Last minute levandule v Provence: sami na posledních voňavých polích té jediné pravé

Výlet za poslední levandulí začínáme v kouzelném městečku Sault. Tady jsou lidé, ale ne mnoho - snadno najdeme místo na parkovišti i stůl v restauraci s impozantním výhledem do kraje. Beru aplikaci map a dělám tečky tam, kde jako Jeníček tuším „světýlko“ aneb dosud nepokosené fialové vonné pole.

Po obědě začíná „bojovka“. Samozřejmě, že moje špendlíky nebyly úplně přesné. Prošli jsme hezkých pár polňaček mezi kamennými domky. Nikde ani noha. Místo davů slyším jen bzukot včel, šustění trávy a občasný zvuk traktoru někde v dálce. A pak jsme je našli. Jedno, druhé, třetí. Jedno s výhledem na město na skalách.

Celé pole máme jen pro sebe. Asi je to tím, že na levanduli jsme vlastně přijeli trochu pozdě. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Nejslavnější místa kolem Valensole už v tomto období často bývají po sklizni. Provence není nekonečně fialová pohádka – levandule má svůj krátký okamžik slávy a zemědělci ji sklízejí přesně tehdy, když je obsah vonných silic nejvyšší.

Jenže Sault má jednu výhodu pro později příchozí. Leží vysoko v podhůří Mont Ventoux, přibližně 700 metrů nad mořem. Chladnější klima tady posouvá kvetení o několik týdnů později. Když už jinde levandulové lány mizí, tady se ještě mohou držet poslední fialová pole.

To, co většina turistů obdivuje na rozlehlých polích, často není pravá, původní levandule, ale lavandin – kříženec levandule lékařské a levandule širokolisté. Je odolnější, dává větší množství oleje a proto se hojně pěstuje pro průmyslové využití.

Pravá horská levandule (Lavandula angustifolia) je vzácnější. Roste především ve vyšších polohách a právě oblast kolem Saultu patří k jejím tradičním centrům.

Možná i proto má zdejší krajina jinou atmosféru. Není to jen obrovská fialová plocha pro fotografii. Je to živá zemědělská krajina.Mezi řádky levandule poletují včely, z trávy vyskakují kobylky a horký vzduch voní směsí suchých bylin, prachu a květů.

Levandule není pro Sault jen symbolem. Je součástí jeho příběhu. Po druhé světové válce čelily horské oblasti Provence vylidňování a ekonomickým problémům. Tradiční zemědělství se měnilo a mnoho mladých lidí odcházelo do měst. Právě pěstování levandule a výroba levandulového oleje pomohly mnoha zdejším rodinám udržet hospodářství.

Z rostliny, která kdysi rostla téměř divoce na suchých svazích, se stal základ místní ekonomiky. Dnes živí nejen pěstitele a výrobce kosmetiky, ale i celý turistický ruch. Sault dokonce každoročně slaví levandulový svátek, který připomíná, jak hluboko je tato rostlina v místní kultuře zakořeněná. ( A také pomáhá tomu, že některá pole v okolí zůstávají až do srpna nepokosena)

Nakonec možná nejhezčí nebylo samotné pole. Byla to cesta k němu. To horké a voňavé bloudění mezi kamennými cestami. Nejistota, jestli jedeme správně. Zastavení uprostřed horka, kdy se kolem nás rozléhal jen zvuk hmyzu. A ten zvláštní pocit, že slavnou Provence máme na chvíli jen pro sebe. Levandule na fotografiích bývá dokonalá. Ne, tak sytou fialovou jako na plakátech levandule nemá. Ale je živá. Voní. Bzučí. Pomalu mizí pod rukama lidí, kteří ji celý rok pěstují. Potkali jsme dva zemědělce. Smáli se nás. Mávali na děti. Dovolili nám natrhat. Teď nám svazeček voní na ubytování a má větší kouzlo než fotky.