Článek
Základní a střední školství má být bezplatné. Tento princip máme zakotvený přímo v Listině základních práv a svobod a dává absolutní smysl – chceme, aby si kvalitní vzdělání mohl dovolit každý a každé dítě mohlo naplno využít svůj potenciál. Nejsme proti soukromým školám, odvádějí dobrou práci, ale v systému mají fungovat jako doplněk, nikoliv jako náhrada chybějících kapacit veřejného školství.
Proč není dotování soukromých škol správná cesta?
Nastavení transparentního a spravedlivého systém pro vykupování míst na soukromých školách není jednoduchý ani rychlý úkol. Znamenalo by to vytvořit další složitý byrokratický aparát na přerozdělování veřejných prostředků. Nákup míst by pak stejně jako všechny služby pořizované samosprávou podléhal zákonu o veřejných zakázkách a bylo by nutné složitě nastavit kritéria pro výběr takových škol. Školné se pak pohybuje v různé cenové relaci od 20 tisíc ročně až po 300 tisíc ročně.
Nezapomínejme navíc, že soukromé školy jsou už dnes masivně podporovány státem – dostávají 100 % prostředků na platy učitelů a 80 % na provoz. K tomu vybírají školné, které se v Praze může vyšplhat i na 100 tisíc korun ročně. Pokud letos zamířila na soukromé školy třetina pražských deváťáků, dotování jedné takové třídy o 30 žácích by město stálo zhruba 3 miliony korun ročně. Tyto prostředky budou chybět jinde.
Opomíjeným rizikem je také samotná úroveň výuky. Kvalita soukromých škol (obdobně jako těch státních) je různá a pouhý vysoký počet podaných přihlášek na danou školu ještě nezajišťuje vysokou úroveň vzdělání. V rámci návrhu na vykupování míst navíc nikdy nezaznělo, o jaké konkrétní školy by se mělo jednat. V Praze se navíc dlouhodobě potýkáme s kritickým nedostatkem učitelů. Příslib otevření například stovky nových míst na jedné škole (což v ideálním případě představuje čtyři nové třídy) znamená nutnost navýšit výuku o 6 plných úvazků, které musí pokrýt minimálně 10 různých učitelských aprobací. I u prokazatelně kvalitní školy tak v případě podobně skokového navýšení kapacit hrozí, že kvalita vzdělávání půjde výrazně dolů.
Co je skutečným řešením? Silné veřejné školy
Výhodnější a logičtější je zaměřit se na kapacity veřejných škol, zejména těch všeobecně vzdělávacích (gymnázia a lycea), kterých je v metropoli kritický nedostatek. Arogantní názor současného primátora Bohuslava Svobody, podle kterého jsou kapacity dostatečné a problémem jsou jen „ambiciózní maminky“ rozhodně nesdílíme. Nechceme přihlížet zvyšující se nerovnosti v přístupu ke vzdělání a přenášet odpovědnost na bedra rodin.
Řešení vidím v synergii opatření, na kterých se musí pracovat souběžně:
Urychlené budování kapacit: Dle našich propočtů lze přidat 1000 nových míst ročně. Musí se z toho ale stát absolutní priorita příští koalice a magistrát na to musí vyčlenit prostředky a později také lidi, kteří se budou úkolu věnovat naplno.
Využití stávajících budov: Byli jsme to my Piráti, kdo se jako první zasadil o otevírání gymnaziálních tříd na nevyužitých středních odborných školách. V tomto trendu musíme pokračovat. Pak tu máme množství budov, které jsou pronajaty soukromým vysokým školám a máme plán jak jim zajistit potřebné pozemky a zároveň uvolněné prostory obsazovat našimi školami.
Změna oborové struktury: Nadále je třeba potřeba pokračovat ve změně skladby studijních programů, protože poptávka pracovního trhu se dynamicky mění. Změnou struktury se rozšíří prostor pro tolik žádané všeobecné obory, obory zaměřená na IT, zdravotnictví nebo stavebnictví. Tam, kde to dává smysl, chceme také rozšiřovat kapacity 4letých gymnázií na úkor těch víceletých.
Zajištění učitelů: Nové třídy potřebují nové učitele. Klíčové bude posílení spolupráce s pedagogickými fakultami a podpora zkušených pedagogů, aby mohli fungovat jako mentoři pro své mladší kolegy.
Střední Čechy se musí podílet na nákladech
Tento problém nelze řešit izolovaně. Bohužel se zatím nepodařilo najít shodu mezi Ministerstvem školství, Prahou a Středočeským krajem, a to paradoxně i přesto, že ministr i radní pro školství v obou krajích byli donedávna z jedné strany (STAN).
Cesta z pražské vzdělávací krize nevede přes nákup drahých záplat v soukromém sektoru, ale přes poctivou, systematickou a rychlou práci na rozšiřování veřejných škol. Jen tak zajistíme spravedlivou šanci na kvalitní vzdělání pro všechny pražské děti.
