Článek
Tomuto článku jsem nevěnovala větší pozornost, ale když se objevil na hlavní straně Seznamu, klikla jsem, abych se dozvěděla, za co je, dle autora, tedy nutné i v dnešní době Michala Davida kritizovat. A nestačila se divit. Původní název byl ovšem Kdo je rakovinou českého šoubyznysu a proč je to právě Michal David. Ten zůstal viset v prostoru sociální sítě Facebook, možná i jinde, takže i když byl na Medium autorem změněn, bude se nést online prostorem dál.
Honza Průša, jak jsem zjistila, je redaktor, fotograf a recenzent na musicserver. Tedy má již něco za sebou. Hlavně zkušenosti v oblasti redaktorské práce. On i mnozí další takoví píší i zde, i když to mělo být primárně pro lidi bez těchto zkušeností. Tedy tak to alespoň chápu já. Ale hodně zdejších čtenářů má za to, že sem píší redaktoři Seznamu, tedy s nějakou průpravou a tito lidé a podoba jejich článků pak tento dojem jen podporují. Ale budiž. Tak tedy píší. Ale od těchto autorů bych očekávala určitou úroveň a jejich články by, dle mě, měly vznikat s vědomím novinářské etiky. Možná právě proto si tedy autor k uvedení tohoto článku vybral blog, kde tyto dva zmíněné předpoklady mohl zcela vypustit.
Důvod k napsání jeho článku, jak uvádí na svém profilu na Facebooku, byla polemika s jeho kolegou z musicserveru Milanem Menčíkem, ke které nejspíš došlo kvůli písni slavící úspěch i v zahraničí. Jak sám Honza Průša uvádí:
"Před pár dny vydal Michal David anglickou předělávku svýho letitýho hitu na podporu organizací bojujících proti rakovině.
Přišlo mi symbolický, jak někdo, kdo přesně naplňuje pojem rakovina domácího šoubyznysu, bojuje proti tý zákeřný nemoci a nebál jsem se to i vyslovit nahlas."
Přitom ve svém článku se předem dušuje, že jeho teze nijak nesouvisí s touto nemocí a rodinnou tragédií, kterou si Michal David se svojí manželkou prošli. Přitom obé spojuje dohromady. Nepřijde vám to poněkud schizofrenní?? O citlivosti a vhodném zvolení slov nemůže být řeč a jeho článek je tak výsledkem vlastního pojetí novinářské samoregulace.
Tedy po ujišťujícím sdělení, že „nejde o sypání soli do ran“ se pustil do hodnocení jeho tvorby a hudebního stylu. Je znát, že jeho fanda to rozhodně není a nebojí se užívat slov jako „údajně“ ve spojení nadaný a korunu tomu nasazuje tvrzením, že „si začal kolonizovat a přivlastňovat normalizační média“. Slovo normalizace je vůbec často užívaným termínem, ostatně má ho i v názvu svého článku.
Jednoduchost, podbízivost a kýčovitost se v jeho hodnocení taktéž objevuje. Docela mě překvapuje, že jako recenzent muzikálů, zpěváků a jejich alb pan Průša dosud nepostřehl, že popová muzika se zakládá na určité jednoduchosti, bezstarostnosti a hlavně zapamatovatelnosti a že styl této hudby má především pobavit. To je dané a to, v jakém režimu a politickém uspořádání se zpívá na to nemá vliv. Tvrdit, že tím, že zpíval především o lásce, dospívání, problémech mladých a jejich vztazích oslavoval život v socialistickém Československu a že šířil propagandu toho, jak bezproblémově a dobře se v něm žije je tendenční a až agresivně zavádějící.
Poupata
Obzvlášť v žaludku mu leží píseň Poupata, jejímž autorem je však František Janeček (hudba) a Jaroslav Machek (text). Michal David ji pouze nazpíval. A proč by ne? Byla to zakázka, která byla splněna. Nějak nechápu, proč by ji měl odmítat? Stejně tak pozvání na různé akce. Otázka, zda by měl umělec vystupovat na akcích spojených s politikou, to už je na samotném uvážení každého. Ono je to hodně ošemetné, protože pak se může stát, že si ho lidé budou spojovat s tou a tou politickou stranou, směrem a jejich názory, když pro ně zpíval. Ale je to prostě jen kšeft. Práce.
Roušky a Xindl X
Takže jsem se mrkla, co že to bylo za strašnou kauzu ohledně písně od Xindla X. Šlo tedy o užití melodie z písně Colu, pijeme colu, která byla taktéž převzata, což ale bylo uvedeno. Xindl X tedy zřejmě nikoho nepožádal a to je to, co Michalovi Davidovi vadilo, ovšem jen v klidu ve svém videu sdělil, že s tím nemá nic společného a nechápe záměr, proč si Xindl X vybral zrovna tuto píseň a přetextoval ji a že měl požádat autory hudby a hlavně autora českého textu Františka Řebíčka k přetextování: „Když jsem tu píseň nazpívával já, tak jsem musel také žádat italské původní autory o souhlas.“ Nic víc, nic míň. Ale dle Honzy Průšy kauza jako prase a obviňování Michaala Davida ze lží a manipulací. Přitom si v tomto odstavci dost protiřečí když sám píše, že původní autorství k této písni je na albu Michala Davida uvedeno.
Po bitvě každý generál
A teď mi řekněte: v oné době ať byla, jaká byla a bylo, co bylo, proč by měl umělec, co chtěl třeba zpívat a cítil, že je to jeho poslání a to, v čem vyniká a chce se tomu věnovat, to měl zahazovat jen proto, že v zemi, ve které žije, je nějaký režim, se kterým sice nesouhlasí, ale nic s ním jako jednotlivec neudělá. A tedy dělat něco, co ho nenaplňuje a neuživí. Ono se teď lehce soudí a vyhodnocuje. Když se nevědělo, co bude. A třeba mě osobně jako posluchače toto pozadí nijak nezajímá. Já jako posluchač hodnotím to, jestli se mi určitá písnička líbí, nebo ne. Jestli mi něco sděluje. A některé texty písní Michala Davida toto splňují. K tomu je plus i to, že si ke spoustě písní složil hudbu.
Já jsem jeho hudbu nijak zvlášť neposlouchala, ani jsem nemohla, protože jsem se v té době teprve učila chodit, ale na střední v roce 2006 jedna spolužačka měla jeho cédéčka a pouštěla nám je na praxi a dokonce si o textech s písní se svými vrstevnicemi povídala a v momentě, kdy zrovna hrála píseň Každý mi tě lásko závidí jsem vyslechla osudový dialog: „Hele, to kdyby neměl deštník …“ „Tak by byl v prdeli“, což mě definitivně přesvědčilo, že si pořídím nějakou bestovku.
CD, co jsem nyní doma našla čítá celkem 5 kusů.
Takže já hodnotím, jak interpret vystupuje, jak se chová ke svým posluchačům a fanouškům. Michal David byl a je vždy slušný. Profesionál. A že někdo má potřebu a to z řad zavedených redaktorů, co ví, jak funguje mediální prostor, si počínat takto, je docela na pováženou. Tak snad je autor sám se sebou spokojen a užije si provizi.
