Článek
Čím hlouběji se se synem noříme do amatérské mineralogie, tím krásnějších nálezů si pochopitelně žádá. Po záplavě českých granátů a olivínů jsem si myslela, že už „nebude kam“ postupovat. Přeci jen vltavín, lepší ametyst či záhnědu nebo křišťál úplně každý den nenajdete, a trpělivost s mnoha dny bez úspěchů zatím synovi chybí.
Sádrovec
Pak jsme ale dostali tip na „zázrak“, který jsme vůbec neznali. Sádrovec. Měkkoučký minerál, který tvoří rychle dorůstající, velké průsvitné krystaly, které může každý snadno najít. S těmi nejkrásnějšími nálezy se pak můžete právem chlubit, fotit je, používat k dekoracím. Jen pozor při čištění, jsou měkké a snadno se poškodí - vryp do nich uděláte i nehtem.
A kam tedy na ně dojít? Tady musím být trochu „zlá“ a naprosto přesnou lokalitu, „konkrétní ďuru“, kde jsme sbírali my, neprozradím. Ale pozbudím vás - ani my jsme neměli naleziště specifikované na metry, a v pohodě jsme našli vzorky viz fotky. Dostali jsme dva tipy, ve znění zhruba takto: okolí křižovatek Jižní spojky a ulice V Korytech, či Jižní Spojky a ulice Rabakovská. Lepší je přijít pěšky od autobusu, špatně se parkuje. A pak oblast severně a severovýchodně od obchodního centra Europark Štěrboholy, konkrétně svahy a pole podél Štěrboholské spojky a dálničních sjezdů směrem na Dolní Měcholupy. Naprosto nejlepší je, když je zrovna v oblasti nějaký čerstvý výkop, pak se krystaly doslova třpytí.
Sádrovec
Jdeme o víkendu - výhoda lokalit u dálnic je, že fakt ale opravdu davy nečekáme. Zase tu nemusíme platit vstupné na výhled a neotravují prodejci suvenýrů. Vybíráme první „strašnickou“ lokalitu. Hledáme v odkrytých svazích, dírách, výkopech. Najednou kluk zavýskne a zvedá do výšky pořádný třpytivý kousek. První nález je vždycky nejhezčí. A za chvíli začnou krystalky svým třpytem dávat o sobě vědět. Brzy pochopíme, že pokud jich nechceme vláčet domů na zádech pytel, budeme se muset trochu krotit. Bereme jenom velké, kompaktní, hledáme hlavně ty s typickým tvarem „vlaštovčího ocasu“ - vzniknul postupnou krystalizací ve vrstvách. Prach a hlínu máme všude, do toho poněkud industriální panoramata - i když první popsaná lokalita je v tomto ještě „v pohodě“. Tato výprava není věru moc příjemná co do romantiky, ale zato co do nálezů jedna z nejzajímavějších – můžeme si opravdu vybírat, co vezmeme a co ne. Kluk bude mít do sbírky na vyměňování a nebo vymyslíme s dcerou dekorace a tvoření, přemýšlíme např. nad obrazem z vlastnoručně nasbíraných krystalů. A pokud si chcete trochu zlepšit náladu procházkou, přeci jen pro vás mám jeden tajný tip. Hned vedle je miniaturní přírodní rezervace Mokřady Triangl, trojúhelník ze všech stran obklopený železnicí. I přes blízkost města zde žije přes 40 druhů ptáků a 5 druhů obojživelníků, včetně chráněné kuňky obecné, a je to příjemné a milé místo třeba na malý piknik. Ačkoliv je oblast skrytá, nejsnadněji se do mokřadu dostanete pěšky přes železniční podchod u ulice Rabakovská. My si provětrat hlavu jdeme. Poskakujeme po sluníčku vesele, i když - nebo právě protože - nás na zádech tíží trocha sádrovce. A nebojte, neubude. Vzali jsme si přiměřeně a krystaly velmi rychle dorůstají.
