Jižní Morava bez davů: tajné bílé pláže a Venuše z Mašůvek, která nálezci vydělala 5 Kč

Na jižní Moravu se většina lidí vydává za Pálavou, Lednicko-valtickým areálem nebo rušnými vinařskými centry. My jsme letos zkusili něco jiného. Zakotvili jsme u Výrovické přehrady na Znojemsku a během několika dnů zjistili, že ten největší luxus už dnes nemusí být ani výborné víno nebo teplá voda ke koupání. Tím největším bohatstvím je klid. Jsou tu místa, kde člověk za celý den potká víc volavek než turistů.

Naší základnou se stal Autocamp Výr. Bydlíme v útulné, plně vybavené maringotce, která stojí jen pár kroků od vody. Večer sedíme na terase se sklenkou místního vína, ráno nás budí zpěv ptáků a přes den se rozhodujeme, jestli vyrazíme na loďku, projdeme se kolem přehrady nebo se vydáme objevovat okolní kraj.

Výrovická přehrada už své příznivce dávno má. Voda je příjemně teplá, na březích posedávají rybáři, nad hladinou pravidelně přelétají volavky a ani uprostřed července tu nepanuje atmosféra přeplněného koupaliště. Napsala jsem o ní zde. O to víc nás ale překvapilo, že nejkrásnější koupání celé dovolené jsme našli úplně jinde.

Bílá pláž, kterou nevytvořilo moře

Jen několik kilometrů od přehrady se nachází oblast spojená s těžbou kaolinu. Kaolin – jemný bílý jíl používaný při výrobě porcelánu, keramiky nebo papíru – se zde po desetiletí dobýval z hlubokých lomů. Po ukončení těžby některé z nich zaplnila voda a vznikla místa, která vypadají téměř exoticky.

Po polní cestě přijíždíme k bývalému lomu a chvíli jen stojíme. Pod námi se rozprostírá hladina nečekaně čisté vody, kolem ní září bílé břehy a celé místo připomíná spíš exotickou pláž než jižní Moravu.

Největší překvapení nás čeká až po vstupu do vody. Člověk by čekal mazlavé jílovité dno, jenže pod nohama je jemný, příjemný podklad připomínající mořský písek. Voda je průzračná, krásně vyhřátá a bez sinic. Místo koupacích mol tu jsou tiché zátoky a místo stánků s občerstvením pole slunečnic, kde se dají pořizovat nádherné fotky. V místě jsme neviděli žádný zákaz vjezdu či koupání.

Léto, které letos přispěchalo příliš brzy

Vedra byla letos neúprosná. Když jsme se vydali na téměř dvacetikilometrový pěší výlet směrem k Hlubokým Mašůvkám, krajina už působila skoro zářijově. Pole byla z velké části sklizená, potoky místy vyschlé a po cestě jsme trhali zralé švestky.

Jedním z překvapení byl hrad Lapikus, či přesněji, jeho zřícenina. Dodnes jsou dobře patrné valy, příkopy i části zdiva. Hrad byl dokončen pravděpodobně ve druhé polovině 14. století a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1411. Už o necelé století později byl uváděn jako pustý. Je pustý i dnes jako zřícenina - nepotkáváme vůbec žádné turisty.

Pokračujeme do Hlubokých Mašůvek kolem krásného, asi zánovního a prázdného koupaliště. Škoda, že nemáme plavky. Vstupné je nízké a když se jen osvěžujeme drinkem, nemusíme ho platit. A pak už jdeme dál. Dominantou obce poetického názvu je poutní kostel Navštívení Panny Marie, křížová cesta, Lurdská jeskyně, Boží hrob i pramen. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších duchovních sídel regionu. Jenže obec ukrývá i mnohem starší příběh.

A to objev sošky Venuše, který se podařil v roce 1934 při archeologickém výzkumu Františka Vildomce. Největší fragment sošky našel podle pamětí pana Vildomce dělník Robert Veselý, který hned od nadšeného ,šéfa' dostal mimořádnou odměnu 5 korun československých - za první republiky používaná dnešní zkratka Kč. Další nálezci byli odměňováni stejně a archeologům se podařilo téměř celou Venuši složit z rozptýlených úlomků – chyběl už jen malý kousek pravé nohy. Úlomky byly prý od sebe vzdáleny až celých deset metrů, její skoro kompletní složení je tak malým zázrakem.

Hlubokomašůvecká venuše je jednou z nejvýznamnějších neolitických plastik Moravy. Je vysoká 36 cm, vznikla přibližně mezi lety 4050–3850 př. n. l. a originál je uložen v Moravském zemském muzeu. Veřejnosti se už teď ukazuje jen občas, což je škoda - dříve bývala soška k vidění na místním zámku. Také se vám líbí více, než její slavnější ségra z Věstonic?

Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme v Plavči. V areálu zámku, dnes sloužících jako domov seniorů, stojí románská rotunda, na jejíž střeše upoutá pozornost záhadná kamenná plastika. Jsou tu taky pávi, kočičky a hezké posezení.

Každý večer se vracíme do maringotky u Výrovické přehrady. Pijeme víno koupené přímo ve Výrovicích a uvědomujeme si, že největším zážitkem celé dovolené nebylo jedno konkrétní místo. Bylo to ticho. V době, kdy jsou nejznámější turistické cíle jižní Moravy plné lidí, jsme našli kraj, který si svůj klid stále zachoval.

Zdroje:
https://naleziste-hluboke-masuvky.webnode.cz/l/hlubokomasuvecka-venuse/
https://www.znojemsko.cz/2020/09/10/hlubokomasuvecka-venuse-oziva-po-temer-sedmi-tisici-letech
https://www.lands-of-venuses.eu/v-c-hm/w-c-hm.html
https://lesycr.cz/casopis-clanek/prochazka-z-hlubokych-masuvek-do-plavce/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lapikus