpodobné původce bakterie a viry.
„Když se nám do mozku dostanou bakterie nebo viry, vznikne infekce. Jakmile nervové buňky zjistí, že čelí útoku, zavolají si pomoc a imunitní buňky se snaží viry a bakterie odstranit. Pokud vše postupuje, jak má, zbavíme se infekce a jsme v pořádku. Může se však stát, že se proces zvrtne, imunitní buňky na patogeny zareagují příliš agresivně a nezlikvidují jenom je, ale začnou likvidovat i nervové buňky. Neurodegenerace by pak souvisela s přehnanou reakcí imunitního systému.
A jedním ze způsobů, jak si můžeme relativně snadno zanést zánět do mozku, je dloubání se v nose špinavýma rukama, pokud při něm dojde k mikroporanění. Hematoencefalická čili krevní bariéra mozek značně chrání a patogeny do něj snadno nepustí. Cesta z nosu do mozku je ale velmi krátká, přes sliznici a nosní nerv se do mozku bakterie dostanou rychle.
Je možné, že kdo se bude pravidelně a dlouhodobě dloubat v nose, u toho bude větší pravděpodobnost, že v seniorském věku Alzheimera dostane. Tohle je však jen hypotéza, pro niž zatím neexistují důkazy. Používám ji, abych laikům přiblížil význam výzkumu,“ upozorňuje český vědec na webu reportermagazin.cz všechny, kteří si nedokážou odpustit neslušný zlozvyk, jakým je šťourání v nosních dírkách.
Pozor i na jiné zásahy
Potenciální nebezpečí se netýká pouze dloubání v nose, ale jakýchkoliv zásahů do nosu. Z tohoto hlediska je lepší se vyvarovat prudkému škrábání v nose nebo vytrhávání přerostlých chloupků z nosních dírek. Poškozená, byť jen nepatrně, nosní sliznice je totiž náchylnější k patogenům. Jejich zvýšené množství se již zmiňovaným způsobem může kratší cestou dostat přímo do mozku, kde způsobuje vážné zdravotní problémy, jako jsou infekce anebo ještě závažnější choroby. Povrch vnitřku nosu, který je například nepatrně škrábnutý nebo jinak poraněný a krvácí, je zranitelnější a náchylnější ke vzniku a množení mikroorganismů.
Ztráta čichu by se neměla podceňovat
Profesor St Johnes zároveň upozornil na souvislost mezi kvalitou čichu a vážným neurologickým onemocněním. Podle něj by měla být správná funkce čichového smyslu dokonce součástí diagnostiky Alzheimera a demence u lidí nad 60 let. Právě náhlá ztráta čichu či jeho výrazné zhoršení může znamenat počátek těchto onemocnění. Patří k jeho raným fázím, takže by tyto prvotní příznaky mohly umožnit rozpoznat ho včas a zahájit co nejdříve adekvátní léčbu.
Nelze se však zaměřit pouze na pár faktorů. Jak uvedl australský vědec, existuje mnohem více vlivů, které mohou vznik neurodegenerativních onemocnění zapříčinit nebo se na něm podílet. St Johnes zmiňuje jako další podstatný vliv například také vliv prostředí, ve kterém jedinec žije. Mnohé podle odborníků ovlivňuje také celkový životní styl.
