Článek
Bosky chodívala na základní škole moje kamarádka. Po chodnících a rušných ulicích našeho hlavního města. Připadalo mi to zvláštní i trochu nepochopitelné. Na chalupě, na trávě, proč ne. Tak chodíval občas můj děda. A já sledovala, jak jeho nohy nenávratně pokládají stébla trávy a jestli není poblíž květina a na ní včela. Ale po městském chodníku? Plném různých nelibých nástrah jako střepů, plivanců, exkrementů a špíny. To jsem tak jednou své kamarádce řekla: „Vždyť budeš mít špinavý nohy.“No, tak si je umeju," odpověděla mi. A bylo vyřízené.
Stejně si i doteď říkám, že špína velkoměsta musí jít smýt hůř, než třeba hlína ze záhonu a pozůstatky posekané trávy z vlastní zahrádky či lesní cesty nebo louky.
Ona byla první, kterou jsem takto viděla chodit. Ale občas zahlédnu i někoho dalšího v tom davu obutých a tímto se odlišujíc. Možná svobodnějšího. Nesešněrovaného tkaničkami zažitých stereotypů. Co za tím je, že se takto někteří rozhodli? Že nechají boty doma a půjdou bosí do práce, pojedou takto hromadnou dopravou, přijdou na návštěvu, kde se nebudou muset zouvat.
Pro lidi, co chodí celoročně naboso to není chvilková záležitost, ani rozmar. Pocit svobody? Nebo touha být v bližším kontaktu s přírodou? Životní styl? Anebo je to tak na chvíli vrací do bezstarostného dětství?
Bosé stezky
Jsou vymezené trasy, která někde začínají a končí jako třeba zde, kde si lze zkusit chůzi naboso. Chůze bosou nohou po různých přírodních materiálech má zprostředkovat zvláštní smyslové vjemy. Projít se tak můžete třeba po kůře, šiškách, písku, kamenech či balancovat na vratkém mostě z dřevěných trámů.
Je to zdravé?
Chození naboso stimuluje reflexní body na chodidlech, zlepšuje prokrvení, posiluje svaly nohou, klenbu, může zlepšit držení těla a rovnováhu. Naproti tomu nevhodná chůze na tvrdých a nerovných površích může kloubům a šlachám uškodit, způsobit bolest, přetížení a zranění.
Koho to láká nebo touží zkusit něco nového, na což je teď i vhodná doba, může vyzkoušet bosou stezku v blízkosti svého bydliště.
Přehled bosých stezek zde.
Já jednu bosochodku potkávám a tak jsem se rozhodla ji trochu vyzpovídat:
Co bylo tím prvním impulsem jít naboso?
Protože máme domeček se zahradou, takže jsem běžně vyběhla ven naboso, pro dřevo, pověsit prádlo. Nebo pro něco do auta. Zjistila jsem, že je mi to příjemné, a tak třeba na procházku se psem nebo do lesa, kde jsou travnaté stezky, jsem si řekla: Proč nejít bosa. S rodinou na různých procházkách jsem začala postupně sundávat boty, když jsem cítila, že tady bych se ráda prošla bosa. A pak už jsem začala chodit na delší trasy přírodou.
Jak dlouho tedy už chodíš bosky?
Tak 4 - 5 let. Po roce se ke mně přidal manžel. Boty si nosili s sebou, když jsme šli do přírody, kdyby jsme potkali třeba divoká prasata a bylo třeba rychle utíkat nebo kvůli ostružiní.
Jaké byly začátky?
Když jsem začala chodit naboso a pak si po celodenním chození lehla do postele, cítila jsem hřejivý pocit, jako když jdeš z posilovny, taková mapa toho, co jsem za ten den prožila. Vnímala jsem to i jako takové poděkování. Teď už ho necítím, ale pořád je to příjemné. Každý má jiný typ chodidla, jinak citlivé, já třeba nejsem ani lechtivá. Začít zlehka, našlapovat na špičku a pak už se jde přirozeně. Chodím klidně i v dešti. Šlápnu si i do sněhu, ale jen na chvilku.
Co na to okolí?
Lidi, samozřejmě, ze začátku koukali, než si zvykli, když jsem šla na nákup nebo jela vlakem do města. Spíše starší lidé se divili, někdy se třeba i zeptali, ale nikdy jsem se nesetkala s vyloženě nehezkými reakcemi. Jen děti se za mě ze začátku styděly, tak jsem jim hrozila, že když budou mít špatné známky, že je budu vyzvedávat v ponožkách.
Co když jdeš na návštěvu nebo do práce?
Tak jak si někdo očistí boty o rohožku, tak já si otřu nohy. Při příchodu do práce si nohy ihned umyji.
Proč chodíš bosa, co ti to dává?
Je mi to příjemné, ten kontakt se zemí, je to pro mě další smysl, jak poznávat přírodu.
Řekla bys, že chození naboso přispívá ke tvému celkově lepšímu zdravotnímu stavu?
Já si myslím, že prospívá, je to dobré na ploché nohy, zlepšila se mi záda a psychika. Je to osvěžující.
Nebojíš se, že přehlédneš třeba střep, plivanec či jiné nečistoty nebo šlápneš na bodavý hmyz?
Ze začátku jsem třeba donesla trn nebo mě bodla včela nebo když jsem šla vynést odpadky, tak jsem šlápla u kontejnerů na střep. Když jsem začínala, koukala jsem pod sebe, ale pak už ne, jen když třeba vidím jetel, kde může být včela nebo štěrk, tak našlapuju opatrněji, ale když jdu lesem nebo po známých trasách už mám důvěru. Úrazy se mi stávají, když jsem rozhozená, tak pak vím, že se musím uklidnit, funguje to jako varovný signál
Při kolika stupních už si vezmeš alespoň ponožky?
Jak přijdou první mrazíky, vím, že už budu muset chodit obutá, protože zem začíná být studená, což už není příjemné. Ale pak po zimě už se těším, jak zas půjdu.
Jak o své nohy pečuješ?
Musím se o ně starat o něco víc, než ten, kdo chodí v botách, různě mazat, koupele, brousit, peeling. Ta noha je vidět a zvlášť u ženský, takže si dám i hezký lak na nehty. Někdo má hezké boty a někdo hezký lak. Já se obuju do laku na nehty.
Co říkáš na bosé stezky?
Nikdy jsem na žádné nebyla, ale pro člověka, co si to chce zkusit je to bezpečná trasa, kde si tak může vyzkoušet různé povrchy a terény. Nejde o to něco překonávat. Chůze naboso by měla být příjemná a přirozená.
Děkuji.
Dvě bosé nohy plují travou…
Chodit bosky po trávě je velice příjemné, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Jako dítě jsem ráda běhala bosa venku, než jsem se šla umýt do plastové vaničky a pak všechnu vodu nohama vystříkala ven právě na tu trávu, po které jsem předtím radostně běhala. Anebo spolu s dědečkem, když šel po trávníku bos, tak já to zkusila taky. Chytla jsem ho za ruku a šli jsme.
Občas si z nostalgie sundám boty a ponožky a projdu se po ní zase. Ale jen na chvíli. Obávám se právě toho, že šlápnu na včelu nebo ostrý kamínek. Ono stačí i pichlavé stéblo trávy, které se nenápadně krčí a čeká na svoji příležitost.
Kdo se rozhodne chodit bos, měl by začít pozvolna. Vyzkoušet si to nejprve na krátkých trasách a tam, kde to dobře zná. Mít s sebou boty. Kdyby to nedopadlo. A vzít si něco na ošetření případného poranění a náplasti. Přihlédnout by měl však ke svému zdravotnímu stavu a obtížím. Pokud má někdo alergii na hmyz nebo cukrovku, chůze naboso by se měl raději vyvarovat.
Tak co, půjdete do toho? Vyzkoušíte bosou stezku, nebo je tu někdo, kdo už bos nějaký ten pátek chodí?
