Článek
Proč hltáme bulvární články
Zpěváci, herci a jiní umělci z oblasti showbyznysu a veřejně známé osobnosti se pro nás stali jen objekty, které můžeme na popud bulvárních plátků a prostřednictvím sociálních sítí hodnotit. Chceme vědět, co dělá zrovna ten náš oblíbenec, s kým chodí a jak se vyvíjí jeho vztah. Zásadní jsou však ony důvody, proč si k sobě tyto informace pouštíme. Zda nás to zajímá z čistě upřímného zájmu či prosté závisti. V mnoha případech je v tom jen pouhopouhá zvědavost vyvolána předloženým obsahem. A právě zvědavost a s ní spojené emoce je to na co bulvární pisálci sází. To je jejich hnacím motorem. Z toho oni těží. A moc dobře vědí, že na jejich článek klikne i ten, kdo jinak bulvár nečte, ale píší tam třeba o někom, koho má rád, anebo jim chce za to vynadat, jak jsou malí, nízcí a nemorální. S tímto se tedy též počítá. A kliky se jen hrnou a peníze z reklamy se sypou. Však jsou umístěny i v diskuzích, pokud jste si toho náhodou nevšimli. Takže každý komentář taktéž podporuje jejich výdělek.
Co se lidské závisti týče, toto přesně vystihuje legendární hláška z filmu Nesmrtelná teta (1993) v podání Jiřiny Bohdalové: „Štěstí pomine, Rozum se ztratí. Jenom já, Závist, jsem věčná!“ Když se dotyčným daří, jsou dlouhodobě úspěšní, skrytě jim to závidíme. A tiše čekáme na jejich chybu. A ta najednou přijde. Něco se jim nepovede, udělají nějaký společenský přešlap, spadnou na dno, tak z toho máme takovou malou radost, protože si řekneme: „Hele on/ona není tak dokonalý/á.“ A tím se nám vlastně tak trochu přiblíží a jakoby se s ním ztotožníme. Porovnáváme své zážitky a zkušenosti s jejich. Třeba když někdo onemocní, zraní se, tak hned píšeme, že nám se to kdysi stalo také. Anebo se jedná o někoho, koho vnímáme přesně naopak. Máme pocit, že si danou pozornost nezaslouží a že je špatným příkladem pro společnost. Pak to vnímáme spíše jako takové zadostiučinění.
Normální obyčejní lidé s těžkými životy se skrz ten bulvár uklidňují, že ta elita bývá také nemocná, mívá dluhy, nevěry, rakoviny, že vlastně je to takový jako pohled na tu elitu, kdy ta skutečná elita v těch médiích často absentuje, tak lidi si tu elitu vyrobili ze seriálových hvězd a moderátorů a chtějí vidět, že i ti nahoře i ti bohatí mají svoje neštěstí a osudy.
Některým to vyhovuje
Jsou i tací, kteří s bulvárem přímo spolupracují. Sami zavolají a nahlásí, kde budou a hlavně, co chystají, anebo práskají na sebe navzájem, aby nějakým způsobem eliminovali konkurenci. A pak jsou tu i takoví, co se zatím nijak neprosadili, nikdo je dosud nezná, ale chtějí být vidět, tak si zaplatí za pozornost, aby byli na titulní stránce.
Jiným však ne
Ale jsou i takoví, kteří o to nestojí. Chrání si své soukromí a nehodlají ho dávat všanc. A to se bulváru, samozřejmě, nehodí, a tak k získání informací o nich musí investovat určité prostředky. Používají finančních odměn informátorům a všemožným slídilům, vyšlou paparazzi, kteří se neštítí ničeho například dlouhodobě hlídkovat před nemocnicí nebo domem, kde osoba, která je momentálně středem zájmu, pobývá. A pokud informace nezískají, tak si je prostě vymyslí a když lež praskne, tvrdí, že si onu skutečnost jen dostatečně neověřili. Některé si to však nenechají líbit, soudí se a vyhrají.
Dělá se to i jinak
Další a dnes již hojně používanou metodou, jak stvořit článek je, že prostě okopírují tedy ukradnou, co známé osobnosti a celebrity napíšou na svůj profil na sociálních sítích. Tento obsah je však určený jejich fanouškům a sledujícím. Píšou zcela v informačním duchu o své práci, projektech a někdy pustí i něco ze svého soukromí. Někdo méně, někdo více. Avšak ne senzacechtivě jako to dělá bulvár. Jenže on tu senzaci potřebuje. Tedy vymyslí nadpis slibující „velké odhalení“ k tomu pár vět, citaci a mají hotovo. Bez větší námahy a takřka bez práce. Jen zkopírují, co dotyční napsali, upraví dle svého, vezmou si jejich fotky, co tam taktéž někdy mají, kdy s nějakým svolením, zda je mohou použít si hlavu nelámou a článek je na světě. Co na tom, že je to třeba jen jeden odstavec a ona zásadní informace je totožná s tou na jejich profilu, kde si to lze přečíst z první ruky a taktéž se tam k tomu i vyjádřit případně řádně prodiskutovat. Jenže hodně lidí si myslí, že to právě do médií dávají ty známé osobnosti, ale to je právě to zkratkovité myšlení. Spoléhat se na bulvár jako jediný relevantní zdroj informací mi připadá vskutku nešťastné. Ale pro, řekněme, nenáročné čtenáře je to zřejmě zcela dostačující.
Trocha historie
Počátky bulvárních tiskovin jsou datovány do 30. let 19. století, kdy kameloti v Americe praktikovali jejich pouliční prodej, kdy lákali kolemjdoucí vyvoláváním senzačních titulků.
Do té doby se noviny a časopisy prodávaly pouze formou předplatného. Byly laciné, tudíž i masově dostupné nepředpokládající vyšší vzdělání. Postupně se tak slovo bulvár stalo synonymem pro neseriózní, neověřený a pokleslý typ novin či časopisů, jejichž hlavní skladbou je senzace, smyšlené příběhy či přímo fikce.
Takovým bulvárem býval třeba pražský deník Večerní Praha. Od roku 1991 Večerník Praha. Však vzpomeňte na scénku z filmu Jak básníci přicházejí o iluze (1984), jak hlavní hrdina Štěpán zkouší jako brigádu prodávat noviny v metru, ale úspěch se nedostavuje, protože konkurence ví, co na lidi platí a co chtějí, vyvolávají třeba: „Unesla dítě i s kočárkem.“ „Neurvalec ji chtěl znásilnit, ale ubránila se.“ „Neznámý poberta uvízl v okénku od záchodku.“ „Neopatrná důchodkyně uhořela i s dítětem.“ „Smrt při hledání vltavínů.“ „Vypadl z jedoucího vlaku ve stanici.“ „Kapesním nožíkem na taxikáře.“ A lidi kupují, jak diví. Zatímco bezradný a lidským vkusem zklamaný Štěpán zkouší: „Kooperace ve výrobě moderních strojů.“ „Držíme prst na tepu života.“ „Inovace bez legrace.“ „Odpovědnost každého ve prospěch všech.“ „Bojujeme proti průměrnosti.“ „Hledejme rezervy sami v sobě.“ „I malý kolektiv dokáže velké věci.“ Nic. Nezájem. V roce 2005 se Večerník Praha přetransformoval na bulvární médium zcela, a to na bulvární deník Šíp a směle tak začal konkurovat deníku Blesk.
Na Blesk, který je nejdéle vycházející bulvár u nás, lidi nalákala reklama v roce 1992, kdy vstupoval na novinový trh jako první barevný deník. Veškeré komunikace byly pokryté billboardy s reklamou, jejíž slogan zněl: „Kdo nečte Blesk, ví kulový“, což tehdy přimělo téměř každého koupit si alespoň jedno číslo. A někteří už u toho zůstali. A nejen u tohoto, ale později vyhledávali a četli i jiné. Čím barevnější obálka slibující „šokující odhalení“, tím lépe.
Bulvár ze své podstaty býval a stále je určen čtenářům všech vrstev, ale hlavně těch, u nichž se nepředpokládá vyšší vzdělání. Není však pravda, že všichni jeho čtenáři by byli méně vzdělaní, spíše méně přemýšliví, snadno ovlivnitelní s absencí kritického myšlení.
Bulvární tisk informuje jedince, kteří by si nekoupili seriózní tisk, protože by mu nerozuměli.
Hlavní esencí bulvárního média je jeho pomíjivost. Žádný jeho článek není takový, že by si ho člověk schoval a rád přečetl po letech, třeba už jen z nostalgie nebo pro srovnání. Informace v něm jsou povrchní, zavádějící, zveličené a mnohdy i zcela nepravdivé. Nějaká fakta, že třeba ten má dítě s tou, ale bulvární redaktorka ho přisoudí jiné bývalé partnerce, s tím se netřeba zaobírat. Pravidla českého pravopisu mnohdy taktéž krvácí. Alespoň se tak přiblíží svým čtenářům, kteří v tom také plavou. Proto také často končí jako podložka pro škrábání brambor či jiné zeleniny nebo se použije k rozdělání ohně na opékání buřtů, anebo k zatápění v kamnech. Případně po přečtení při nejbližší příležitosti skončí v modrém kontejneru.
Bulvár dnes
Dnes je to díky snadnému, a hlavně rychlému uveřejnění na internetu o dost snazší někoho pomluvit či úplně potopit. Už se nemusí čekat, až článek vyjde v časopise a ztratit tak několik drahocenných hodin. V době, kdy články vycházely pouze v tištěné podobě a někdo si onen bulvární plátek koupil, přečetl, poté nanejvýš poklábosil s lidmi ve svém nejbližším okolí o tom, co zase ta nebo ten vyvedl/a na večírku. Nyní stačí napsat nějaký výmysl a vložit v elektronické podobě a během krátké chvíle se s možností sdílet šíří dál do online prostoru, kde zvlášť na sociálních sítích, může napáchat ještě více škody. K tomu je umožněna i diskuze, kde se poté objevují komentáře skutečně „na úrovni“ i od těch, které by jinak nenapadlo se k danému interpretovi vyjadřovat, pokud by onen článek nevyšel. Hodnotí pak jejich vzhled, případnou sexuální orientaci, vzpomínají na jejich minulost, kdy se jim třeba něco nepovedlo, jak se kdysi zachovali, a přitom to ani nemusí být pravda.
Jenže zapomínají, že jaký mají dosah oni, tak ho mají už i ony známé osobnosti. Tím, že již často také mají svůj profil na sociálních sítích se mohou rychle a celkem účinně bránit a taktéž svá vyjádření šířit dál za pomoci svých fanoušků. Takže síly jsou nyní vyrovnané. A poté může nastat i podání žaloby. Jen ať se celebrity brání! Ať si nenechají nic líbit a vytvoří tak precedent, aby si ostatní bulvární hyeny daly pozor. Že si nemohou bez pardonu psát, co je napadne za účelem snadného zisku. I když je to někdy na dlouho, mají na to lidi, prostředky a finance. Šance vyhrát je na jejich straně. Jen do toho jít!
Bulvární novináři mnohdy porušují pravidla etiky. Bulvár dehonestuje. Znevažuje. Narušuje soukromí. Ničí životy. Bohužel, systém je takto nastaven, slušnost a morálka v něm nemá místo. Lidskost se v této branži nenosí. Prim hraje povrchnost a dravost poháněna vidinou rychlého výdělku.
Proč mu věnujete svou pozornost?
Protože víte, že to bude krátké, jednoduché, informace v pár větách, nad kterými nemáte potřebu hloubat, natož zkoumat, jestli jsou vůbec pravdivé. Takové leporelo pro dospělé. Stačí obrázek – foto nějaké známé osobnosti, o které se zrovna mluví, nejlépe, když řeší nějakou patálii, průšvih, neúspěch, velká písmenka seskládaná v zavádějící nadpis slibující „velkou věc“ a kliknete. Šéfredaktor je nadšen. A čím více se kliká na články o určitých osobnostech, tím více se jich píše. A o to víc je na ně upírána pozornost, pořádán hon, jsou štváni až jsou někteří uštváni až k smrti.
Kontroverze a neštěstí. To vás zajímá a přitahuje. Ne to, že někdo něco dokázal. Je v něčem úspěšný. Napsal knihu. Složil novou písničku. Raději si přečtete, že nějaká známá osobnost umírá, kdo koho podvedl, kdo s kým se rozešel, která herečka si vzala nevhodné šaty a k nim špatnou kabelku nebo přišla nahá na udílení cen, která „známá“ modelka, o však dosud nikdo neslyšel má nové rty a na jakou velikost si nechala zvětšit prsa. Možná právě proto se jimi zaobíráte, protože je to mimo váš život, vaše starosti, které na tu chvíli pustíte z hlavy a staráte se o jiné. Komentujete. Vynášíte soudy, sdělujete svá moudra a udělujete rady. Někdy přejete štěstí, úspěch a brzké uzdravení, píšete gratulace k určitým událostem, jenže tato sdělení se k dotyčným nedostanou, protože to píšete do diskuze k tomu bulvárnímu článku s ukradeným obsahem namísto toho, abyste je napsali na oficiální profil onoho umělce či vašeho oblíbence a zároveň ho tím podpořili.
Kdybyste ho alespoň brali s určitým nadhledem. Jako zábavu. Na danou informaci se podívali z více stran, popřípadě zdrojů a zkusili poskládat v celém kontextu všech skutečností. Což někteří děláte. Ale jsou tací a není jich málo, kteří mu slepě věří a berou smrtelně vážně. Pozornost, jaká se tomuto médiu dostává je až neúměrně velká. Ale co naplat. Bulvár musí každý den přinášet něco, na co se lidi sletí jak vosy na bonbón. A dle toho to také vypadá. Kvantita vítězí na kvalitou. Ale lidem stačí málo. Bulvární média jsou ta nejčtenější, a přitom zcela nezaslouženě.
Bulvár není nic tak životně důležitého, bez čeho bychom se nemohli obejít. Ale když už tu je, tak ho čteme. Ale kdyby znenadání zmizel, chtěli byste ho zpět? Vyloženě si ho žádali??
Nebo mi něco uniká? Třeba je v tom něco hlubšího, přímo filozofického rozměru, nebo proč v dnešní době ještě čtete bulvár?
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/jak-se-rodil-bulvar-aneb-co-jeste-snesete-6508833
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/media-bulvar-to-neni-nadavka.A071031_205744_p_spolecnost_wag
https://radiozurnal.rozhlas.cz/delnici-bulvaru-profituji-z-nenavisti-zaznelo-v-rozhovoru-s-dokumentaristy-6223079
Andrea Pecáková: Bakalářská práce Proč lidé čtou bulvární periodika (se zaměřením na deník Blesk)
