Článek
Příklad si uvedeme na nejnovějších událostech. Na obou stranách hranice se objevily falešné zprávy, podvržené dokumenty, účet vydávající se za českého velvyslance i placená reklama zvací na demonstraci v Třinci. Jednotlivé kroky na sebe precizně navazovaly. Přestože k žádnému sporu mezi vládami nedošlo, na internetu vznikla přesvědčivá iluze krize. Tento případ je učebnicovým příkladem toho, jak dnes fungují moderní informační operace.
Nejčastějším cílem bývá stav, kdy člověk řekne: „Už stejně nevím, čemu věřit, všichni lžou.“ Plošná nedůvěra znefunkčňuje ověřování faktů a vytváří ideální půdu pro další manipulace.
Falešný duplikát webu iRozhlasu, profil velvyslance i falešná demonstrace
Celá řetězová reakce nevyrostla z jednoho příspěvku. Útočníci postupovali v několika navazujících vlnách:
- Kompromitace důvěryhodného média (16. srpna): Útočníci získali heslo zaměstnance polského regionálního Radia PiK a na jeho oficiální web vložili zprávu o tom, že Polsko plánuje zabrat část českého území. Případ začalo vyšetřovat polské Centralne Biuro Zwalczania Cyberprzestępczości.
- Klon českého zpravodajského portálu: Krátce nato se v češtině objevila věrná napodobenina webu iROZHLAS.cz na vizuálně téměř k nerozeznání podobné adrese, která tvrzení přejala a upravila pro české publikum.
- Zapojení diplomacie: Na Facebooku vznikl profil vydávající se za českého velvyslance v Polsku Břetislava Dančáka. Účet zveřejnil falešný dokument s gramatickými chybami (pravděpodobně generovaný AI), který měl dokazovat polské nároky, a také deepfake video s postavou připomínající velvyslance. Aby iluze působila dokonale, profil veřejně komunikoval s dalším falešným účtem – tentokrát vydávajícím se za polského náměstka ministra zahraničí Artura Harazima.
- Přesun z online světa na náměstí v Třinci: Účet vystupující pod jménem Adam Sikora spustil placenou reklamu propagující protest na sobotu 29. srpna v Třinci s hesly „Těšínsko je české“. Profilová fotka organizátora i jím nabízená nemovitost v Ropici nesly jasné znaky vygenerování umělou inteligencí. Reklama zasáhla desítky tisíc lidí, přestože třinecká radnice o žádném shromáždění neměla ani tušení.
Jak funguje „válečný marketing“ v praxi
V odborném prostředí se pro tyto útoky nepoužívá komerční pojem „válečný marketing“, ale termíny jako psychologické operace (PsyOps), informační operace nebo hybridní působení. S klasickým marketingem však mají tyto techniky společný základní princip: řízení pozornosti a práce s emocemi.
Úspěchem operace není to, že všichni lidé uvěří, že Polsko zítra zaútočí. Úspěchem je, pokud se veřejnost začne zabývat otázkou, zda Polsko představuje hrozbu.
Obchodní značka potřebuje potkat zákazníka na několika různých místech (v televizi, na billboardu, na sociálních sítích), aby v něm vyvolala pocit důvěry. Informační operace postupuje stejně, pouze neprodává produkt, ale strach, nedůvěru a pocit ohrožení.
Využívá k tomu klíčové mechanismy lidské psychiky:
Princip sociálního důkazu
Pokud člověk narazí na jednu pochybnou zprávu, máne tendenci ji ignorovat. Pokud ale během 24 hodin vidí článek, reakci diplomata, debatu v komentářích a pozvánku na akční protest, mozek podlehne dojmu, že „na tom přece musí něco být, když se o tom mluví všude“.
Vytvoření iluze více nezávislých zdrojů
- Jeden aktér v digitálním prostředí snadno vytvoří jak primární lživou zprávu, tak i fiktivní autoritu, která ji potvrzuje.
- A fiktivní dav, který o ní diskutuje už jen dotvoří iluzi skutečného tématu i skutečné události.
Přesun ohniska debaty (Agenda Setting)
Úspěchem operace není to, že všichni lidé uvěří, že Polsko zítra zaútočí. Úspěchem je, pokud se veřejnost začne zabývat otázkou, zda Polsko představuje hrozbu. Změnilo se téma, o kterém společnost přemýšlí.
Vyvolání mentální rezignace
Nejčastějším cílem bývá stav, kdy člověk řekne: „Už stejně nevím, čemu věřit, všichni lžou.“ Plošná nedůvěra znefunkčňuje ověřování faktů a vytváří ideální půdu pro další manipulace.
Pravdivé jádro v moři fikce: 368 hektarů
Úspěšná dezinformace téměř nikdy nevzniká na zelené louce. Vždy staví na reálném faktickém základu, který jí dává počáteční věrohodnost.
Mezi Českem a Polskem skutečně existuje otázka 368,44 hektaru území. Tento dluh má původ v roce 1958, kdy Československo a Polsko podepsaly smlouvu o konečném vytyčení státní hranice. Československo tehdy předalo Polsku 837,46 hektaru, ale získalo 1 205,90 hektaru. Rozdíl činí přesně 368,44 hektaru, které by mělo Česko Polsku technicky dorovnat.
Tento fakt je desetiletí známou diplomatickou záležitostí, kterou obě země řeší standardní administrativní cestou. Není to tajemství, nová krize ani důkaz o územních nárocích či vojenské hrozbě.
Manipulace funguje tak, že vezme tento ověřitelný fakt a naroubuje na něj smyšlený dramatičtější příběh:
Fakt: Česko dlouhodobě řeší s Polskem historický územní dluh 368 hektarů.
Přidaný narativ: Polsko chce zabrat Těšínsko a občané musejí jít protestovat do ulic
Výsledek:
Člověk, který si existenci 368 hektarů dohledá, snadno podlehne dojmu, že je pravdivý i zbytek konstrukce.
Vysoká inteligence před manipulací nechrání. Co s tím?
Někdy může být dokonce zrádná: člověk, který umí rychle hledat souvislosti a dobře argumentovat, dokáže stejně obratně najít vysvětlení pro závěr, ke kterému už předem směřuje. Rozhodující proto není jen to, jak jsme chytří, ale v jakém jsme rozpoložení, co už si o tématu myslíme a jestli nám daná informace potvrzuje něco, čeho se bojíme nebo čemu chceme věřit.
Nejlepší obranou proto není říkat si „mně se to stát nemůže“, ale právě naopak: počítat s tím, že se to může stát komukoli.
Manipulace často neútočí na nedostatek inteligence, ale na běžné lidské zkratky – potřebu rychle pochopit složitou situaci, důvěru ve známě vypadající zdroje nebo tendenci přikládat větší váhu informacím, které zapadají do našeho současného názoru. Nejlepší obranou proto není říkat si „mně se to stát nemůže“, ale právě naopak: počítat s tím, že se to může stát komukoli.
Ve chvíli, kdy nás nějaká zpráva okamžitě utvrdí v tom, co jsme si už mysleli, nebo v nás vyvolá silný vztek či strach, stojí za to zpomalit a položit si jednoduchou otázku: Jaký důkaz by mě přesvědčil, že to není pravda? Pokud žádný takový důkaz připustit neumíme, možná už neověřujeme informaci, ale bráníme vlastní přesvědčení.
Pozadí útoků a metody obrany
Polský státní ústav NASK (Ośrodek Analizy Dezinformacji) uvedl, že rukopis operace odpovídá metodám dlouhodobě používaným ruskými vlivovými strukturami. Zároveň ale zdůraznil, že bez jednoznačných technických důkazů nelze v této fázi provést definitivní atribuci konkrétního incidentu.
Širší bezpečnostní kontext je nicméně zdokumentován. Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě za rok 2025 (zveřejněné 27. srpna 2026) výslovně varuje, že Ruská federace pokračuje v intenzivním hybridním působení proti státům EU včetně ČR, a to prostřednictvím propagandy, verbování aktérů přes Telegram i kybernetických útoků.
Tentokrát však obranné mechanismy zafungovaly rychle. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski i česká diplomacie fámy okamžitě odmítli. Prezident Petr Pavel při návštěvě Těšínska v pátkem 28. srpna označil celou akci za cílenou provokaci, na kterou lidé na obou stranách hranice neskočili.
Jak zvládnout manipulaci: Praktický návod
Rozpoznat pokročilé manipulace vyžaduje dodržování několika základních pravidel ověřování:
- Hledejte nezávislé stopy mimo sociální sítě: Pokud diplomat pronese závažné prohlášení, musí existovat záznam na oficiálních stránkách ministerstva či v tištěných periodikách, ne pouze na jednom profilu na Facebooku.
- Kombinujte zdroje z obou stran: Pokud by vznikala skutečná krize mezi dvěma státy, informovala by o ní nezávisle na sobě seriózní média v Česku i v Polsku.
- Prověřujte autorství událostí: Pokud někdo pořádá veřejné shromáždění, lze existenci akce snadno ověřit přímo u příslušného městského úřadu nebo městské policie.
- Oddělujte fakta od výkladu: Ptejte se: Co z této zprávy je ověřitelný fakt a co je pouhá emoce nebo interpretace dodaná autorem?
Schopnost naletět přesvědčivému obsahu vytvořenému pomocí AI není známkou inteligence a hloupnutí společnosti, ale přirozenou reakcí na čím dál dokonalejší technologie.
Nejúčinnější obranou proto není říkat si „mně se to stát nemůže“, ale právě naopak: počítat s tím, že se to může stát komukoli. Je to ochota zastavit se a položit si jednoduchou otázku: Jaký důkaz by mě přesvědčil, že to není pravda? Pokud žádný takový důkaz připustit neumíme, možná už neověřujeme informaci, ale bráníme vlastní přesvědčení. Opravdu se nemůžeme plést?
