Článek
A kam tedy na ně? Směřujeme s batohy, které ztěžkly o nezbytná kladívka, vlakem do oblasti „Táborové základny Železnice“. Do samotné obce Železnice sice vlak kupodivu i jede (očekávala jsem samořejmě Železnici bez železnice, jsem už zvyklá na nejrůznější "vychytávky"), ale zato pěkně blbě. Rozumější by bylo jet autobusem nebo autem - ale, safra, na čundr se jede vlakem a basta. Po krátké obhlídce místa už večer jen vybíráme vhodný a bezpečný flek (CHKO naštěstí daleko a potok blízko, takže nic nehrozí) a za chvíli už praská ohýnek a voní buřty. Mami, vzala jsi horčici, že jo? Mami, kde mám nůž? Mami? Mami? (Mami kouká do ohně a nemaminkuje).
Chalcedony
Po příjemné, i když ještě velmi chladné noci a snídani -a samozřejmě uvedení místa do stavu, že nikdo nepozná, že jsme tu byli - už jdeme přímo do akce. Nedaleko se nachází „Kracíkův lom“, proslavený acháty a chalcedony, do kterého se prý chodí dírou v plotě. A samozřejmě to není povoleno. Pokusíme se tedy jako obvykle učinit nálezy na „legálním“ místě. Máme tip na zákrutu silnice, která spojuje obec Železnice a právě zmíněný lom. A také pole, které je nad silnicí, pod táborovou základnou. S tím, že tu nebudou asi vysloveně achátové pecky jako v lomu samotném, ale chalcedony bychom najít mohli. Vybrali jsme si záměrně období velmi brzkého jara, kdy ještě zemědělcům v ničem „nedupeme“. Ze začátku se zdá, že tato výprava moc úspěšná nebude, ale pak ve svahu u silnice nalézáme zlatou - pardon - modrou žílu. Několik dalších nálezů spíše menších pak přeci jen učiníme i na poli. Kromě chalcedonů se nám povedl i moc hezký kalcit. Ano, na těchto kamínkách „nezbohatnem“, ale jsou moc krásné. Nejhezčí, když se namočí. Ale i v suchém stavu udělají v každé sbírce parádu. Šlapeme si to procházkou zpět na vlak a těšíme se z toho, jak se nám rozrůstá sbírka i společné zážitky.
