Článek
Ví se o něm. Mapuje se jeho pohyb. Natáčejí videa a uveřejňují na sociálních sítích.
Jen nikdo se nemá ke skutečné pomoci. Tedy nejprve k nějakému pokusu o diagnostiku a případné navedení správným směrem. Mořský biolog Fabian Ritter hodnotí jeho možný stav, ostatně tak jako v případě Timmyho, zpovzdálí a z fotografií a videí usuzuje, že velryba je již masivně vyčerpána. Tak aby ne, když plave pro ni v nevhodných vodách. Zhruba 15 metrů dlouhá velryba se drží blízko vodní hladiny a občas se zdá, že se v moři až zcela apaticky unáší. Na videích je také vidět, že od hlavy až do půlky zad má až extrémně světlou kůži. Cetolog Carl Kinze má podezření na závažnou plísňová infekci nebo osmotický stres kvůli příliš nízkému obsahu soli v Baltském moři.
Tyto změny kůže mohly vzniknout i během přirozeného procesu hojení po zraněních. V důsledku uvíznutí na mělčině, dlouhodobého kontaktu s mořským dnem, srážek lodí nebo jiných traumatických událostí však mohlo dojít k vážnému poškození kůže a po zhojení zanechat trvalé jizvy. Pokud jsou poškozeny i pigmentové buňky postižená místa často zůstávají trvale světlejší než okolní kůže. Tyto jizvy se mohou jevit jako světlé skvrny, linie nebo změněná struktura kůže a přetrvávat tak po celý její život.
Možná potřebuje léky – antibiotika, ošetřit kůži a navést zpět do Severního moře. Ale to se z pouhého sledování videí těžko zjistí. Avšak dánské a německé pobřežní úřady se v současné době s aktivními záchrannými akcemi drží zpět, jak jinak. Však počkáme, ono to nějak dopadne…
Takto se pozorovalo a čekalo například v roce 2002, kdy modrá velryba (plejtvák obrovský) uvázla v zátoce Prony (Baie du Prony) nacházející se v jižní části Nové Kaledonie:
Místí obyvatelé spatřili mladého plejtváka obrovského dlouhého zhruba 15 až 17 metrů, jak se zmítá v zátoce. Jednalo se o mladého samce, pravděpodobně čerstvě odstavené roční mládě. Bylo to však na začátku ledna, což je pro tento druh velryby obzvláště neobvyklé, protože v tomto ročním období by se modré velryby měly nacházet mnohem dále na jihu a krmit se v antarktických vodách bohatých na živiny, nikoli plavat v teplých mělkých a uzavřených vodách. Byla evidentně velmi dezorientovaná. Brzy po jejím zpozorování se na místo vydal tým vědců, aby prošetřili, co se stalo. Po dobu tří týdnů pozorovali velrybu, která zůstala uvězněná v zátoce a nebyla schopná se dostat ven. Vědci se domnívali, že se mohlo jednat o nemocného jedince, nebo se prostě jen ztratila během své migrace na jih. Ale to se nezjistilo a ani se o to nikdo nepokusil. A čím déle zůstávala v teplé mělké vodě, tím zranitelnější se stávala, protože v přírodě je to tak, že jakýkoli náznak slabosti je obvykle výzvou pro predátory, aby se přiblížili. A zatímco velryba ještě žila, začala přitahovat pozornost místních žraloků nacházejících se v této zátoce. A to žraloků býčích a později i tygřích proslulých svou teritoriální agresí a nenechajících si ujít příležitost k jídlu zdarma. Tedy bez boje a nějakého většího ohrožení jich samotných. A tak se tato mladá velryba stala terčem dlouhých a neúnavných útoků žraloků býčích. Každou noc žraloci systematicky útočili na její ocas a ploutve tedy její pohonný systém. Nemohla se pak již efektivně potápět ani plavat a bránit. Nakonec po třech mučivých týdnech vyčerpaná mladá velryba svým zraněním podlehla a potopila se.
Tři týdny. Jen se dívali. O nic se nepokusili. Velryba jistě nechtěla být vystavena dravým a nesmírně bolestivým útokům žraloků, kteří z ní trhali maso po velkých kusech a skončit jako jejich potrava. Pokud tedy zabloudila, pomoci se nedočkala.
Další velryby bloudí…
Nyní v jiné části světa a po dvaceti čtyřech letech jiný druh velryby opět bloudí. Tato byla za uplynulých šest měsíců několikrát spatřena ve Spojeném království, dvakrát v Nizozemsku a naposledy v Dánsku. Natočena byla 5. černa v Invernessu (Skotsko), později v Belgii a Nizozemsku a 18. června se nacházela poblíž Odden Havn (Dánsko). Nyní se pohybuje na jih přes dánské Baltské moře.
Hartwin je Hope?
Někteří se upínají k naději, že nově pozorovaná velryba by mohla být celosvětově sledovaná velryba Timmy/Hope, která na konci března uvízla v Německu a následný celý měsíc až do začátku května byla obětí prvotního rozhodnutí vědců, že zachraňovat ji nemá cenu a lépe jí bude, když zemře v mělké vodě, vystavena prudkému slunci a ve společnosti racků klovajících do jejího těla a následně vězněm německé byrokracie. Její vypuštění nebylo zaznamenáno a dosud není plně objasněno, jak přesně proběhlo s ohledem na její zdravotní stav a stále je v této záležitosti spousta nejasností.
Soukromá iniciativa Save the Ocean nyní poskládala data, kdy a kde se tyto d v ě velryby nacházely.
Hope/Timmy několikrát uvízla v oblasti Baltského moře na jaře 2026.
27. 2. 2025 Międzyzdroje, Polsko, osvobozena od sítí (bez uvíznutí)
3. 3. 2026 přístav Wismar (bez uvíznutí)
23. 3. 2026 pláž záliv Lübeck, Timmendorf Strand (5 dní uvíznutí)
28. 3. 2026 záliv Wismar, ostrov Walfisch (3 dny uvíznutí)
31. 3. 2026 až 28. 4. 2026 Kirchsee u Poelu (28 dní uvíznutí)
28. 4. 2026 vyvezení z Kirchsee speciálním dopravním člunem za účasti četných pomocníků
2. 5. 2026 vypuštění v zálivu Skagerrak
V lednu 2026 byla poprvé zdokumentována pozorování velryby, která dostala jméno Hartwin.
2. 2. 2026 Bloemendaal, Nizozemsko
3. 3. 2026 - 1. 5. 2026 není zaznamenáno
23. 5. 2026 Beauly Firth, Inverness, Skotsko
6. 3. 2026 u mola South Shields, Anglie
5. 6. 2026 Kruiningen, Zeedijk, Nizozemsko
18. 6. 2026 přístav Odden Havn, Dánsko
20.06.2026 most Lillebæltsbroen
A nyní se tedy soukromé iniciativa Save the Ocean ptá:
Kde byl Hartwin v období od 3. 3. 2026 do 23. 5. 2026 tedy 82 dní?
Pro toto období zatím nebyla oznámena žádná potvrzená pozorování. Existuje výrazný časový rozdíl mezi prvními zdokumentovanými pozorováními a 23. květnem (Beauly Firth, Inverness, Skotsko). To, co se stalo v týdnech před tím a kde velryba skutečně pobývala není momentálně známo.
Nejnovější záběry na kůži dle organizace nevykazují zranění způsobené lodními šrouby nebo lodí, ale nejspíš byly způsobeny tím, že velryba byla dlouho uvízlá a musela přežít bez dostatečného množství vody stejně jako na ostrově Poel, kde musela vydržet celé dny bez vody a tyto kožní změny mohou souviset s procesem jejich hojení.
Jestli tomu tak opravdu je a zda jsou Hartwin a Hope stejné zvíře je třeba objasnit prostřednictvím dalšího výzkumu a srovnání.
Toliko teorie Save the Ocean. Já se však obávám se, že tyto velryby mají společného jen počáteční písmena svých jmen.
Nejnovější pozorování
21. června jsou další zprávy a záznam o Hartwinovi a tentokrát pěkně zblízka. Doslova loď na tělo. Video pořídili v dánských vodách v Jutsku dva muži, kteří v těchto vodách rybařili a v určité vzdálenosti si všimli bílé skvrny na vodní hladině. Nejprve si mysleli, že je to kmen stromu. Ale bílá skvrna se přibližovala k jejich lodi, když si konečně uvědomili, že je to velryba – keporkak Hartwin. Oba byli tímto okamžikem ohromeni a setkání označili jako jeden z největších zážitků, které kdy na vodě zažili a to takovým, že se museli přiblížit až těsně k němu a natáčet, seč jim síly a baterie v mobilu stačila.
Ostře sledovaný keporkak
Co se Timmyho týče jeho nezvykle dlouhý pobyt v Baltském moři a v oblastech blízko pobřeží z něj udělal veřejný zájem a dostal do problematických situací. Méně je někdy více. Kdyby média nevyvíjela takový tlak, nechtěla na všechno ihned odpověď, nepitvala každý detail, mohlo se postupovat efektivněji, byl by čas na výběr vhodných lidí a prostor na učinění rozhodnutí, která mohla být pro záchranu klíčová.
Když uvíznou…
Důvody uvíznutí mořských živočichů může být mnoho. Ale pokud jej zapříčinili lidé svou činností (vytváření nejrůznějších pro ně rušivých hluků, hustá lodní doprava, znečišťování, ropné skvrny, odpady, rybolov a používání tzv. sítí duchů) a pak říct: „Hm, je ve špatném stavu, nechme ho být,“ tak je tady něco špatně. Špatně s námi – lidmi.
Zdroje:
https://www.facebook.com/SaveTheOceanCrew
https://www.youtube.com/@SHARKBYTES
