Článek
Co se tohoto případu týče, poprvé se mi ukázalo video, v němž se Štěpánka Cimlová aka Štěkánka the Učitelka vyjadřuje k této kauze a probírá v něm učitelku, která napsala onen nešťastný komentář, kde ji zpochybňuje a celkově hodnotí, jaká je ve skutečnosti učitelka, což dělá často, stejně tak jako to dělá Robert Čapek coby Líný učitel, aniž by dotyčné osobně znali.
Paní napsala, jak sama uvádí, nevyžádanou radu. Avšak ta nevyžádaná rada byla k fotografii, kde Simona Krainová uveřejnila svou celičkou rodinu včetně psů, jak odjíždějí na dovolenou. Komentář zněl:
„Spíš než řešit dovolenou by bylo dobré řešit synovu oční vadu.“
Nepsala ho jako učitelka, ale jako uživatelka sociální sítě Facebook, i když tento názor vycházel z její profese. Paní učitelka to vysvětluje v podcastu Nory Fridrichové, že když viděla onu fotku, tak to v ní zarezonovalo, protože u nich ve škole se toto často řeší a je to věc, která je zásadní a zásadně může ovlivnit vývoj toho člověka, jeho dospělost a to, jak se potom vnímá, jak se cítí, a tak to v ní vyvolalo nutkání se k tomu vyjádřit. Tvrdí, že to nebylo myšleno zle nebo s cílem někomu ublížit, někoho urazit nebo se ho dotknout.
Asi si tedy někdo řekne: Proč ji na to upozorňuje pod fotkou, kde sděluje, že jedou na dovolenou. A proč to vůbec propojuje, přece se nevylučuje, že to řeší a zároveň jede s rodinou na dovolenou. Ještě, když bylo zcela zjevné, nebo alespoň mně to tak připadalo, že se všichni snaží vypadat co nejlépe, jakože všichni jsme happy, hurá, pac a pusu, jedeme na dovolenou, tak se tu všichni zatím mějte! A v tom se objevila reakce, jež celý tento obraz, který byl předložen veřejnosti nejen z řad stálých sledujících, „počmárala“. Já osobně bych si žádné oční vady na oné fotce ani nevšimla, ale pak jsem se tedy podívala blíže, ale ani tak mi to nepřipadalo nějak markantní nebo natolik zjevné. Ale asi je to věc, kterou řeší již od jeho narození a její fanoušci to ví. A onen komentář toto vypíchl! Upozornil na to. A u fotky z dovolené to působí v tu chvíli opravdu nemístně a všem účastníkům zájezdu to mohlo přijít nejen líto, když se tak snažili vypadat na fotce skvěle a zakalilo jim to na chvíli onen okamžik, kdy se těší až jako rodina konečně vypadnou si odpočinout a vstříc novým zážitkům. Nemůžeme vědět, co se v tu chvíli u nich odehrávalo. Klučina má taky mobil a třeba si také četl reakce pod jejich společnou rodinnou výletní fotografií. Nevíme.
Jenže poté, když se mi její obsah zobrazil znovu, se mi začaly ukazovat další její příspěvky, a to reklamní videa tzv. spolupráce např. na elektromobil nebo mixér. Během jejich cesty. Tak si říkám: Tak jeli na dovolenou, anebo pracovat? Ta dovolená tedy byla jen jako kulisa k jejím dalším pracovním závazkům, kdy měla představit a ukázat nějaký výrobek nebo službu? Jede na dovolenou a při ní dál točí reklamní videa? Ale už jsem si to našla. Jedná se o tzv. workation, kdy se spojí obé v jedno. Tedy spojení práce a odpočinku. No, fajn. Ale stále je to tedy pracovní a onen digitální obsah v podobě fotky, ač rodinné, byl z části marketing. A to video asi není hotové za dvě minutky, musí se sestříhat, upravit, nějaký čas to zabere. A paní tedy zhodnotila něco, co bylo vydáno všanc všem uživatelům, kterým ho algoritmus zobrazí a co jeho tvůrci generuje zisk.
Její následná další videa jsou v podobném duchu. A co víc, vystupuje v nich i její chlapec, který byl „tak strašně zostuzen“. A co vidíme? Že je úplně v klidu, v pohodě, veselý. V jednom je dokonce i sólo, kdy ukazuje, jak vaří, ale vlastně dělá reklamu na její značku jídla. Takže všichni pokračují dál ve svém životě a rodinném byznyse, zatímco paní učitelka řeší tuto situaci.
Proč hodnotíme známé osobnosti a jejich děti?
Inu, protože k tomu nepřímo vyzývají, dávají tu možnost. A nejen oni. I běžní uživatelé vhodí do útrob sociálních sítí své děti, avšak za úplně jiným účelem, než že by se jimi chtěli pochlubit.
Například:
Paní chtěla ve skupině o nálezech ukázat, že našli panenku, kterou někdo vyhodil a jakou z ní má její holčička radost a panenka ještě najde využití. Vyfotila holčičku s panenkou a dala do skupiny. Holčička však měla dudlík. A už to jelo: „Není už stará na dudlík?“ „Proč má dudlík?“ A už se rozjížděly teorie, zda není opožděná a kdesi cosi.
Nebo jsem viděla video, jak se tatínek snažil obléci synovi punčocháče. Komická situace à la chobotnice v síťovce. A hned: „To si je neumí obléknout sám, je už dost velký!“
Tak nějaké důvody to má. Někdo je třeba opožděný, nebo má nějaký handicap. Ale i kdyby, co je nám do toho?
Zvlášť, když jde úplně o jinou věc a nikdo se nikoho neptá na to, jak se jim líbí jejich děti a jestli jsou dobře vychované. Což se přece dá poznat z jedné fotky nebo videa, že?
Většinou jsou to ti, kteří nedisponují empatií, sociální inteligencí, ani zrovna neoplývají kritickým myšlením a při pohledu na statickou fotku, která se jim objeví, napíšou to první, co je napadne.
Jak je to s právní ochranou dětí?
Dobře to vysvětluje v podcastu Pod vlivem advokátka Petra Dolejšová.
Všichni máme nějakou míru ochrany. Děti mají tu nejvyšší a rodiče, kteří za ně jednají, jim ji tím, že je poskytují bulváru nebo ukazují na sociálních sítích, oslabují.
Pokud dá někdo na sociální síť svoji fotku a své údaje, tak dle paragrafů z občanského zákoníku, který říká, že v momentě, kdy třeba zveřejníme svoji profilovou fotografii na Facebooku nebo Instagramu, tak musíme počítat s tím, že se ta fotka bude dál replikovat a šířit, ale jenom tak, jak můžeme rozumně předpokládat. Tedy jde o to, zda můžeme rozumně předpokládat, když si vyplníme svůj profil a máme tam osobní údaje, že někdo s velkým dosahem si tyto údaje vezme, zveřejní na svém profilu a tím spustí veřejný lynč.
Ale na druhou stranu občanský zákoník počítá i s tím, že říká, že si můžeme vzít na svoji obranu soukromí člověka a zveřejnit něco z jeho soukromí, abychom si bránili svá práva.
Záleží ovšem, jak se kdo v rámci vystupování na sociální síti vůči někomu chová, jak často přispívá, jak toxicky, jestli někoho vyloženě šikanuje tím, že třeba píše hejty u každého jeho příspěvku.
Jde o přiměřenost, a to jak v akci, tak v reakci.
Usmívej se, musíme všem sledujícím ukázat, jak rosteš.
Proč někteří uživatelé musí komentovat děti?
Vychází to tedy z prvotního pocitu, anebo je to způsobeno dlouhodobějším sledováním působení dané osoby na sociálních sítích a reakce vychází z utvoření si celkového názoru na její životní styl právě i ve spojitosti s dětmi?
Například na profilu Josefa Kokty, kde svým příspěvkem zve ke sledování podcastu a návštěvě webových stránek jeho partnerky byla uživatelka sociální sítě Facebook schopna napsat:
„Nikdy víc, ať se raději věnuje dětem, když je má nemocné“
Přitom v něm nebyla jediná zmínka o dětech, ani jejich fotka a stejně byly zhodnoceny a spojeny s příspěvkem, který se jich nijak netýkal.
Paní ovšem na svém profilu nemá žádné informace, které by vedly k jejímu ztotožnění případným právním krokům, mimo toho, že je žena a vzdělání má uvedeno Ostravská univerzita a jinak na svém profilu sdílí citáty zasazené do kýčovitých pozadí a různé jiné podobné záležitosti. Ale každý to bere a řeší jinak. Někdo to prostě přejde, jiný odpoví slušně, nebo ostřeji a další pořádá lynč.
Tedy pokud by se v budoucnu řešily výroky ohledně dětí na sociálních sítích právní cestou, tak jen s těmi, kteří jsou transparentní a dohledatelní, a tedy záleží na tom, jaké informace o sobě na sociální síti uvedou. Jinak smůla.
A jak jste na tom vy? Komentujete fotky cizích dětí na internetu, i když vás k tomu nikdo nevybízí? A vy, co to děláte, tak proč?
Zdroje:
Facebookový profil Simony Krainové
