Halloween: Keltský svátek, americký výmysl, nebo naše nová tradice?

Kolem Halloweenu se každoročně opakují podobné diskuse: „Nepatří k nám“, „Vždyť je to americký svátek“, „Pochází od Keltů, takže vlastně je náš“, případně „Vytlačuje naše Dušičky“. Někdo si opovržlivě odfoukne, jen vidí halloweenské zboží v regálech jeho oblíbeného marketu, jiný koupí něco málo pro děti, na výzdobu, aby měly radost a další plánují tematický večírek a hospodyňky se předhánějí, která upekla lepší čarodějnické prsty a uvařila chutnější dýňovou polévku. A zrovna tu polévku dělá každá jinak: různě ji koření, dává jiné přísady, některá přidává na zjemnění kokosové mléko, jiná smetanu (třeba já). Je to jen další důvod „něco chystat“, shánět, dávat dohromady a pak provést.

Nejčastějším argumentem odpůrců Halloweenu bývá, že vytlačuje naše Dušičky a že bychom si měli zachovávat vlastní tradice. Ale je opravdu nějaký legitimní důvod se obávat, že nám někdo vezme možnost navštívit hřbitov, zapálit svíčku a zavzpomínat na své blízké? Dušičky mají v naší společnosti své trvalé místo a jejich význam nijak neovlivní to, zda se o několik dní dříve děti převlékají za strašidla a chodí na halloweenské párty. Ani jeden z těchto zvyků nemusí rušit ten druhý, ale záleží na tom, jak to dětem předložíme a vysvětlíme. A hlavně bychom neměli upozaďovat, nebo vyzdvihovat ani jedno, protože každý svátek má svůj příběh.

Ale proč vlastně vznikají ty debaty a máme potřebu řešit, zda k nám Halloween patří? Není to spíše o tom, že mnoho z nás hledá historické ospravedlnění pro něco, co se nám, a hlavně našim dětem, jednoduše líbí a chceme to slavit? Dohromady se pak plete keltský Samhain, Slavnost Všech svatých (Sollemnitas Omnium Sanctorum), Památka zesnulých tzv. Dušičky a dnešní podoba Halloweenu, kterou známe především z americké kultury.

Co mají Keltové skutečně společného s Halloweenem

Samhain byl keltský svátek spojený s koncem sklizně a přechodem do zimního období. Slavil se na přelomu října a listopadu. S tímto obdobím se pojily představy o nadpřirozeném světě a kontaktu mezi živými a mrtvými. Jenže jak přesně Keltové Samhain slavili, nevíme, nemáme k tomu přímé soudobé záznamy. Řada představ o jeho podobě pochází až z pozdějších středověkých pramenů, a ještě pozdějších interpretací.

Sice je pravda, že Halloween má keltské historické kořeny, ale tvrdit, že dnešní Halloween je jednoduše původní keltský svátek by bylo značné zjednodušení.

Britský historik Ronald Hutton ve své odborné studii z roku 2024 dokonce zpochybňuje některé dlouho opakované představy o Samhainu jako jednoznačném keltském Novém roce a hlavním svátku mrtvých. Ukazuje, že část těchto představ se rozšířila především díky badatelům 19. a počátku 20. století.

Takže ano, Halloween má historickou vazbu na keltské tradice. Ale dnešní Halloween není nějakým nezměněným pokračováním keltského obřadu.

Samotný název Halloween ostatně pochází z křesťanského označení All Hallows' Eve tedy Předvečera Všech svatých.

Jak se z evropské tradice stal americký svátek?

Do Spojených států přinesli halloweenské zvyky především irští a skotští přistěhovalci v 19. století. Teprve v americkém prostředí se postupně utvářela podoba, kterou dnes známe: převleky, koledování, vyřezávané dýně, sladkosti, strašidelné dekorace a organizované tematické akce a dětské oslavy. A to jak v rodinách, tak ve vzdělávacích zařízeních jako jsou školky a školy, kde se oba svátky – Dušičky a Halloween přirozeně potkávají.

Tradice Trick-or-treating, tedy obcházení domů dětmi v kostýmech a vybírání sladkostí, se ve Spojených státech masově rozšířila až po druhé světové válce. Děti při tom říkají: „Trick or treat!“ (koledu, nebo dobrotu, i když doslovný překlad „trick“ je trik) nebo také: „Koledu, nebo něco provedu!“ To dává majiteli domu hravou možnost nabídnout sladkou pochoutku, nebo čelit neškodnému žertíku. I když jak u koho. I to se může zvrtnout jako všechno.

A právě tuto podobu krom toho koledování a obcházení domů dnes přebíráme i my. Když se u nás řekne Halloween, většina lidí si nepředstaví keltský rituál spojený s koncem sklizně. Představí si oranžové dýně a jejich vydlabávání do podoby různých obličejů, čarodějnice, kostlivce, duchy, děti v kostýmech a sladkosti. Ale to už je právě produkt angloamerické popkultury.

Jen si představte, kdyby se u nás zavedlo to koledování jako na Velikonoce, za mě by to byla hezká tradice, ale asi by to lezlo do peněz obzvlášť před Vánocemi. Není to u nás zvykem, ale kdybych si mohla vybrat, raději toto – kostýmy a obcházení donů, namísto kýčovitých halloweenských výzdob. Ale proti vyřezávání dýní, kdy se děti hravou formou mohou seznámit s touto zeleninou a vaření dýňové polévky nic nemám. Mimo to, že je moc dobrá, je také bohatá na antioxidanty, a to alfa-karoten, beta-karoten a beta-kryptoxanthin, které pomáhají neutralizovat volné radikály a zabraňují poškození buněk. Dále má vysoký obsah vitamínů A a C, které chrání naše tělo před infekcemi a posilují obranyschopnost. Je také dobrým zdrojem draslíku a vlákniny.

Dušičky mají jiný příběh

U nás má mnohem hlubší tradici Památka zesnulých, lidově Dušičky, připadající na 2. listopadu. Její současná křesťanská podoba se rozvíjela ve středověku. Významnou roli sehrál opat Odilo z francouzského kláštera v Cluny, který v roce 998 ustanovil připomínku všech věrných zemřelých. Ještě předtím připadá na 1. listopadu Slavnost Všech svatých, která na ni přímo navazuje.

Slavnost Všech svatých a Dušičky spolu souvisejí, ale nejsou totožné. První svátek je věnován památce svatých, druhý vzpomínce na zemřelé. V českém prostředí se Dušičky ustálily jako období návštěv hřbitovů, zapalování svíček, pokládání květin a vzpomínání na ty, kteří už mezi námi nejsou a mají tak tichý, pietní a osobní charakter.

Jak se Halloween dostal do Česka?

Halloween se u nás začal výrazněji prosazovat až po roce 1989 především vlivem zahraničních filmů, televizních pořadů a dětské literatury.

Děti vyrábějí papírové dýně, malují strašidla, zdobí si třídu i školu, převlékají se za různá strašidla a postavičky, kdy s přehledem vedou čarodějnice u holčiček a kostlivci u kluků, ale mnozí překvapí i vybranými komiksovými postavičkami, někde pořádají i halloweenské průvody. Zároveň se učí o Dušičkách, o jejich významu a o tom, proč lidé chodí na hřbitovy zapalovat svíčky. Což není nic proti ničemu a mně osobně tento přístup zcela vyhovuje. Žádné drastické výjevy a scény. Koneckonců instrukce v Bakaláři ke konání školního Halloweenu zněly jasně:

Děti mohou přijít v maskách, o velké přestávce se bude konat průvod masek. Přijít v masce není povinné. Pokud se děti rozhodnete poslat v masce či převleku, prosím, volte kostým vhodný do školy (ne nafukovací celotělové kostýmy, veliké rekvizity, které se nevejdou do tašky) a též úměrný věku. Převlek za postavu z hororového filmu či seriálu (Hra na oliheň, Stranger Things…) není úměrný věku. Jde především o to vynechat média nevhodná pro věkovou kategorii třídy. Též jsem děti informovala, že se zdržíme napodobenin pistolí.

A že se patřičně vymódily i učitelky. To jsem tedy koukala!

Na závěr

Nemusíme neustále řešit, zda k nám Halloween patří a kazit si náladu. Když už tu jednou je, tak už tu zůstane. Stejně tak Krampusáci, které jsem ovšem, tak jako Halloween, na milost nevzala. K nim mám trvalé výhrady, které popisuji ve svém starším článku. Ale proč hned odsuzovat všechno to, s čím jsme se my přímo nesetkali ve svém dětství? Ano. Špatně se na to zvyká. Ale vždy jde o to, jak to kdo pojme. O zachování určité míry vkusu. Přece nemusíme mít ke každému svátku historické oprávnění, nebo ano?

Zdroje:

https://www.ccsh.cz/aktivity/69-kultura/2492-dusicky-a-halloween-dva-svatky-jedna-otazka-jak-vzpominame-na-zesnule.html?utm_source=chatgpt.com

https://www.cestanatalir.cz/dyne-hokaido-zdravotni-benefity-a-moznosti-zpracovani/