Článek
Moje letošní pýchavka obrovská čekala hned v počtu dvou kusů tam, kde bych jí opravdu nehledala, v rámci části mojí (ne) pravidelné běžecké trasy na kraji pastviny nedaleko Říčan u Prahy. Na první pohled je přitom těžké uvěřit, že něco takového opravdu patří mezi pýchavky. Houba, která může dorůst velikosti fotbalového míče, působí spíš jako něco nafouklého pumpičkou a zapomenutého v trávě, než jako klasický houbařský úlovek.
Pýchavka obrovská (Calvatia gigantea) patří mezi největší druhy hub, které u nás můžeme potkat. Běžně mívá kolem 10 až 50 centimetrů, výjimečně může být ještě mnohem větší. Česká mykologická společnost uvádí jako běžný horní rozměr zhruba 50 centimetrů, výjimečně až 70 centimetrů. A právě velikost je jednou z věcí, které na ní houbaře baví. Zatímco běžnou pýchavku člověk snadno strčí do košíku, u její obrovské příbuzné už může být praktičtější vzít si na pomoc tašku. Nebo rovnou kolečko, pokud máte štěstí opravdu mimořádné (no dobře, dělám si legraci).
Pýchavka obrovská je známá také jako vatovec obrovský. Důvod je docela přízemní: její vnitřek v mladém stadiu připomíná bílou, hutnou vatu. Odborně se této části říká teřich. Ještě není plný vyzrálých výtrusů a právě tehdy je houba také vhodná k jídlu. Později bílá hmota začne žloutnout, přechází do olivových a hnědavých odstínů a nakonec se rozpadá na výtrusný prach.
Hledejte jinde, než běžné houby
Pýchavka obrovská není typická lesní houba. Pokud tedy při hledání hub celý den procházíte smrčiny, asi si na řízcích nepochutnáte. Mnohem větší šanci máte na loukách, pastvinách, zahradách, v parcích, na okrajích světlých lesů nebo na místech s vyšším obsahem dusíku. Často se objevuje také v trávě kolem kopřiv. Právě bujné kopřivy mohou být docela dobrým vodítkem – ne proto, že by pýchavka kopřivy milovala jako takové, ale protože ukazují na půdu bohatou na živiny a dusík. Vyplatí se proto dívat na místa, která houbař běžně mine: starší louky, pastviny, zarostlé okraje cest, prosvětlené okraje lesa nebo trávníky, které nejsou dokonale udržované. Pýchavka může růst jednotlivě, ale někdy se objeví i několik plodnic pohromadě.
Sezona je poměrně dlouhá – objevovat se může od pozdního jara až do podzimu, výraznější nálezy ale přicházejí podle počasí během teplejší části roku. Po deštích má smysl podobná místa projít znovu. A ještě jedna dobrá zpráva pro houbaře: když jednou najdete místo, kde pýchavky rostou, zapamatujte si ho. Neznamená to, že tam bude každý rok obří úroda, ale tento druh se na vhodných stanovištích objevuje opakovaně.
Je to vůbec pýchavka?
Ano. Jen trochu jiná, než jakou si pod tím slovem většina lidí představí. Pýchavka obrovská je samostatný druh rodu Calvatia. Malé kulaté pýchavky, které známe například z luk a lesů a které po dozrání při zmáčknutí vypouštějí obláčky výtrusů, patří typicky do rodu Lycoperdon. Oba rody ale patří do stejné čeledi Lycoperdaceae. Takže ano, jsou příbuzné. Zajímavé je, že samotné vědecké jméno pýchavky obrovské se v minulosti několikrát měnilo. Najdeme ji pod názvy Langermannia gigantea, Lycoperdon giganteum nebo Bovista gigantea. Dnes je přijímaným názvem Calvatia gigantea. Její obří rozměry ale nejsou jediná zajímavost. Plodnice nemá klasický třeň ani klobouk s rourkami či lupeny. Prakticky celou ji tvoří uzavřená plodnice, uvnitř které se postupně vytvářejí miliardy drobných výtrusů. Když pýchavka dozraje, její bílý vnitřek se změní v olivově až hnědě zbarvenou výtrusnou hmotu. Tehdy už je z původního obřího bílého míče spíš továrna na další generaci pýchavek. Pro kuchyni je ale důležité něco úplně jiného: na velikosti tolik nezáleží. Rozhoduje stav uvnitř.
Co z ní ukuchtit? Nemusí to být jen řízek
Mladou pýchavku rozkrojte. Dužnina musí být pevná, kompaktní a čistě bílá. Jakmile začíná žloutnout, zelenat, hnědnout nebo se mění na výtrusný prach, houba už do kuchyně nepatří. Obří velikost tedy není problém – problém je přílišná zralost. A tady přichází na řadu nejslavnější způsob úpravy. Pýchavkový řízek. Houba se nakrájí na plátky, podle chuti osolí (či se může i okořenit pro výraznější chuť, protože samotný řízek může být trochu mdlý), obalí v trojobalu a osmaží podobně jako klasický řízek. A právě tady se ukazuje, proč je nález velikosti fotbalového míče trochu nebezpečný: z jedné houby můžete nakrájet tolik plátků, že se na oběd pozvou i příbuzní, kteří se o vás posledních pět let nezajímali.
Na Facebooku jsem proto po zveřejnění svého nálezu dostala kromě očekávaného doporučení na řízky i další nápady. Někteří houbaři pýchavku suší společně s ostatními houbami a potom ji melou na houbové koření, jiní doporučují její naložení v oleji podobně jako hermelín nebo dobrou polévku či dokonce guláš- pro další tipy schválně koukněte sem. Já jsem polévková, a tak tento tip bude asi mojí volbou. Pokud máte opravdu velkou plodnici, nabízí se také zpracování části na později – například nakrájení a zamrazení po krátké tepelné úpravě.
Zdroje:
https://www.myko.cz/myko-atlas/Calvatia-gigantea
https://www.myko.cz/poradna/z-vasich-dotazu
https://www.nahoubach.cz/atlas-hub/pychavka-obrovska
